Proč se nevyplatí říkat pravdu o praktikách ve vinařském byznyse? Gianfranco Soldera, vinař připravující špičkové byť v rámci oblasti již poněkud idiosynkratické Brunello di Montalcino, přišel o pět kompletních ročníků. Vína z let 2007 až 2012 ještě stále ležela ve velkých dřevěných sudech a ta nejstarší se pomalu blížila lahvování. Někdo vnikl do vinařství a otevřel všechny kohouty, víno tak skončilo v kanále. Pět let práce pryč. Nic dalšího z vinařství nezmizelo, nic nebylo ukradeno. Čin je nazýván vandalismem, ale nikdo tomu opravdu nevěří. Gianfranco byl jedním z těch, kteří hlasitě upozorňovali na ne zrovna čisté praktiky při vzniku Brunella, míchání s kde čím a kdo ví odkud. A tak nějak se předpokládá, že byl jedním ze zdrojů pro aféru „Brunellogate“ před pár lety, která mnohé vinaře zasáhla velmi silně, pošramotila jim pověst a stála je kupu peněz. U nás se sice neustále mluví o kamionech hroznů a cisternách vína, kdo všechno míchá a nedeklaruje, ale prakticky nikdy se tahle veřejná tajemství nezmění v nějaký rozumný výstup a postih.
Což mi připomíná… asi si pamatujete na aféru Templářských sklepů Čejkovice, která začala již před více než dvěma roky (a o dalších postupech jsem psal třebas tu). V březnu letošního roku rozhodl Krajský soud v Brně v jednom ze souběžně běžících soudních sporů (další jede o pokutě pět milionů, třeba), že stažení milionu lahví templářských vín z trhu bylo neoprávněné (a řešilo se hlavně pochybení při doručování oznámení o kontrole či předčasné vynesení rozhodnutí o stažení vína a podobné věci okolo, ale ne merit věci a tedy zda k podvodu opravdu došlo či ne). SZPI následně podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a ten rozhodnutí krajského zrušil a vrátil mu případ k přepracování. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál. V mezičase také došlo k zajímavému posunu při označování vín, které sice mají uveden původ někde v zahraničí, ale láhev si jinak tváří jako by bylo z Moravy (oblíbený nešvar, který jsem tu opakovaně tepal - Síň legální hanby, Podvody, podvůdky a „jen“ prohřešky proti etice). V jednom takovém případě ale již soud rozhodl, že to prostě správně není. Tedy od té doby jsem si nevšiml, že by se stav v obchodech nějak zlepšil, ale třeba časem… :-)
A na závěr ještě nějaké to pozitivum. Vypadá to, že desetikorunová spotřební daň na víno v nejbližších době vinařům nehrozí :-) Zda se projevil lobbing, petiční akce podepsaná více než 40 tisíci vinaři a jejich zákazníky, či si prostě jen někdo spočítal, že vzhledem k různým administračním nákladům, nutnosti kontrol a také očekávaným zvýšeným množství… ehm… optimalizací při zavedení daně ve výsledku stát nic moc nezíská, to se asi nedozvíme. Ale vinaři mohou slavit, že jo :-)