V uplynulých měsících jsem narazil na kupu výtečných piv, ale nějak nemám síly o nich psát, na to jsou zde specialisté :-) Každopádně chvil, kdy mi přijde, že párovat k nějakému jídlu víno je skoro zbytečné, není málo. Na trhu je tolik fantastických piv, nejen speciálů, že je vyloženě škoda je nevyužít. A docela se neshodnu s tvrzením autora článku na Vitalii, že „vinaři pijí pivo na žízeň“, ostatně jako s další jeho argumentací. Jsou konzumenti a konzumenti, masa které je jedno co jí a pije a ti, kteří se zajímají o kvalitu. A pokud v něčem hledám kvalitu, tak obvykle alespoň trochu i v dalších příbuzných věcech. Obzvláště mezi vínomilci, ale ostatně i v případě vinařů a dalších lidí od vína, vidím poslední dva roky obrovský zájem o kvalitní a zajímavá piva, různé speciály, snahu o hlubší pochopení tohoto nápoje. Žádné „je to jen pivo na žízeň“, ale spíše zapisování použitých chmelů :o) Ale jasně, ti co propadli výtečným vínům nemají tendenci nějak zvlášť zkoumat běžnou průmyslovou pivní produkci a moc se nad ní zamýšlet, protože celkem bez problémů odhalí její „kvality“. Pokud někdo kupuje pravidelně pivo na žízeň a je mu jedno jaké (dle autora „Stačí, aby bylo světlé a hořké a jsou spokojeni.“), pak bych úplně nevěřil, že bude mít dvakrát sofistikované nároky u vína. Nezávisle na tom, jak zuřivě točí sklenkou :-) Ale možná žiju jen v nějakém uzavřeném vesmíru nenormálních lidí.
Nové pivní objevy? Asi nic zásadního, o čem by se nevědělo. Protočil jsem nějaké Kocoury, různé pšenice, jedno slušné Barley wine. Občas otevíráme nealkoholickou Litovel, v domácích nealko pivech (když nepočítám třeba Švestku od Bernarda) jedna z mála rozumně pitelných záležitostí co pivo více než jen připomíná :-) V teplejším období jsme si míchali sami radlery, většinou prostě citronádu s nějakým normálním ležákem (chodím pravidelně okolo Pivo a párek, zkoušel jsem různé odtamtud). Z těch supermarketových nám nakonec jako nejslušnější přišla radlerová produkce Zlatopramenu, ve srovnání s ostatními působila méně falešně.
Stále moc rád vyrážím do Klášterního pivovaru Strahov na různé svaté Norberty a další piva, naposledy jsme zaskočili na tmavý, hutnější a docela fajn podzimní Antidepresant. Ale mnohem více mi chutnala jejich Prohibition Double IPA, pivo velmi intenzivní, grepově citrusové, pryskyřičné, výrazně hořké a krásně postavené, komplexní. Mooooc pěkné. Stále a znovu ujíždím na různých pivech od Matušky. Ozkoušel jsem Námořníka, dle pivovaru „český námořní ležák“, fajn polotmavou záležitost, s výraznější pevnou pěnou a poměrně hodně znatelným chmelením, trochu až tóny grepu a citrusů, dobře řízné, silnější s decentní sladovou nasládlostí. Inu proč ne, při sobotním trhu na náplavce k sendviči od The Real Meat Society (Land Rover upravený na pojízdný gril je super nápad) chutná záležitost :-)
Wooden Hand Brewery Cornish Steam Lager taky nebyl blbý, solidní nefiltrovaný ležák, výrazněji sladový ale i s hodně slušnou hořkostí, akorát tedy láhev na první pohled drobátko mate a hned vás nenapadne, že jde o produkt Žateckého pivovaru :-) Po všech možný IPA variacích z ČR (moc fajn Karel od Nomáda, ale od nich byl parádní taky silný Pelikán, nebo fantastická aromatická nabušená koncentrovaná záležitost Hellcat od Matušky) nám docela přišla k chuti v lahvi dozrávaná Cornish IPA z Marks & Spencer, o poznání lehčí a jemnější než ty kousky výše, taková elegantnější ale o hodně méně důrazná.
Nedokázal jsem odolat, i přes dost brutální cenu atakující hranici dvou stovek za sedmičku (v kontextu piva, být to nějaká vinná specialita, tak je to vlastně děsně levné…), jedné z mála existujících lahví Turbo Raptor, což je jakási extrémní verze mé milované IPA Raptor od Matušky. Běžný Raptor byl v třicítkovém sudu zastudena dochmelen 350g aromatických chmelů jako je Cascade, Summit či Columbus. A je to dost masakr. Kalnější tmavší jantarová barva a velmi vytrvalá hustá pěna. Aromaticky velmi intenzivní, expresivní, pryskyřičné, chmelové, šiška se smůlou a na pozadí něco tropického ovoce. Nabuzuje očekávání hořkosti. A ta se opravdu dostaví, je řídícím projevem v chuti jinak docela kopírující vůni, velmi efektní. Je to taková ta krásná složitější hořkost, kterou si strašně vychutnáte. Akorát bych nezkoušel párování k jídlu, tohle se nesnoubí, ale dominuje nad vším :-) Teď se ještě těším na jejich speciální šarži pšenice…
A včera skopová dušenina na ejlu… My, vinní nadšenci, nejsme v alkoholu žádní rasisti! Dobré pivo si užijeme, jen nemůžete čekat, že budeme halekat blahem nad čímkoliv, co se nám natočí. Nebo to oceníme jinak než poznámkou „no na žízeň dobrý“ :o)
P.S. Pokud jste úplný magor (pivař, co chce i víno pít z pořádného půllitru s uchem), můžete si pořídit něco takového…
