Já vím, už se tu trochu opakuji, ale některá témata ve mně vždycky časem probublají ven. Poslední kapkou u tohoto byla včerejší ochutnávka, kde se několikrát objevilo téma barvy červeného vína. Jak ta z Rakouska nejsou příliš tmavá, protože je tam ještě relativně chladno. A většina vzorků, ač měla barvu úplně normální a poměrně tmavou, vlastně nemá barvu „pořádnou“. Kterou, pokud jsem to správně pochopil, je myšlen novosvětský inkoustově neprůhledný ideál. Nechápu to a je mi z toho smutno. Mnohá tradiční červená vína dříve měla blíže roséčkům současnosti, což jim nic neubíralo na komplexitě a eleganci (možná naopak, příměs bílých hroznů ji umocňovala, dnes něco neobvyklého a dříve třebas ve slavném Burgundsku běžná praxe; vůbec naše vnímání toho, co je vlastně tradiční, je hodně zkresleno posledními pár desítkami let vývoje). Tmavé víno se sice cenilo, ale někdy bylo považováno za poněkud vulgární. Tyhle doby jsou samozřejmě pryč, díky posunu technologií (ale i kvality toho, co přichází z vinic) jde dosáhnout velmi tmavých vín prakticky z čehokoliv. Čím tmavší tím lepší, odrůda i historický charakter regionu jdou stranou. Delší macerace, speciální enzymy a v neposlední řadě vhodná dávka vína z odrůdy velmi temné do něčeho světlejšího, aby neměl zákazník pocit, že je ošizen.
Ostatně za účelem dodání tmavší barvy i nějaké odrůdy vznikly, barvířky, jejichž vůně a chuť vlastně měla být poměrně neutrální a šlo hlavně o pigment (ideální do bledulí z obřích výnosů socialistického zemědělství). Asi nejlepší červená vína, která jsem kdy v životě pil, umožňovala bez problémů vidět skrz (špičková vína z Burgundska). Další měla barvu tmavou, byť málokdy neprůhlednou (Bordeaux, starší Rhôna). Vždy to ale odpovídalo odrůdě a místu původu. Netypicky temná (ostatně i netypicky světlá) vína také často nabídla skvělý zážitek, to je jasné, ale… Co je to v nás, že musíme mít neustále všeho víc? Víc barvy, víc ovocné vůně, víc sudu, víc… Per to do mne, ať je tam toho za mé prachy v lahvi dvakrát tolik než bývalo zvykem. Jemnost? Pfrrrr!
V současnosti docela posiluje trend lehčích červených vín, asi z těch přeextrahovaných alkoholických dřevěných oblud už konzumenty bolí hlava. Tak trochu doufám, že to sebou přinese i ochotu akceptovat vína barvy opravdu červené a taková nebudou automaticky penalizována ve stylu „to je světlé, to asi nebude nic pořádného…“. Někdy je méně totiž více. Kupříkladu méně Dornfelderu v Rulandském modrém znamená… inu více onoho Rulandského modrého, které je napsané na vinětě :-)
P.S. Je na fotce vpravo u předchozího odstavce světlé červené, tmavší růžové či něco bílého udělaného směrem do oranžova? :-) A je to, bez souvislostí odrůdy, místa původu a stylu, v pořádku či ne? Chutnalo a vonělo by to lépe, kdyby bylo o odstín tmavší?
