Pedro Ximénez aneb sladké snad až příliš

Mám opravdu rád sherry, to jste si tu už asi všimli. Je však jeden její styl, který jsem zatím plně nepochopil. A to i přesto, že jeho špičkoví představitelé jsou považování za vpravdě velká vína a dostávají neuvěřitelně moc bodů v různých hodnoceních. Řeč je o čistém Pedro Ximénez z vysušených hroznů, která se normálně používá na doslazování suchých stylů na sladší variantu „cream“. Což beru jako dobrý způsob použití. Samostatně to bývá tak výrazně koncentrovaně sladké, že kdykoliv někdo někde otevře láhev, tak všichni výživoví poradci po světě škytnou. Představte si celý dvoulibrový sladký britský vánoční pudink, který někdo zkoncentroval do půl deci :-) A ano, je to stejně aromaticky zajímavé a komplexní, ale… těžko se pije.

Nemilitantně jiný skvělý Sauvignon

Sem tam mne nějaké víno nečekaně hodně dostane. Pamatuju si ho jako dobré, ale najednou je naprosto špičkové. Tohle byl před pár dny případ s Mille e Tre 2009, kounického Sauvignonu z vinice Karlov I od vinařství Dva duby (web). Poprvé jsem o něm psal tady, pak znovu o rok a půl později zde. Poslední zážitek mne dostal, chci toho karton! Výrazná žlutá barva. Na úvod oxidativní fresh čerstvý dojem, víno je to silnější, plné života, plnější s decentním dotykem zbytkového cukru, výborně dlouhé. Po hodinách v karafě či několika dnech v otevřené lahvi se postupně mění. Ten oxidativní dojem začíná být příjemným doplňkem, odrůda vystupuje na povrch, vůně trochu zesládne, objevují se angrešty (čím déle otevřené tím více až do pečených, koláče), bez, zimostráz. Je to parádně živé, šťavnaté, plné a přitom perfektně pitelné, strukturované bílé. WOW efekt. Vyvážené, krásné, mělo to v sobě nějakou zvláštní energii a každý doušek mne bavil víc než ten předchozí. Jasně, je to víno poněkud jiné, ale i když tak vinař občas vystupuje, ještě ne vyloženě militantně odlišné od věcí, co jsou považované za „normální“ :-) Ovšem to říká někdo s dost posunutými měřítky, manželka víno jako „to je zas nějaká ta tvoje divná věc“ identifikovala správně, byť jí tedy chutnalo :-)

Selosse kradený, smutek u Krugu, Galloni žalován, Gruzie exportovaná, bezva viněty

Pokud jste fanoušci Champagne, pak vám jistě nemohlo uniknout jméno  Jacques Selosse. Na pravidelná zkoumání jsou vína této špičkové domény poněkud… méně cenově přístupná, jde ovšem o velká vína se vším všudy. Pokud v nejbližší době narazíte na podezřele levné nabídky těchto vín, pak se mějte na pozoru. Jistě vinně poučená skupinka zlodějů totiž dorazila do vinařství s náklaďákem a odvezla si 3900 lahví, v podstatě osm celých palet určených na export do Japonska a USA. Což je průšvih, ale pro konzumenty je skoro horší, že ukradli i 16 tisíc originálních vinět (+12 tisíc pásků okolo hrdla). Lze tedy očekávat, že trh zaplaví padělky. Na padělané Romanée-Conti či Petrus si už všichni zvykli, ale na pozoru bude třeba být čím dál víc.

Druhé nejlevnější víno, základní australský Riesling, archivní Schilcher

Někteří vyrážejí do restaurací dát si velké víno v kombinaci se špičkovou gastronomií, ale ač bych rád tento koníček prováděl také, většinou nepřekousnu požadované ceny (vždy se projeví přepočítávání „kolik ze splátky hypotéky to je“ v kombinaci „tahle láhev se dá koupit o tolik levněji“). Většinou tak objednávám solidní vína v nižším cenovém spektru, pokud možno něco co tuším jak bude chutnat, byť třebas přímo neznám. Možná ne přímo „druhé nejlevnější víno“, ale jinak je právě tohle dost přesná definice jednoho z restauračních fenoménů – viz opravdu výborné video i veskrze typický pohled na vinný lístek. Jasně, v top restauraci si užiju vinné párování či nechám doporučit něco zajímavého, ale většinou jdu na jistotu. O víkendu ve výtečné Ristorante Prosecco, zjistil jsem že nám tam jezdí přímý spoj a nejspíš se tak objevíme častěji, sáhl po jednom z kategorie těch levnějších, co ale zároveň vypadalo zajímavě. Suchý lehký Riesling z Austrálie? Jako fanda téhle odrůdy prostě nešlo odolat.

Dvě deci s bezva Savennières a voňavým Carignanissime

Minulý týden se uskutečnil večírek klubového dovozce Dvě deci (web), pravda mělo to být tak trochu ke spuštění prodeje vín, ale to úplně nevyšlo :-) I tak šlo o příjemný večer s několika lahvemi, které se dříve vyskytly v sortimentu jejich francouzského protějšku, celkem mi to dalo obrázek o co se snaží. O Domaine des Huards (Michel Gendrier) Cour-Cheverny 2008 už jsem tu psal, při celém večeru doma mne toto víno nadchlo, netradiční odrůdou i celkovým stylem v kontextu ceny, i zde bylo bezva byť působilo trochu naleželejším dojmem než jsem si ho pamatovat. Chutnali jsme Carignanissime de Centeilles 2009 z Domaine Clos Centeilles, víno z apelace Minervois postavené čistě na odrůdě Carignan z keřů 60 až 100 let starých vedených na hlavu (gobelet). Velmi výrazná aromatika, až parfémově sladce ovocná (možná za to může i karbonická macerace, kterou víno prochází bez přidání síry a bez selektovaných kvasinek, a zrání čistě ve velkém tanku) do třešní, černého rybízu, ostružin, možná až mírně vlezle. Naštěstí je to rozstřeleno bylinkovo-kořenitými tóny a více než jen trochou živočišných tónů. Suché, plnější, šťavnatě ovocné, živé, něco tříslovin, slušná délka, decentní kořenitost. Sympatické důraznější červené. Na dvoustovkovou záležitost v základní řadě vín si fakt nejde stěžovat.

Třikrát sympatická Jura od Labeta

Na letošní svátek žlutého vína v Juře, Percée du vin Jaune, vyrazila celkem obsáhlá výprava z Čech. Z časových důvodů jsem se bohužel nemohl přidat a tak teď jen paběrkuji co kdo pustil za objev :-) Každopádně mne moc těší, že se tu vína z Jury dají najít čím dál časteji, začínají se objevovat v sortimentu i větších dovozců a vůbec. Tak trochou doufám, že alespoň určitou skupinu zákazníků ovlivnila i má opakovaná snaha vína z Jury propagovat, protože si to prostě zaslouží :-) Pokud netušíte, o co tu vlastně běží, tak začít můžete článkem Kdopak by se Jury bál… a z něj se třebas proklikat dál. Já se tu dnes mrknu na tři lahve vinařství Julien Labet, resp. Domaine Labet, které se nachází v jižní části Jury, u obce Rotalier.

Ryzlink, šumivka a Vermentino na oslavu jara

Včera oficiálně začalo jaro a na některých místech to tak opravdu vypadalo. Kupříkladu najít volnou lavičku na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad skoro nešlo a objevilo se nemálo osob slunících se s lahváčem v ruce :-) Já si na oslava jara otevřel láhev, o které se zmíním více až dostane ještě nějaký ten den souboje se vzduchem, ale dnes alespoň odhrnu poznámky k pár svěže „jarním“ vínům. Vypil jsem kupříkladu láhev Weingut Dr. Randolf Kauer  2011 Kauer Riesling Kabinett trocken, základního ryzlinku moc zajímavého vinařství (psal jsem o něm už dříve, o dalších jeho vínech třeba tady). Produkce tohoto učitele na vinařské škole v Geisenheimu, objevil ho pro nás Vinonaut, mne opakovaně moc bavila. Tento ryzlink je velmi fresh, mladičký, zelené jablko a k tomu žluté ovoce, mineralita, vápenitá zeď. Hodně kyselin ale i lehký dotyk cukru, celkový dojem ovšem suchý a řízný, spíše lehčí, dobrá délka a parádní pitelnost. Víno na pohodu a jen tak pití na sluníčku, nic vážného, i viněta je takového… volnějšího střihu. Potěšilo.

Jak poznat kvalitní víno? Inu…

Je tomu skoro rok, co jsem tu pokládal několik dotazů týkajících se definice „dobrého vína“. Ptal se, zda budete souhlasit s tím, že „tohle víno mi chutná“ zdaleka neznamená totéž jako „tohle víno je dobré“, či že víno bezvadné (= bez něčeho obecně považovaného za vadu) ještě nemusí být nutně víno dobré. Vzpomněl jsem si na to před pár dny, kdy mi dorazila tisková zpráva představující „5 parametrů, podle kterých pozná kvalitní a chutné víno i úplný laik“. Šlo o výtvor Patrie Kobylí a jejich PR agentury, text samozřejmě velmi zjednodušený a určený především konzumentům běžných spotřebních vín. Přesto jsem se u některých zavádějících bodů trochu zarazil (celý text třebas tady, přetisknut byl ale na více místech). Především pokud jde o tzv. čistotu vína: „Kromě vhodné barvy vína bychom si měli na začátku výběrového procesu všímat také jeho čistoty. Pokud je víno kalné, může se považovat za nestabilní a znehodnocené. Obvykle se navíc tato nečistota negativně projeví také na chuti. Zákal nejčastěji způsobují mikroorganismy. Ty tvoří produkty látkové přeměny, kvůli kterým mohou být původní látky ve víně úplně zničeny a chuť vína tím narušena. Kvalitní víno poznáme podle toho, že je již na pohled jiskrné a bez jakékoliv známky zakalení.“

Čest výjimkám aneb skvělá růžová cava

Cava, Španělské bubliny kvašené klasickou metodou v lahvi, nemá úplně nejlepší jméno. Je to taková všeobjímající apelace a často to nejlepší, co lze o těchto vínech říct, je že jde o jednoduché bublání za rozumný peníz. Těch „velkých“ je opravdu málo, šumivek na úrovni Champagne najdete určitě víc v crémantech. Někteří kvalitní producenti už DO Cava opouštějí a chtějí založit vlastní apelaci pro pořádné španělské bubliny, což může celkovou úroveň cavy poslat ještě níž. Ale co už. V posledních dvou letech jsem se bublinám z odrůd jako Macabeu, Parellada či Xarel·lo, ale i Garnacha, Monastrell či staré dobré Chardonnay, věnoval trochu víc a vypil jich nemalé množství. Na žízeň v létě to bylo bezva skoro vždycky (navíc se dá najít hromada brut nature, totálně bez dozáže), vzhledem k cenám si nebylo na co stěžovat, ale zapamatovatelné vinné zážitky bych mohl spočítat na jedné ruce (a prakticky vždy šlo o cavu za jiné peníze než 4-6€ co stojí běžné kousky, jak už to tak bývá).

Alsasko, Jura a Burgundsko u Fajnšmekra

Minulou neděli v podvečer se ve vršovické vinotéce a obchodu lahůdkami Fajnšmekr konala zajímavá degustace. Provozovatelé letos vyrazili na Salon des vins des Vignerons Indépendants (logo tohoto sdružení jistě znáte, jedná se o vinaře a zároveň vinohradníky, spíše rodinné firmy které vypěstované hrozny ve svých vinařství přeměňují na víno či brandy, výsledky sami lahvují a prodávají; ač jejich charta mluví o respektování tradic, přírody a terroiru tak tahle značka nijak negarantuje bio či podobné přístupy ve vinici ani ve sklepě) ve Štrasburku, cílem bylo najít pár nových věcí do sortimentu. Snažili se vybírat mezi vinaři pracujícími zároveň bio(dynamicky), důležitým faktorem bylo, zda je nějak zaujal jako člověk vinař či vinařka, v té hromadě nabízených vín šlo o poměrně zásadní parametr.

Sympatický Sepp Moser a báječná vína

Je tomu pár týdnů, co do Prahy dorazil i s rodinou Nikolaus „Niky“ Moser z vinařství Sepp Moser (web), jedné z hvězd Kremstalu (a vlastně také Neusiedlersee, Neziderského jezera). Před i po jeho degustaci ve Veltlínu jsem s ním strávil docela dost času a vyzvídal všechno možné, došlo i na popíjení vín z Moravy. Je to neuvěřitelně příjemný člověk, sympatický, a v jeho vínech se to prostě odráží. Nakonec jsem vlastní degustaci tlumočil do češtiny (výměnou za jednu fajn láhev nalezenou v hlubinách baru), zajímavá zkušenost. Podstatná část ochutnávky se týkala bio(dynamiky), na kterou vinařství úspěšně přešlo a zatím je z ní nadšeno. Řešilo se, kolik vín mohou udělat nějakým opravdu „hardcore“ stylem (řada Minimal), ty pak zmizí ve špičkovém gastru a u poučených koncových klientů, ale jak přeci jen musí připravovat kupu věcí „co se od správného rakouského vinaře čekají“, protože tamní zákazník je tvrdohlavý a oni přeci jen mají už 51 ha a to není málo. Nutno ovšem uznat, že jejich „normální“ vína mají k současnému nudnému průměru hodně daleko.

Jižní svah sociálně zesítěný

Čím dál častěji se stává, že tu o mnohých vínech i celých akcích, potažmo gastronomických eskapádách, nenapíšu ani čárku. A to i v případě zajímavých zážitků. Na něco prostě čas nezbude. Otázkou je, zda by vůbec někoho zajímalo, jak jsem v pátek odpoledne vezl tramvají č. 22 celé anglonubijské kůzle a půlka mrtvoly mi čouhala z tašky. Nebo že uzené ryby z Liběchova jsou naprosto fantastické či k jaké lahvi bublin že se nakonec zvrhnul večer. Nebo jak Mochov má jedno balení zeleniny pojmenované Babicova směs, pekelně drahé to navíc je! Sem tam nějaký odkaz na článek odjinud co mne zaujal? Co se asi skrývá pod popisem „Tmavé tělo plné emocí a příslibů, bez zábran a zásad.“ Ale kdyby přeci jen měl někdo zájem tyhle věci sledovat…

Modrý portugal a degustace vín z Maďarska

Mám rád dobrý Modrý portugal. Sice jsem z něj ještě nepil žádné „velké“ víno, možná tahle odrůda prostě potenciál pro něco podobného vůbec nemá (nebo jsem ještě nenašel ten správný terroir a vinaře), ale hromadu výtečných, zábavných, parádně pitelných a zajímavých kousků už jsem ve sklence měl. Nedávno jsem pil jeden z vinařství Wassmann (web), což je sice německé jméno a vinař, ale vína produkuje v Maďarsku, v oblasti Villány-Siklós (ve vesnici Pécsdevecser), kde je ostatně portugal taková klasická sudovka, základní víno které má prakticky každý. Ralf Waßmann studoval v Geisenheimu, vinařství založil společně s právničkou a obchodnicí s vínem (postupně si ale doplnila vinařská studia přímo ve Víllány) Susann Hanauer na přelomu tisíciletí, od počátku fungovali bio a jsou takto i certifikování, momentálně jim dobíhá přechodné období na biodynamickou certifikaci Demeteru. Pracují na zhruba dvou hektarech, koně které používají si přepracovali i na viněty :-) Ve sklepě nerez, staré velké sudy i menší barrique, podle stylu a co je potřeba. Žádné zbytečné kraviny okolo.

S autentisty v Kamptalu

Před pár týdny, mám trochu skluz v reportech z akcí, se uskutečnilo zajímavé výjezdní zasedání naturálních vinařů. Z Moravy vyrazil Ota Ševčík, Petr Kočařík, Petr Koráb, Luboš Osička (vinařství Jaroslav Osička) a Karel Koždoň, pro snížení nákladů na minibus doplněni pár dalšími vinnými nadšenci. Jsem si tak cestou říkal, že kdyby vůz havaroval, tak tenhle styl vinaření u nás zažije významné zpomalení. Příště diverzifikovat rizika do více vozů, po vlastní ose jel jen Bogdan Trojak! :-) Z Wagramu se přidal biodynamik Hans Czerny, z Kamptalu taktéž biodynamik Matthias Hager (akce se konala v restauraci jeho bratra), ze Strekova přijel Zsolt Sütő.

Výsledky ankety „Bílé vs. červené v posledním roce“

Anketa s jednoduchým soubojem bílého a červeného je u konce. Když tak koukám na výsledky před téměř čtyřmi lety, tak se toho moc nezměnilo (jen v anketě hlasovalo dvakrát tolik čtenářů tohoto blogu) :-) V průměru vede bílé, kterého vypije více než červeného polovina z vás. Pár poměr netuší, ale jinak pak dost podobně červené a vyváženě bílé a červené, viz tabulka níže. V minulé anketě jsem byl v kategorii červených, tentokrát musel hlasovat pro bílé, trochu se to u mne posunulo a nejspíš takto ještě chvilku vydrží. A nejde o sezónní výkyv, teď v zimě jsem snad bílá pil častěji než v létě. U vás se za ty čtyři roky něco změnilo, nebo stále stejně? A jak to máte sezónně, projevuje se u vás zima příklonem k hutnějšímu červenému a letní vedra k lehčímu bílému, nebo vás více ovlivňuje něco jiného, třeba co zrovna bude k jídlu (což je ale taky sezónní záležitost)? :-)

Ovar a salát, korkové víno, otevřený dopis italských naturálních vinařů

Právě jako takový melouch, respektive odskok Jižního svahu z webu zase jednou na papír, zpracovávám vinná doporučení k několika receptům, připravuju tipy na zajímavá svérázná i snadno dostupná vína. A přiznám se, že u toho dost stresuju (a chystám se nechat všechno zkontrolovat nějakým dobrým sommeliérem), furt se bojím, že tam doporučím nějakou kravinu. Kaldoun možná představuje menší výzvu než úhoř na kari… nebo je to naopak? :-) Zmiňoval jsem se tu o jedné zajímavé knize o snoubení, ale stejně s tím bojuju. Jaký zdroj používáte pro tipy a triky vy? Každopádně tohle všechno píšu kvůli něčemu, co mi rozzářilo včerejší večer (jak málo mi stačí k radosti) a trochu mne uklidnilo, gastronomickému doporučení na jedné frankovce: „Doporučujeme ke zvěřině, červeným masům, teplému ovaru a k lehkým salátům.“ No beru to tak, že vinař se snažil o vyváženou stravu, dát k těm těžším jídlům i něco zdravého :o)

Zakaleně od Osičků

Pokud se v nějakém moravském vinařství stavuji trošku častěji, tak je to určitě u Jaroslava Osičky. Ale jen málokdy mám ucelené poznámky, vždycky proběhneme obě místnosti v horní časti, pak se zasekneme ve spodním „šardonkovém“ sklepě a bavíme se tím, jak třebas totožné víno chutná jinak z různých sudů, a pak už většinou jen něco pijeme :-) Jinak řečeno si vždycky odvezu dost dojmů, pro sebe si zaznamenám co chci sledovat dál a časem koupit, ale nikdy jsem nespáchal nějak ucelený výstup (a vlastně ani pořádně z degustací v poslední době v Praze). Pravidelně se mi u nich stává, že mne nejvíc baví ještě nenalahvovaná „mladá“ (což mohou být i dva ročníky zpět) vína, ale potom v lahvích už o trochu méně, jako by něco z té syrové živelnosti sudu chybělo. Během asi dvou týdnů bych tu měl mít report z velké přechutnávky více než dvaceti jejich vín, dneska jen sdělím nadšení z jednoho jejich moc fajn kousku co si i v lahvi tak nějak zachovává veškerou energii jejich sklepa, a podělím se o fotky (leccos už tu možná bylo, jen různě rozprostřeno po jiných článcích).

Vinné kluby a láhev moc zajímavé Loiry

Pokud jde o prodej vína, tak světové trendy sledujeme s odstupem. Základem posledních několika let se stalo, když si odmyslíme klasický výběr vín úplně podle sebe, kupovat předpřipravené tematické bedýnky. To dělá už skoro každý, někdo promyšleněji, další prostě vhrne do krabice pár vín nějaké odrůdy/oblasti a hotovo. Někdo se snaží či snažil mít okolo každé bedýnky nějak víc informací, jiný v podstatě je seskupí to co má na e-shopu. Zákazníci mají bedýnky rádi, obvykle nemusí tolik přemýšlet, někdo vína vybere za ně a při troše štěstí se i něco dozví, narazí na vína který by sami třebas do košíku nehodili. Trošku dál celý koncept posouvá systém klubů, ideálně s předplatným na x měsíců dopředu (nebo možností zrušit registraci dostatečně brzy před další zásilkou, bez závazku), o které se teď začíná snažit třeba VinArte, Winestory, WineWorld, Via del Vino (momentálně web moc informací nedává, ale stojí za tím sommelier a tým Aroma/La Finestra), Klub Sommeliérů, Club del Vino, Osobní vinař či startující Dvě deci.

6x levný Znovín Znojmo (Supermarket Tour #3)

Vinařství Znovín Znojmo netřeba představovat, jde o jednoho z našich větších producentů a také jednoho z vůbec nejznámějších. Dovolil bych si tvrdit, že v počtu vyšším než je běžné k němu mají lidé hlubší citový vztah :-) Sám mezi takové zákazníky patřím a není to vztah vyvolaný jen všemi těmi akcemi, které Znovín pořádá, různými putováními po vinicích a podobně. Důvodem byla vína. Už je to významně přes deset let zpátky, ale Znovín bylo jedno z prvních vinařství, které mne více donutilo přemýšlet o konkrétních viničních polohách. Do té doby jsem samozřejmě „řešil“ nějaké ty hlavní oblasti, ale jinak nákupy rozlišoval dost podle odrůdy a ceny. Ne že bych nevypil i svůj díl jejich dovozového Denis d’Or z Moldávie, ale se Znovínem najednou, díky jasnému uvádění místa původu i na levných vínech, začal kupovat tuhle odrůdu hlavně z určité konkrétní vinice, kde mi seděla nejvíce. A další zase odjinud. Postupně se to zvrhlo až do aktivit, které dnes můžete sledovat zde. Znovínská vína už doma mám spíše výjimečně, ale jejich Rulandské bílé z Volného pole bylo někde na začátku a silným impulsem.

Nová měřítka s bílou Itálií a nesířenou Moravou

V posledních sedmi dnech jsem pil či ochutnával trochu divočejší směs vín. Degustoval vína z Maďarska, Villány a Somló, doma otevíral balík základních vín od Znovínu pro supermarketovou sérii, padlo něco od autentistů (z tajemných zákoutí vylovený ryzlink 2010 od Zdeňka Vykoukala či červené Trio 2006 z Dobré vinice), fajn Sangiovese (byť trochu nakopnuté dalšími odrůdami) a taky jedno italské bílé. Hlavně u toho Znovínu a bílé Itálie jsem si říkal, jak se mi změnila měřítka, jak vyžaduje poměrně velké soustředění zkoušet odhadnout, co by na tahle vína říkal takový ten bájný „běžný konzument“. U lahve Azienda Agricola Picech Roberto Bianco Jelka 2010 z oblasti Collio, dárku od jednoho účastníka domácích degustací který přinesl když dorazil poprvé, jsem si totiž říkal, že je to příjemné normální bílé víno, jaké by mi nevadilo pít častěji. Jenže…

Čtyřikrát bezva Geyerhof z Kremstalu

Mám rád, když mi čtenáři rozumějí :-) Kupříkladu jeden se nedávno nabídl, že z cesty do Rakouska přiveze pár vzorků, co si tak myslí že by mi mohlo sednout (už jsem se zmiňoval dříve). Nechal jsem mu volnou roku a zakoupil tak krabici šesti vín, kdy hned čtyři z nich tvořil sortiment vinařství Geyerhof z Kremstalu. Tenhle zajímavý bio(dynamický) producent, jsou dokonce členy sdružení La Renaissance des Appellations Nicolase Jolyho, momentálně hospodaří na téměř 19 ha, šlo o rodinné vinařství (a výrobce cihel) už od 16 století, ale moderní historie se začíná psát až s příchodem Ilse Maier (která nedávno vydala brožuru na téma biovinaření v praxi a je zakládající členkou asociace vinařek Rakouska) od roku 1986. Krom vinice jedou normálně i ve sklepě. Fermentují v nerezu, ale dále vína často školí ve velkých i menších starých dřevěných sudech, kvasí spontánně a vylučují různé podpůrné prostředky a podobně, bez čiření a omezují i filtraci. Sice po fermentaci síří, ale také se snaží ji omezovat (byť u mnohých je celkové 75 - 95 mg/l, což je sice výrazně méně než maxima povolená v EU pro bílá bio či dokonce konvenční vína, ale na či za těsně za hranicí limitu, který mají stanovena vína biodynamická certifikovaná Demeter). Ale teď už hurá na vzorky…