Je to přesně týden, co jsem tu psal o problému Vinných sklepů Kutná Hora s dovozovým vínem v lahvi jejich tramínu. Požádal jsem vinařství o vyjádření a odpověď mne bohužel příliš nepotěšila, v podstatě kopírovala to, co jsem mnohokrát říkal o jednom specifickém případu našich vinařství. Totiž o riziku „omylu“ (ideálně u externího pracovníka / brigádníka, který „už u nás nepracuje“) u těch, co mají v jedněch prostorách jak vlastní vína, tak levný dovoz „na sudovku“. Ředitel společnosti Lukáš Rudolfský mi napsal toto: „Jedná se o to, že zaměstnanec, který měl na starosti lahvování zakázky pro Kaufland, omylem nalahvoval šarži vína, která vůbec nebyla určena do lahví, ale jako sudové stáčené víno. Bohužel, na tento fatální omyl jsme přišli až po té, co kontrola odebrala vzorky a dozvěděli jsme se výsledky. Tato záležitost je neomluvitelná a na naší společnost vrhla špatné světlo. S tímto faktem již ale nelze nic udělat. Proti tomu, aby se celá záležitost neopakovala jsme učinili důsledná opatření a nezbývá než pevně věřit, že budou účinná.“ Upřímně? Co má vůbec vinařství, ve kterém figuruje současný tajemník Cechu českých vinařů, člen a loni dokonce místopředseda Rady Vinařského fondu (na tuto funkci nyní rezignoval) a vinařství certifikované bio a aspirující na biodynamiku, vinařství snažící se pozvednou kulturu pití vína v ČR a povědomí o vínech z Čech, stáčet v množství ne úplně malém levná dovozová vína?
Peníze, nic víc v tom není, jako vždy. Vinařství v Kutné Hoře nemá tak velkou produkci, a když si připočítáte v Čechách dost problémové nedávné ročníky tak tuplem, aby uspokojilo zájemce o levné stáčenky. Ale zároveň si nechtějí tento trh nechat ujít a tak vesele, přímo nad sklepem v klášteře svaté Voršily, točí zájemcům do petky třebas červené Španělsko. Ale nejsou v tom sami a můžeme klidně zůstat v Čechách (ne že by to na Moravě nejelo stejně nebo ještě hůř), prodej dovozu pod vlastním jménem, byť jasně označený a tím legální, bují všude. Kupříkladu takové České vinařství Chrámce, další můj oblíbenec a v tomto případě zase vinařství připravující košer vína, se nebojí přiznat dovoz hroznů z Maďarska na „burčák“. V množství větším než malém prodávají sudovku v KEGu do vinoték po republice, i zde se ovšem vyskytne dovoz, i u jimi pěstovaných odrůd. Peníze na prvním místě a „všichni musíme platit hypotéku“, jak by řekla postava z mého oblíbeného filmu Děkujeme, že kouříte. Já mám ovšem pak trochu problém u některých takových vinařů (byť zrovna chrámecká vína jsou dost rázovitá na to, že by se případně směska odhalila asi velmi rychle) věřit tomu, že pokud se nějaké domácí víno projevuje dost netypicky, tak není více či méně nakopnuto něčím z ciziny (třeba takový pohled na dovozce vín z Chile, který používá e-mail u Cechu českých vinařů, je svým způsobem dost smutný… a přitom je v Čechách tolik krásných opuštěných vinařských poloh). A upřímně mi tuhle nedůvěru nejde mít za zlé. Protože pokud je bezproblémově možné úplně omylem nalahvovat víno z dovozu jako domácí, tak si představte, co můžete dokázat, když se budete trošku snažit…
Ale odolejte, když přímo moravským malovinařům chodí maily tohoto typu: „Dobrý den, rádi bychom Vám nabídli vysoce kvalitní stáčená Moldavská vína. Všechna nabízená vína jsou uskladněná na Moravě – Vrbice 421, Vinařství Mitoma. Můžete si pro víno kdykoliv přijet a koupit minimální množství 1000 litrů. Vzorky vín Vám na požádání doručíme, nebo můžete přijet osobně a prodegustovat.“ V nabídce jsou pak stovky tisíc litrů různých vín, kupříkladu taková frankovka za 22,- Kč za litr (srovnejte s výkupní cenou kilogramu hroznů téže odrůdy původem z Moravy). A to se co? To se vyplatí. Počty jsou zde neúprosně jednoduché a výhodné, riziko odhalení relativně malé.
Tak jako ještě bych bral, kdyby to uvolnilo vinařům ruce v nejlevnějším segmentu a ti se mohli zaměřit na pořádná vína, ale realita je trochu jiná. Prostě nevíte, kde kdo co kam nalil. Opravdu hodně by mne zajímal pohled do účetnictví (zbytečný, pokud prodej probíhá prostě tak, že zákazník dojede, zaplatí hotově a odjede, nevystavuje se žádná faktura se jménem odběratele) těchto velkých přeprodejců sudovky z Moldávie, Makedonie, Maďarska a ostatně i Rakouska a Slovenska, kolik různých vinařů by se mezi odběrateli našlo. Vinařů, u kterých následně v nabídce žádná dovozové víno (minimálně na první pohled, ale leckdy ani při detailním zkoumání) nenajdete. Ale třeba si těch minimálních tisíc litrů odběru nějak vypijí sami, že jo. Nerad bych, aby to vyznělo, že domácím vinařům nevěřím. Je docela dost těch, u kterých nemám z podobné aktivity obavy. Ale zároveň mnoho takových, kde po zkušenostech s projevem jejich vín nemám ani nejmenší chuť se jejich produkci dále věnovat (a ve dvou případech, kdy si byl naprosto jist, dával i podnět SZPI). Nejvíc mne na tom všem ale štve, že kupa těchto vinařů-míchačů snad nemá ani špetku cechovní cti a vůbec v tomhle všem nevidí problém. Nic nového, ovšem stejně zamrzí. Dřív či později na to dojedou a poškodí jméno podnikaní jako celku (už teď to deformuje ceny a poctivým opravdu nepomáhá), pokud si na ně ti slušní nedošlápnou, nezačnou to více řešit. Protože já si tady můžu psát co chci do zblbnutí, ale efekt to bude mít minimální.
