Mám rád dobrý Modrý portugal. Sice jsem z něj ještě nepil žádné „velké“ víno, možná tahle odrůda prostě potenciál pro něco podobného vůbec nemá (nebo jsem ještě nenašel ten správný terroir a vinaře), ale hromadu výtečných, zábavných, parádně pitelných a zajímavých kousků už jsem ve sklence měl. Nedávno jsem pil jeden z vinařství Wassmann (web), což je sice německé jméno a vinař, ale vína produkuje v Maďarsku, v oblasti Villány-Siklós (ve vesnici Pécsdevecser), kde je ostatně portugal taková klasická sudovka, základní víno které má prakticky každý. Ralf Waßmann studoval v Geisenheimu, vinařství založil společně s právničkou a obchodnicí s vínem (postupně si ale doplnila vinařská studia přímo ve Víllány) Susann Hanauer na přelomu tisíciletí, od počátku fungovali bio a jsou takto i certifikování, momentálně jim dobíhá přechodné období na biodynamickou certifikaci Demeteru. Pracují na zhruba dvou hektarech, koně které používají si přepracovali i na viněty :-) Ve sklepě nerez, staré velké sudy i menší barrique, podle stylu a co je potřeba. Žádné zbytečné kraviny okolo.
Wassmann Portugieser 2011 Villány DHC Classic maceroval a kvasil čtyři týdny v otevřených dřevěných kádích komplet do sucha, po lisování šel na devět měsíců do velkých sudů z maďarských dubů a z nich byl bez filtrace lahvován (do protáhlejší lahve uzavřené DIAM korkem). Víno je sířeno, ale značně pod povolené limity, celková 49 mg/l. Velmi temná barva. Štavnatě ovocitá vůně, trochu divočejší, kvasně peckovinová, něco kořenitých tónů, příjemné. Suché, středně plné, poměrně výrazné, šťavnaté s překvapivě fajn kyselinou i slušnou délka, nijak složitá stavba, snadno přístupné sympatické úplně normální červené co se výborně pije a láhev zmizí velmi rychle. Bavilo!
Víno se ke mně dostalo na zkoušku s objednávkou z Boden Fine Wines po jejich nedávné degustaci, kde se téma portugalů z Villány řešilo, děkuju za tuhle příjemnou zkušenost! Pokud jde o vlastní degustaci, tak to byla překvapivě neformální záležitost. Ponechávali lidem prostor bavit se mezi sebou (ještě že jsem byl posazen ke stolu s jiným dovozcem maďarských vín, Peterem Baltazarem z Vinorum, šel jsem na degu sám) a vždy jen krátce přerušili základními informacemi o podávaném víně. K tomu nově předělaná žižkovská restaurace U Radnice servírovala autentické maďarské speciality, takové domácké to bylo (byť preferuji spíše řízené akce s více detaily o vzorcích). Všechny vzorky jsou v koncových MO cenách 200 – 350,- Kč, žádné cenové úlety.
Jackfall Chardonnay Barrique 2009 z Villány dost překvapilo, čekal jsem těžkou hutnou obludu, ale ne. Ale je to jemnější, lehce oříškově naleželé a mírně naoxidované víno, suché, lehčí, s výraznou kyselinou, decentními tóny dřeva, příjemně se to pilo. Nejspíš to museli podtrhnout nebo nevím, oblast na podobná vína není zrovna vhodná, potěšilo :-) Jinak jde o mix vína školeného v dubu a v nerezu. Kolonics Olaszrizling 2011 je novým vínem od producenta ze Somló, o kterém jsem tu již několikrát psal. Taky pocitově překvapivě lehčí, trochu neutrálnější „bílé“ projev, zelený čaj, čisté, pitelné, vyvážené, něco minerality, čerstvé, ujde ale čekal jsem trochu něco jiného, zajímavější strukturu. Kolonics Furmint 2009 vůně bohatší, medově ovocná, sladší, poměrně efektní, naleželé až lehce směrem „ryzlinkové“ barvy & laky, minerální. Suché, plné, kyseliny celkem dost, dobrá délka, vyvážené voňavé bílé. Pryč je celkem divoký funky projev, který to mělo ještě před rokem a něco. Kolonics Hárslevelű 2011 mladé, sevřené, s podivným lehce plastovým tónem ve vůni i v chuti, jadřincová hořčina ke konci, zvláštně rozhozené. Uvidíme co čas, ale ty jedenáctky přijdou posunuté technologicky trochu jinam, takové trochu nerezové, snad se po „zblbnutí“ jedné tamní špičky (legendární Takács Lajos z vinařství Hollóvár, lepší Somló jsem nikdy nepil, skončil s dřevěnými sudy) nezačíná trend rozšiřovat.
Přechod od bílého k červenému zajistil Jackfall Siller 2010, víno spíše poločervené než růžové :-) Připraveno z odrůdy Cabernet Sauvignon, macerace jen deset hodin a barva je fajn světle červená. Fajn ovocité aroma, třešně až do kompotu. Suché, bezva kyseliny a něco tříslovin, fresh živé „červené“, jemně kořenité, slušné dlouhé a dobře pitelné. Tohle by bylo na léto bezva. Podáváno trochu nachlazené, kdy působí ještě svěžeji, záleží co zrovna potřebujete. Pár lahví jsem naskladnil. Jackfall Portugieser 2011 si poležel nějakou dobu ve starém dřevě, odrůdově úplně jasný slušný portugal, šťavnatý, peckovinový, středně plný, nijak složitý a bezvadně pitelný, čistě udělaný. Jednodušší než ten o Wassmanna, ale taky fajn.
Bavil. Jackfall Cabernet Sauvignon 2008 výrazný, tmavá, teplejší, důraznější styl, sladší ovoce, decentně kořenitost, grafit, již naleželý, silný, až likérové tóny, stále dost třísla, hutnost, taková trochu obludka ale ne nějak neharmonická, byť můj styl to není. Jackfall Cseresznyés 2008 je směsí Cabernet Franc (mírná převaha) a Cabernet Sauvignon a působil o trochu méně naležele než čistý CS, víno je to teple ovocné byť i ten tón třešní z názvu by se tam našel (možná je přání otcem myšlenky, jméno vychází z místo původu), silné, důrazné, s pěkným tříslem a strukturou, efektní červené prostě. Zaujalo mne víc než předchozí vzorek a něco jsem koupil domů, manželku tenhle styl dost baví, asi napíšu víc. Na závěr sladká tečka v podobně Pelle Zsófia Cuvée 2009, pozdněsběrové tokajské z odrůd Furmint, Hárslevelű a Sárgamuskotály, meruňková sladká vůně, medová, příjemná, a hladší intenzivní sladká chuť. Není to vyloženě ulepené, ale nějaká kyselina navíc by se rozhodně hodila, trošku to postrádá švih.
