První víno je návštěvou USA, jehož produkce dnes vypadá o hodně jinak, než představuje sortiment v ČR. Sem se totiž vozí buď supermarketové spotřební záležitost nebo naopak v homeopatickém množství nějaké to ikonické víno, sem tam běžná střední třída od větších (nebo i středních, ale pod známkou velkou značku spadajících) vinařství, vína vybočující z mainstreamu jen výjimečně. A má to logiku, vozit něco jiného je ekonomicky nesmyslné, cílovka velmi malá. Jenže vinný trh v USA se rychle mění a najít tam můžete neuvěřitelné kousky, vinaři zkouší a experimentují, hledají nové cesty (kupříkladu teď se tam dost rozjíždí odrůda Trousseau, donedávna jen součást portských a dalších fortifikovaných vín a odrůda známá v Juře). Naslepo jsem o víkendu dostal víno od kalifornského The Scholium Project (web) nazvané Midan al-Tahrir 2010, jako upomínku na události v Egyptě. Mimo šel můj odhad odrůd, místa původu i kolik to má alkoholu. Není se moc co divit. Je to totiž z 80 % Verdelho fermentované nějakou dobu na slupkách a k tomu Sauvignon Blanc, Gewürztraminer a Chardonnay, to celé školeno v použitých sudech. Podle vinařství „nic šíleného, ani oranžové ani kalné či tříslovinové monstrum, jen krásné byť netradiční víno.“ Jo a má to zhruba šestnáct alkoholu, což trochu monstrózní je :-)
Dovolím si odcitovat úvod z webu Scholium Project, který se mi dost líbí. „Jsme malí. Naše ruce, chodidla i mysli jsou ve víně. Připravujeme vína z vinic někdy význačných tím, že jsou ignorovány. Naše vína často nepřipomínají ostatní vína, ale nejsme žádní renegáti. Jsme studenti. Naše projekty nejsou vždy experimenty – někdy víme co děláme – ale vždy jde o akt následování, vzhlížení k práci jiných kterou obdivujeme.“ Mrkněte na komplet, má to velké kouzlo a připravovaná vína vypadají jako něco, co by mne dost bavilo zkoumat. Midan al-Tahrir 2010 je podle jejich popisu i zkušenosti člověka, který mi víno přinesl, víno pomalé. Pomalu se rozvíjí a mění i několik dní, nemá smysl jej vypít za večer (což rychle zjistíte, protože už pár hodin na proměny stačí). I proto zbyteček stále zkoumám :-) Poměrně výrazná aromatika směrem k hruškám v různých podobách a možná lehce meruňkám, ze začátku trochu těkavější a později krémověji uhlazenější, nejprve ovoce čerstvé a později spíše sušené a s tóny až vanilky, drobné kořenité a další odbočky. V chuti silné, důrazné, výrazná až poněkud nervózní kyselina, ovocně krémové, dlouhé, po polknutí hřejivě teplé. Najednou víno jakoby z chladnějších poloh, ale zároveň hodně vyzrálé. V jeden moment hutné a pomalu se valící i nabízející polohu poměrně elegantní a sofistikovanou. Naslepo dokonalé, prověří veškerá zákoutí vaší paměti ve snahách ho nějak zařadit, abyste se nakonec stejně nechali poddat (můj tip byl blend postavený na Viognieru, alkohol někde okolo 13 %, původ dost možná Ardèche, ale záhy opraven „spíš někde chladněji“) :-) Zakoupeno v londýnském podniku Sampler, což je jedno z míst, které jim fakt můžeme závidět.
Za druhý vzorek byl zodpovědný Pierre Gaillard (web), vinař známý díky vínům ze severu Rhôny, parádní Syrahy a fajnový Viognier dělá (shodou okolností jsem o den dříve chutnal Condrieu z Les vins de Vienne, což je uskupení třech špičkových vinařů, François Villard, Yves Cuilleron a právě Pierre Gaillard v něm jsou, jejich vína rozhodně stojí za pozornost). Ovšem krom Rhôny dělá Gaillard ještě vína z několika méně známých regionů. Pod Domaine Madeloc najdete sérii zajímavých kousků z apelací v rámci Roussillonu, já chutnal Trémadoc 2010 z apelace Collioure (kdo z vás tohle jméno slyší poprvé?), odrůdově 60 % Grenache gris, 25 % Vermentino a 15 % Rousanne. Ani tady bych nechtěl naslepo hádat :-) Fermentace i ležení v dubových sudech z deseti procent nových, školeno na kalech s pravidelným promícháváním, bez malolaktické fermentace. Výraznější zlatavá barva. Ve vůni žluté ovoce, krémovost, trochu ostřejší pikantnější tóny, decentně lískové ořechy, lehce medově naleželé. Plné, suché, zajímavé. Kulaté ale s hodně slušnou kyselinou, hezky postavené, delší, decentně oříškové doznívání. Inu proč ne, že jo :-)
Baví mne objevovat. Baví mne zjišťovat, že toho vlastně vím o víně málo, že z různých regionů vznikají vína popírající zažité poučky, z odrůd které bych normálně čekal někde jinde. Vždycky se samozřejmě nejraději vrátím ke svým milovaným ryzlinkům z Německa či pinotu z Burgundska, vínům která „překvapují v rámci očekávaného“, ale je fajn vědět, kolik dalších možností a cest tu je :-)
