O sylvánu, který mi utkvěl v paměti

Mám moc rád vína, která se dají nekomplikovaně pít, nějak zásadně vám nezatěžují hlavu, ale zároveň nejsou úplně primitivně přímočará. Vína snadno přístupná, ale přitom připravená s podobnou péčí jako vína „vážná“. Vína, která vás nikam netlačí, nic vám necpou, když jim věnujete nějaký čas umí se odměnit, ale netrápí je pokud jen tak vypijete láhev. Mám jeden oblíbený Sylvaner, u nás odrůdu upadající v zapomnění, u kterého osciluji s poznámkami od vína tradičního a v některých momentech až velkého, přes víno na každodenní pití (čemuž ale neodpovídá cena) po svéráznou specialitu. Ročník od ročníku je to jinak, náladu od nálady, den ode dne. Je to víno, u kterého mám strašně silný pocit, že si do něj prostě promítám svá aktuální očekávání a chutě a ono je nějakým zázračným způsobem reflektuje. Znáte to, víno pocitovka…

Poprvé jsem o něm psal v článku z průřezové degustace sylvánů. A pak už myslím nikdy, byť ho pil opakovaně. Je to víno od jednoho z nejzajímavějších vinařství v Alsasku, biodynamického navíc. Jednou jsem tu u nich ujel do čisté dojmologie v článku Domaine Weinbach (nejen) pro fotografy. Před pár dny mi ve sklence skončil Domaine Weinbach Sylvaner Réserve 2006 „Clos des Capucins“ a zase mne to dostalo. Klasická láhev, kovová záklopka, celokorek. Na mladý sylván tmavší barva, nazlátlá. Vůně čerstvá, přirozeně nenakrášlená, sympatická. Kompaktní, která nenutí ji nějak rozkládat na složky, prostě přivoníte a usmějete se. Bavil mne tam takový moment, kdy z mírně melancholické podzimní listnatě lesní vůně vykukovalo čerstvé, až lehce exotické ovoce. V chuti suché, živé, hodně šťavnaté, delší, s minerální linkou. Krásně postavené, ale přitom nijak složité, plnější a zároveň docela lehké. Kyseliny tam hrají velmi důležitou roli, ale víno je vyvážené, takový ten styl na pomlasknutí a další doušek. Prostě má neuvěřitelný X faktor a „koule“ (byť vinařství je v rukou žen). Není to nejlepší víno, které jsem letos pil, z poznámek a článků tady bych asi našel jiné kousky. Ale z nějakého důvodu mi naskočilo jako jedno z prvních, když jsem pomalu začínal s letoškem bilancovat. To víte, konec roku se blíží, podle některých dokonce konec celého světa… :-)