Jejich standardní produkce fermentuje v dřevěných kónických kádích v kontaktu se slupkami tři až čtyři měsíce, v průběhu kvašení za pravidelného potápění matolinového klobouku. Samozřejmě spontánně, bez přídavku síry a bez kontroly teploty. Následně je vše typicky lehce lisováno a stočeno do 25 až 35 hl sudů kde leží tři roky, opět bez jakýchkoliv aditiv, pouze přetočeno když si o to řekne. Po třech letech hurá do lahví (mají většinou speciální 0.5l či 1l s velmi úzkým hrdlem a špičkovým speciálním korkem; prý se s tímhle množstvím ve dvou pracuje lépe než s klasickou sedmičkou), zhruba devět měsíců srovnat a na trh. Jakákoliv přítomná síra je pouze výsledkem fermentace, žádnou nepřidávají. S tímhle jde logicky i přístup na 12 hektarech vinic, na hustých výsadbách (7 až 10 tisíc keřů na hektar) nepoužívají systémovou chemii, žádné pesticidy či herbicidy nebo hnojiva, jen přírodní produkty (v podstatě maximálně to co povoluje biodynamika) v minimálním nutném množství. Ono při těchto velmi dlouhých maceracích taky lepší na hroznu nemít nic navíc, co by se následně dostalo do vína, případně otravovalo při přírodních postupech ve sklepě.
Ochutnali jsme šest aktuálně prodávaných bílých (ehm…) vín z Radikonu, v podstatě průřez téměř kompletní jejich produkcí. Všechna vína byla zakoupena loni přímo ve vinařství, u nás má něco v sortimentu UPB (Warehouse #1), ale nějak systematicky je nikdo nevozí. Možná se toho ujme Veltlín, tedy spíš tak trochu doufám. Ceny nejsou úplně mírné, ale v kontextu kvality a zajímavosti těch vín více než přijatelné, navíc to není pití kterého obden dáte láhev k večeři. Mimochodem u většiny vín doporučují teplotu servisu spíše blíže té typické pro červená, někde k 15°C. Ročníky 2004 a 2006 jsem dekantoval den předem, základní řadu asi dvě hodiny před konzumací, archivní kousek otevřel den předem ale dekantoval asi čtyři hodiny před konzumací (a v závěru večera jsme i kaly dopili).
Na úvod dvě jednodušší vína pro „normálnější konzumenty“, se kterými přišli teprve nedávno, asi aby měli z každé sklizně něco o chlup dříve. Mohou fungovat jako návnada na hlavní produkci, působí přístupnějším dojmem (rád bych tvrdil, že nemohou vyděsit vůbec nikoho, ale můj pohled na extrémy je hodně zkreslený). Radikon „S“ Slatnik 2010 je z 80 % Chardonnay a z 20 % Friulano (Tocai Friulano, Tokaj etc., viz dřívější článek), na slupkách přibližně tři týdny a následně ve velkém dřevě rok a půl. Kalnější zlatooranžová barva. Bohatá, intenzivnější sladší efektní vůně, japonský čaj s praženým ječmenem, mandarinka. Přístupná, nijak složitá, ale velmi příjemná. Hodně suché, efektní, poměrně strukturované bílé. Výluhy, něco tříslovin, pomeranč, dokonale vyvážené a celkem snadno přístupné, žádné složitosti ale taky ne nuda. Oranžáda pro všechny :-)
Radikon „S“ Pinot Grigio 2010 je na slupkách zhruba dva týdny a opět rok a půl ve velkém dřevě. Růžovo-měděná barva, hutnější a trochu sevřenější méně výrazná vůně, mírně těkavá, potřebuje čas. Suché až tvrdší, výrazné, s tříslovinami, třesně, slušně dlouhé, mineralita. Zajímavé, chtělo by ještě nějakou dobu uložit, Slatnik byl o dost přístupnější.
Radikon Jakot 2006 je samozřejmě odrůda Friulano (Tokaj = Jakot, s tímhle přišla prý paní Radikonová a docela se ujalo, když už teď nemohou Tokaj používat). Barva tmavší bronzová. Hodně funky, divočejší vůně, něco těkavek, trochu sevřenější a potřebuje čas. Suché, tříslovinné, tvrdší, dlouhé, zemitější, hutnější, bohaté, velmi mladé. Přes tu svéráznou divokost vlastně působí vyvážené a pije se dobře, jak to dělají fakt netuším.
Radikon Ribolla Gialla 2004 oranžovo-měděná v barvě, velmi mladičké a sevřeně působící ve vůni (přes devět let věku, víno bez síry a více než den v karafě), postupně nabízí zajímavé bylinkové a další odbočky. I v chuti poměrně brutálně mladé, tvrdší, rustikální, zemité, delší, důrazné. Přes to všechno… je potěšení tohle víno pít. Moc to nechápu, ale funguje jim to. Ovšem není to víno pro slabé duchem či tělem :-)
Měl jsem v posledních měsících docela dost oranžád v různých úrovních kvality a stylu. Radikon se rozhodně řadí mezi naprostou špičku a jejich vína bych rád pil nejen jako specialitu, ale prostě jako charakterní víno s potenciálem zpříjemnit celý večer a navíc zajímavě fungovat s mnohými jídly. I přes určitou extrémnost celkového projevu jsou jejich vína vyvážená, neulétávají do nějakých nepřijatelností v tom či onom ohledu, prostě mne moc baví.
Mohlo by vás zajímat: Salon oranžových vín v Praze | Franz Strohmeier bílý, růžový, žlutý, oranžový… | Fotoprůlet světem žlutých a oranžových vín | Rebula kontra Jakot
