Byl jsem dotázán (čímž děkuji jednomu čtenáři Jižního svahu, že mne doporučil), zda bych zvládl trochu narychlo degustaci whisky pro několik desítek členů organizace zabývající se bezpečností informačních systémů a podobnými věcmi. Tradičně prý na neformálních setkáních putují za krásami ušlechtilých destilátů, druhý den po akci bych si na kvalitu auditu od leckterého z účastníků nevsadil (mocně se dopíjelo), ale jejich dvorní přednášející tentokrát nemohl. Souhlasil jsem, ale i z časových důvodů vzorky směřoval tak, abych mohl mluvit o mnoha tématech už dávno docela dobře připravených díky vínu – problematice původu, tradice, bio/organic, ale také sherry a podobně. Šlo to překvapivě snadno. Srovnával se stejný základ v podobě whisky školené jen v amerických sudech po bourbonu (což je ekonomicky velmi výhodné, ty sudy jsou fajn a amíci je mohou ze zákona použít jen jednou a pak rádi odprodají… ale před bourbonem to byla sherry a ještě před ní sudy od vína z Francie a ještě před tím… co je tedy „tradiční“?) a dokončené v sudech po sherry, chutnala se whisky z bio(dynamického) ječmene, mrkli jsme se i na sherry jako takovou a zabrousili k whisky, která zraje kousek od Beaune. Snad to posluchače, kteří si už absolvovali sérii tematických whisky degustací a někteří i následně vypravili do Skotska, uspokojilo. Padalo docela dost otázek, fotili si promítané slajdy… holt lidé zvyklí chodit na školení :-)
Poměrem cena/kvalita myslím degustaci ovládl dvanáctiletý Bowmore Enigma (jméno nesedí, nic tajemného na tom není… ale možná tím myslí, že se dříve dala blbě sehnat, byla hlavně na letištích v duty free obchodech a podobně), což je taková trošku „děvka prodejná“, whisky uhlazená a možná až trochu vlezle líbivá, kouřová i nasládlá, tak akorát silná, je tam všechno a v parádně vyvážené podobě. U nás doma je to takový tuzemák, je ve skříňce s jídlem vedle těstovin a rýže a ne v baru, prostě kdykoliv je jí třeba aby byla při ruce :-) Absolutní kvalitou pak ale jasně zazářil jiný vzorek, vypil se nejrychleji a právem…
Je spousta firem, které kupují whisky od různých palíren a všelijak ji doškolí a dávají speciální péči, takový négociantský byznys prostě, za všechny třeba Murray McDavid, Douglas Laing či Signatory. A pak je tu Michel Couvreur, jehož produkce je sice o několik řádů menší, ale za pozornost stojí. Tenhle Belgičan žil nějakou dobu v Burgundsku a tam dělal a prodával víno, často s ním jezdil do Velké Británie. Kde tak trochu propadl whisky (a taky bezva podmínkám pro lov ryb i další zvěře) a v šedesátých letech skončil ve Skotsku v palírně Glenlivet. Zabýval se experimenty se speciálními sudy a také různými starými druhy ječmene (Bere, například). Jeho pohled na to, jak by měla vypadat velká whisky, je prostě trochu odlišný. No a tak se vrátil do Burgundska, kousek od Beaune sídlí, což je vzdušnou čarou zhruba na půli cesty mezi Skotskem a španělským Jerezem (postavil si tam sklep na zhruba dvě stovky sudů, což je prý maximum, kterému je schopen se plně věnovat a rozlišit mezi nimi). Couvreur totiž považuje i sudy po Bourbonu (neřkuli plast či nerez) spíš za moderní záležitost (jde jen o prachy!) a tradiční jsou pro něj staré dobré impregnované sudy po sherry, které si sám jezdí vybírat (dvorním dodavatelem je asi můj nejoblíbenější producent sherry, Emilio Lustau). Jde až tak daleko, že někdy používá sudy vlhké, žádné trapné čistění či dokonce vypalování. Experimentuje i se sudy po žlutém víně z Jury (něco dokonce od Stéphane Tissota, Couvrer má na vinaře očividně skvělý vkus, vzhledem k tomu jak se shoduje s mým ;-). Nakupuje mladou čerstvou pálenku od více než padesáti různých palíren, kterou následně dle svých představ doškolí ve Francii, smíchá tak jak mu to přijde ideální a šup s tím do lahví. Ředí vodou z Loch Katrine importovanou ze Skotska. Jak říká jedna postava v mém oblíbeném filmu Dobrý ročník: „Like a boutique wine. Small vineyards, small productions. Seriously big prices.“ Dle Couvreura stojí způsob doškolení u whisky za devadesáti procenty finálního projevu, v tomhle směru není žádný velký terroirista (překvapivé, pokud sídlíte v Burgundsku…). Možná i proto je na některých lahvích nápis Product of Europe – Skotsko, Francie, Španělsko a ruka Belgičana v dokonalém souznění :o)
Michel Couvreur Overaged Malt Whisky je směsí až padesáti různých sudů, minimálně věk 12 let, maximální někde k 27. Primárně zrálo v relativně čerstvých v sudech kde ležela sherry jen jednou, doškoleno ve starých po Pedro Ximénez. Stejně jako jeho další whisky je uzavřeno v typické hranaté lahvi klasickým korkem a ručně zalito voskem (je z toho děsný bordel), často jsou lahve i ručně číslovány. Samozřejmě bez dobarvování, bez filtrace za studena. Výrazná bohatá aromatika, komplexní, medově sladší, kde se mísí sušené květiny, tabákový kouř a trochu rašeliny, lehká kořenitost, možná také mandle a moře jako u dobré sherry. Silné, důrazné v chuti, ale krásně vyvážené a ohlazené, ovocné, teple dlouhé, krásné, s trochu důraznějším sušším projevem dřeva v doznívání. Couvreurův příběh je dost exotický, ale obsah téhle konkrétní lahve je prostě bezva skotská, nic divného :-) Taky jedna z „levnějších“, v ČR se dá sehnat za čtrnáct stovek, když teda je…
Ochutnali jsme ještě takovou zajímavost v podobně Vin de Liqueur d'Andalousie P.L., což je vlastně sherry připravená z částečně na slunci sušených hroznů odrůdy Palomino Fino, klasicky dolihováno a tak, ale následně převezeno do Beaune k dalšímu zrání. Sherry se to nejmenuje proto, že název je chráněn pro vína kompletně zpracovaná v rámci apelace, tj. ani nalahvovat je nemůžete jinde. Ale osobně mi to klasickou sherry ani moc nepřipomínalo, alkohol byl znatelně vyšší (24 %) a celý projev krémovější a kulatější, ovšem celé příjemně voňavé a pitelné. Ale po pravdě tou dobou už bylo po oficiální části degustace a spíš jsem si s lidmi povídal a nemám poznámky :-)
