V článku v iN Magazínu uvádím: „Pozor si dejte na vína, jež jménem vinařství jasně evokují moravský původ, ale ve skutečnosti jsou leckdy z dovozu a u nás jen lahvována. Obchodníci řadí lahve v obchodech dle producentů, takže i tyto dovozy se chybně objevují v sekci vín z ČR. Minimálně na zadní vinětě by měl být skutečný původ uveden.“. A jmenuji Vaše vinařství, společně s dalšími, jako příklady tohoto stavu. Nejmenoval jsem všechny velké firmy, které se takto proviňují, protože by mi zdaleka nestačil vyhrazený rozsah. Což je hlavní důvod, proč jste mne kontaktoval, jmenování Vaší firmy v souvislosti s tímto nešvarem a jako příkladu společně s dalšími dvěma výrazně problematičtějšími (= s historií přestupků) producenty. Jak si jistě všimnete, neoznačuji Vaši firmu jako podvodníky, netvrdím že je toto chování právně postihnutelné, netvrdím že označujete produkty podvodně. Pouze nabádám zákazníka, který chce koupit víno z Moravy, aby láhev otočil a podíval se na zadní vinětu, protože přední může často poněkud mást. A to je bohužel fakt. Chápu Váš pohled, že jméno vinařské firmy na přední vinětě je jistým garantem kvality a proto zde je. A vy jistě správně chápete pohled můj, že pokud toto jméno firmy obsahuje významnou vinařskou obec či oblast v ČR, pak pokud není jasně na stejném místě uveden původ hroznů z dovozu, zákazník očekává původ domácí.
Píšete: „Na jednu stranu u všech ostatních potravin si musí zákazník prostudovat složení a původ sám, na druhou stranu u vína děláte ze spotřebitele nesvéprávnou osobu, která si u vína neumí přečíst etiketu a my, výrobci, si s nimi pohráváme. Já osobně si myslím, že lidé číst umějí.„ Ano, lidé číst umějí. A stále více to činí, k velké nelibosti producentů masa, pečiva, jogurtů atd. Čím dál silnější je trend lokálních potravin, farmářských trhů a podobně. Vy stojíte na straně producenta, který chce prodávat (a dobře ví, že víno z Moravy má poměrně dobré jméno a zákazník za něj rád zaplatí 89,- spíše, než kdyby bylo na přední vinětě jasně uvedeno Moldávie, Makedonie či Maďarsko; a vůbec zde nejde o kvalitu obsahu lahve, která může být klidně vyšší než u vína domácího), já na straně zákazníka, který nechce být maten. Jsem přesvědčen, že viněta s obrovským nápisem Čejkovice, Bzenec, Mikulov atd. v kombinaci s tradiční moravskou odrůdou vytvoří pro běžného zákazníka natolik dojem, že jde o lokální produkci, že „složení“ na zadní vinětě nebude mít potřebu sledovat. A proto o (z mého pohledu) problému opakovaně informuji.
Píšete, že „na základě kampaně o sporném způsobu označován vín (převážně Vaší osobou) jsme v loňském roce přistoupili ke změně adjustace u výše uvedených výrobků (byť s tím vnitřně nesouhlasím a považuji to za uměle vyvolávaný problém) a to proto, že nemáme zapotřebí být napadáni, že parazitujeme na moravském víně a podsouváme spotřebiteli Moravu.“ A za toto jsem velmi rád. Vaše nová adjustáž, jejíž fotografie byla v příloze, skutečně nevyvolává dojem, že jde o víno z Moravy. Ale že jsem Vás v souvislosti s tímto problémem jmenoval se prostě nemůžete zlobit. Sám uvádíte, že obchody stále ještě doprodávají zásoby s adjustáží původní. Já prostě v obchodech původní vína viděl (a upřímně netušil, že máte alternativu; pokud skutečně šlo především o mou kampaň, na kterou jste změnou reagoval, čekal bych že mne o tom budete informovat) a proto Vás uvedl. Dnes ráno jsem, před dokončením tohoto dopisu, zašel do prvního obchodu cestou do kanceláře. Zde bylo k dispozici celkem 12 Vašich vín. Ze čtyř červených jedno dovozové, z osmi bílých šest (!!!) dovozových. V jedné řadě hezky vedle sebe. Je mi líto, ale jsem přesvědčen, že dokud tato vína nezmizí, jste křiklavý případ nešvaru, o kterém jsem v článku mluvil. Také bych si rád myslel, že jako nezávislý bloger s občasnými odskoky do médií mimo web mám takovou moc, abych přesvědčil velké vinařství ke změně adjustáže. Ale ruku na srdce, nehrál ve Vašem rozhodnutí významnou roli nový postup Státní zemědělské a potravinářské inspekce, která na takto označovaná vína již začíná ukazovat, a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v případě podniku Vinařství u Kapličky ze Zaječí, kde zaznělo: „Takový postup velmi sugestivně totiž vnucuje spotřebiteli nepravdivou představu o původu vína nebo jeho vlastnostech. Vinařství ani vinařská obec Zaječí nemají ve skutečnosti s podstatou vína a jeho vlastnostmi nic společného, a tudíž dominantní údaj na etiketě nemá žádné opodstatnění. Pokud se tam vyskytuje, má takový údaj značně klamavý potenciál.“ Jistě, jde o jiný případ, odlišně poskládanou vinětu, ale týká se velmi podobného problému a debata může u dalších producentů s podobným přístupem k označování vín probíhat spíše o tom, zda je dominantní logo / jméno firmy / název vinařské obce či třeba už název odrůdy, ale to je tak vše.
Je mi samozřejmě líto, pokud se Vás můj článek dotkl, pokud rozezlil Vaše kolegy, pokud jste z něj získal pocit, že Vás označuji za skupinu vinařských hochštaplerů. Mým cílem není shazovat práci ostatních, vyjadřovat se o nich hanlivě či je urážet. Mým cílem bylo, je a bude snažit se kultivovat trh s vínem v České republice, tak jak jsem ze své pozice vinného nadšence, který se tomuto věnuje ve svém volném čase, jen schopen, a předávat konzumentům vína relevantní a zajímavé informace. Informace o tom, že ne vše na první pohled Moravské skutečně z Moravy je, mi přišla důležitá a dobře zapadající do cíle, který jsem si vytyčil. Pokud navíc tento můj přístup motivoval Váš podnik ke změně adjustáže, považuji to zcela upřímně za nemalý úspěch.
S pozdravem a přáním ročníků s úrodou dostatečnou, aby nebylo nutné přistupovat k dovozu (pokud je neúroda poslední tří let jeho jediným důvodem)
Jan Čeřovský
