O vinařství Umathum (web) jsem se zde zmiňoval dvakrát. Jednou to bylo u verjusu, podruhé u článku o tvrdé a nepřístupné frankovce. Když tak přemýšlím o nedávno vypitém víně, tak historie se trochu opakuje :-) Vinařství Umathum je jedním z nejprestižnějších producentů v Burgenlandu a potažmo v Rakousku, od roku 2005 navíc biodynamickým, se špičkovými víny a nekompromisním přístupem (být to vinařství v Itálii či Francii, nejspíš se o nich ví mnohem více než teď). Základ jejich produkce tvoří seriózní červená (Frankovka, Svatovavřinecké, Zweigeltrebe a také Pinot Noir, do směsky přijde i Cabernet Sauvignon), ovšem připravují i dost zajímavá suchá bílá a též slaďáky (no a taky verjus, octy, oleje a to vše nejen z hroznů, ale třeba i z rajčat, kukuřice, broskví či dýní, žádná monokultura). Do sedmdesátých let hrozny prodávali družstvu, až poté se rozhodli dělat sami víno, šťastné rozhodnutí. Pracují s malými novými barrique sudy i sudy většími a velkými, vína fermentují spontánně, nepotřebují žádné přídavky do vína, minimalizují či vylučují filtraci. Prostě normálka :-) Většinu lepších červených pouštějí na trh až za zhruba tři roky po sklizni. Vinařství navíc aktivně investuje do rozvoje regionu, podílí se na projektu knihoven s co nejvíce lokálními materiály (mapy, staré záznamy, poezie, recepty…) a také draží svá top vína a výtěžek investuje do mladých talentů v lokálním zemědělství.
Umathum sice sídlí ve Frauenkirchen, ale obhospodařuje vinice i na druhé straně jezera. Pěstování vína na poloze Junger Berg, odkud pochází dnes hodnocené víno, je doloženo už někdy na konci dvanáctého století (dokonce už v roce 1214 měla zdejší vinice jednu z první „apelací“, kontrolovaný původ). Od sedmnáctého století je poloha zterasována. Její část Joiser Kirschgarten je na břidlici s podílem křemene (spodní část pod terasami více vápenec a jíl, tam mají hlavně Pinot Noir), jméno vychází z třešní po stovky let vysázených hned u vinice. Umathum Blaufränkisch Joiser Kirschgarten 2007 patří mezi top vína producenta, z velmi slušného ročníku. Uzavřeno v těžké lahvi tvaru spíše burgundského (s logem vinařství přímo na skle), místo korku trochu nečekaně skleněný vino-lok.
Brutálně temná barva, fialové tóny, prakticky neprůhledná. Intenzivní tak nějak „moderní“ vůně, lesní tmavě ovocná, borůvková a ostružinová šťáva, vypálené dřevo, kořenitost, čokoláda. V chuti plné, silné, suché, obludná hromada kyselin i tříslovin, šťavnatě ovocité, velmi dlouhé, strukturované velké víno. Ale děsivě syrové, tvrdé, nepřístupné. Ani po třech hodinách v karafě se nehnulo. V kombinaci s jídlem, tučnějším pečeným masem, to pít sice šlo, ale… věděl jsem, že umí nabídnout o hodně více. Takže přelít zpět do lahve, kde zůstalo jen zašpuntované další dva dny, ať vzduch udělá své. A… no úplně to nepomohlo :-) Vůně se trochu uhladila a už nepůsobila tak přestřeleně, vánoční kořenitost a tmavé lesní ovoce, vrstevnatě zajímavá, o dost více tomu co jsem si pamatoval při ochutnávce ve vinařství. Ale chuť stále velmi tvrdá a nepřístupná. Jinak řečeno tohle může ležet v lahvi a zrát dalších 10+ let, dokonce to potřebuje. Bohužel jsem koupil jen jednu láhev (přeci jen 36€ je docela rána), takže další pokus neučiním. Ale jelikož stejně budu chtít doplnit jejich základní vína, možná zkusím ještě jednu tuhle. A mrknu se na ni v příštím desetiletí.
