Mám rád, když mi čtenáři rozumějí :-) Kupříkladu jeden se nedávno nabídl, že z cesty do Rakouska přiveze pár vzorků, co si tak myslí že by mi mohlo sednout (už jsem se zmiňoval dříve). Nechal jsem mu volnou roku a zakoupil tak krabici šesti vín, kdy hned čtyři z nich tvořil sortiment vinařství Geyerhof z Kremstalu. Tenhle zajímavý bio(dynamický) producent, jsou dokonce členy sdružení La Renaissance des Appellations Nicolase Jolyho, momentálně hospodaří na téměř 19 ha, šlo o rodinné vinařství (a výrobce cihel) už od 16 století, ale moderní historie se začíná psát až s příchodem Ilse Maier (která nedávno vydala brožuru na téma biovinaření v praxi a je zakládající členkou asociace vinařek Rakouska) od roku 1986. Krom vinice jedou normálně i ve sklepě. Fermentují v nerezu, ale dále vína často školí ve velkých i menších starých dřevěných sudech, kvasí spontánně a vylučují různé podpůrné prostředky a podobně, bez čiření a omezují i filtraci. Sice po fermentaci síří, ale také se snaží ji omezovat (byť u mnohých je celkové 75 - 95 mg/l, což je sice výrazně méně než maxima povolená v EU pro bílá bio či dokonce konvenční vína, ale na či za těsně za hranicí limitu, který mají stanovena vína biodynamická certifikovaná Demeter). Ale teď už hurá na vzorky…
Geyerhof Riesling Johannisberg 2011 Kremstal DAC má ambaláž v klasické protáhle lahvi se šroubovým uzávěrem co mají všechna jejich bílá, docela mi sedí i viněty (loď na vinětě odkazuje ke koncesi udělenou vinařství Marií Terezií, která jim dovolovala vozit víno po Dunaji do Maďarska). Světlejší barva. Mladá, velmi čerstvá, čistá ovocito-minerální vůně, dost mi evokuje třeba styl Hanse Czerného z nedalekého Wagramu. V chuti příjemné, plnější, suché, ovocité, šťavnaté, bezvadně vyvážené, krásně udělané mladé čerstvé víno. Baví!
Geyerhof Grüner Veltliner Rosensteig 2011 Kremstal DAC je v podstatě jejich základní bílé, místní čerstvé pitelné DACčko které typický (nejen) rakušák od veltlínu očekává (opakovaně jsem teď slyšel stížnosti některých tamních svéráznějších vinařů, jak je těžké přesvědčit místní, že ta vína mohou vypadat i jinak). Odrůdové jasné, kouřově minerální, čerstvé, bílý pepř, zelené jablko, lehounký náznak žlutého melounu a vůbec takové krémovější ovocnosti. Slušně postavené, bezvadné kyseliny, živé, zábavné, skvěle lehce pitelné, dokonalé do gastronomie. Precizní veltlín, nic složitého ale nepůsobí ani šablonovitě.
Geyerhof Grüner Veltliner Steinleithn Erste Lage 2011 Kremstal DAC Reserve je na první ovonění v projevu složitější, stále sice mladé čerstvé víno, jemnější, s květinovými a kořenitějšími tóny, výraznou mineralitou a zvláštní zemitější linkou. Plnější, výrazné, ale stále s parádní svěžestí, delší, příjemně postavené, decentně krémově ovocité. Tohle rozhodně potřebuje ještě čas, dost času. Ale mají na lahvi a prodávají i jeden kousek už hotový…
Geyerhof Grüner Veltliner Gutsreserve 2007 strávil téměř pět let na jemných kalech ve velkém akátovém sudu (bez promíchávání), lahvován byl až v dubnu 2012. Zlata výrazná barva. Uleželejší složitější vůně, med, bylinky, žluté ovoce, sušené hrušky, hutnější, teplejší, lehounce ale nerušivě těkavky, jemné odbočky a „chlupy“ (tuhle vykoukne něco, támhle zase něco jiného… každé ovonění baví). Suché, plnější, kulaté ale s bezvadnou kyselinou a svěžestí, delší, vrstevnaté, elegantní. Wow! Jedna poloha veltlínu jsou ty parádní svěží výše, ale tohle má nesporné kouzlo, krásné víno. Dobré otevřít předem a nechat klidně i chvilku v karafě, pak se odmění nejvíc. Akorát už to není záležitost za 7 – 12€ jako vína předtím, ale stojí 28€. Co naděláte…
Až pojedu příště do Rakouska (což mi připomíná, že jsem ještě nic nepsal o krátkém výletu do Kamptalu, musím napravit), rozhodně budou jedním z cílů! Určitě by byla bezva návštěva starých sklepů, mají prý několik set let staré úžasné kobky (v jedné z nich skladovala své zásoby Napoleonova armáda okolo bojů v přilehlém Wagramu, dnes tam mají uskladněny nejstarší archivní kousky). Kdybych měl momentálně, pouze po zkušenosti výše, jmenovat několik rakouských vinařů, po jejichž suchém bílém víně bych sáhl nejraději, tak by se do seznamu Geyerhof nejspíš bez problémů nominoval :-) Jinak by v něm byl určitě Hans Czerny, Herbert Zillinger, Franz Hirtzberger, Sepp Moser, Graf Hardegg či Franz Strohmeier (ehm, zde už to „bílé“ je trochu sporné). Určitě by šlo jmenovat nějaké ty další superstars z Wachau, mezi které už spadá Hirtzberger, ale… ty ceny :-)
