U podobných vín si vždycky říkám, že to s domácím vinařstvím není tak špatné, vlastně čím dál lepší. Svým způsobem. Včera jsem vedl dlouhou debatu na téma podvodů v našem vinařství (rozsáhlé vydávání dovozového vína za domácí) a v podstatě říkal, že oborové organizace mají jen dvě možnosti (protože nějaká cechovní čest vinařů očividně nehraje dostatečnou roli). Ta první je chytit se za nos, přestat se tvářit že je to nějaká okrajová záležitost a začít vše tvrdě řešit zevnitř. I za cenu, že to na nějakou dobu domácímu vinařství, nebo alespoň kupě jednotlivých vinařů (i hodně známých jmen), poškodí jméno. Vezme zákazníkům iluze, že problémy určitě nejsou ve sklípcích malých producentů, těch fajn lidí co nabídnou bez dokladu vždycky o dost lepší cenu a jejich sudové za čtyřicet kaček litr je úplně bezva. A nebo varianta dvě, tedy nechat to celé vyhnít a počkat na řešení systémem „metanol“, tedy až se vše začne rozkrývat po nějakém průseru zvenku, za notné podpory bulvárního tisku a televize, kdy to kupě starých struktur zlomí vaz a poškodí každopádně jméno vinařství jako celku, doma i v zahraničí (kde se o něm konečně začíná trošku mluvit). Předpokládám, že dojde k variantě dva. Ale možná ne, dnes jsem si přečetl, že Svaz vinařů „chce zmapovat, jak černý trh s vínem funguje a jak s ním nejlépe bojovat. „Zadali jsme si analýzu u společnosti Ernst & Young, kterou zaplatíme z peněz, které zůstaly na účtu ze studie dopadů spotřební daně na tiché víno“. Doufám, že těch peněz zbylo hodně a ta analýzy bude opravdu kvalitní ;-)
