Včera v podvečer, domluvit se začíná být čím dál těžší a je nutno využít i neděle, jsme se sešli na ochutnávku vín z rodinného piemontského vinařství Boeri Alfonso (web), podniku v posledních letech rostoucího od produkce několika málo tisíc lahví Barbery k dnešním 85+ tisícům již ve více odrůdách. Ale odrůda Barbera je stále základ, ostatně to je v Piemontu normální, se kterou slaví úspěchy v Itálii i zahraničí, český dovozce VPV Praha (František Šamla) s nimi sbírá medaile hlavně v Prague Wine Trophy a jde o jeho z nejúspěšnějších vín. A právě Barbera ze svahů Bricco Quaglia byla i tématem naší ochutnávky – tři vína v několika různých ročnících a tedy pěkná možnost udělat si obrázek o vinařově stylu a jak jeho vína zrají.
Barbera d'Asti je základním vínem producenta, dělá ho zhruba 30 tisíc lahví. Poměrně mladé výsadby, školení jen v nerezu za kontrolované teploty, základní víno „na pití“ s potenciálem ležet v lahvi několik málo let. Ročník 2011 má barvu poměrně tmavou, čerstvá vůně do peckovin (mix tmavých a červených, něco mezi švestkami a třešněmi), mírně kořenitý tón, svěží, ovocité. Suché, dobrá kyselina, vyváženě šťavnaté příjemné, trochu tříslovin, tak akorát plné, dobře pitelné. Příjemné víno, vzhledem k maloobchodní ceně 150,- Kč myslím bezva hodnota za peníze a ideální „jen tak“ víno na pití někde k obědu v pizzerii :o) Ročník 2010 byl jakoby tmavší, trošku divočejší, výrazněji kořenitý, ale stále primárně přímočaře ovocný. Suchý, čistý, trochu naleželý, dobře pitelný. Ročník 2009 působil na úvod jakoby zapařeně/zaprděně a nejvíc reduktivně ze všech, trochu funky, ale stále ovocitý, suchý a šťavnatý v chuti, kyseliny trochu více vyčuhují než u předchozích, kořenitě naleželý. To víno celkem drží (spíše než že by nějak zrálo do zajímavějšího projevu), ale po pravdě ten nejmladší ročník zde působil nejpříjemněji.
Barbera d’Asti Superiore „Martinette“ pochází z jedné konkrétní vinice se staršími výsadbami, okolo 40 let, zde už víno leží rok v malých nových i již dříve použitých dubových sudech. Ročník 2008 představil víno poměrně temné, v barvě i projevu ovoce, hutněji ovocné s kořenitými tóny, lehce živočišná linka, mírně oxi jablečný tón. Suché, plné, teplejší a hutnější ale s fajn kyselinou, slušně dlouhé. Ročník 2007 byl již naleželejší, ale působil o dost komplexnějším dojmem, víno bylo důrazné, složitější, tmavé, s jasným zráním ve dřevě, tóny čokolády. Plné v chuti, ovšem šťavnaté ovocné a živé, lehce živočišné, kořenitý tón, dobré délka. Pěkně udělané, tohle se mi líbilo dost. Při běžné maloobchodní ceně 245,- Kč je tohle myslí velmi slušná kvalita za výtečnou cenu. Ročník 2006 ve vůni nebyl zrovna v kondici, zřetelnější oxidace, ale chuť působila o něco lépe, stále ovšem značně za předchozími vzorky. Ročník 2005 (jeden z těch v Piemontu „složitějších“) naopak příjemně překvapil, víno bylo docela výrazné, teplejší, stále dobře ovocné a vypadalo, že by chtělo více času a rozdýchat (což se mu právě děje a uvidíme, jak to dopadne…). I v chuti plnější, teplejší, hutnější, znát tříslo, ovocné, s docela výraznou až poněkud ostřejší kyselinou (není to úplně harmonické), ale stále dobře pitelné. Uvidíme dnes večer. Zde pro mne jasným vítězem sedmička.
Barbera d’Asti Superiore „Pörlapà“ je top červeným vinařství (a tím, se kterým začali a na úvod slavili úspěch), z keřů ve věku 30+ let na vinici, kterou jako první osázel dědeček současné generace vinařů v roce 1936. Výběr nejlepších hroznů, školeno v malých nových dubových sudech 18 měsíců. V piemontském dialektu, tedy vypadá to spíš trochu finsky, prý zvolání „Pörlapà!!“ znamená vyjádření obdivu něčemu omračujícímu, senzačnímu. Ročník 2007 je víno aromaticky výrazné, tmavě ovocné, hutnější, s hodně znatelným ležením ve dřevě, s decentním jablíčkovým tónem. V chuti suché, plné, vyzrálost hroznů znát i na vyšším alkoholu, dlouhé, důrazné, tmavě ovocité, s výraznou šťavnatou kyselinou. Takový nabušenější kulturista, ale stále jasně víno ze Starého světa. Ročník 2006 všeho ještě víc, hutný, temný, důrazný, moderní nabušenec, dost alkoholu, ovocné, zakulacené ale stále s bezva kyselinou. Slušný líbivě efektní kousek co bude nutně sbírat hromady bodů :-) Ročník 2004 opět hutnější červené, ale znatelně naleželejší, bohatší, ovoce, kořenitost, efektní, s dřevem již lépe zakomponovaným do celku. Suché, plné, šťavnaté, delší, moc pěkně udělané. Ročník 2003 projev trochu sklepně zatuchlejší, ne přímo korek ale očividně něco v nepořádku, i v chuti neharmonické, skoro jistě jetá láhev. Ročník 2002 (v Piemonte opět řekněme „složitější“ a navíc teprve druhý v tomto vinařství) víno překvapivě složitější, komplexní, nabízí toho poměrně dost, uleželé, aromaticky velmi pěkné. Suché, čisté, bohaté v chuti, hutnější, delší, ta důraznost opět příjemné kontrolována výraznější kyselinou. Potěšilo. Pörlapà už je cenově trochu výš, maloobchodka 480,- Kč, ale to je stále hodně solidní cena. Pro davy bych jasně volil ročník 2006, sám bych si raději otevřel 2004.
Barbera je jednou z vůbec nejčastějších odrůd v Itálii. Barbera d’Asti získala v roce 2008 statut DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita), dříve to byla „jen“ nižší DOC. Varianta Superiore znamená povinné zrání ve dřevě a více alkoholu.
Trochu mne překvapuje, že vinařství skáče od nerezu rovnou do malých barrique sudů, skoro bych čekal nějakou klasiku ze sudů velkých jako mezistupeň (a nebo takto školen ten základ), přeci jen klasická Barbera a malé francouzské sudy je spíše moderní pojetí odrůdy. Ale to říkám naprosto sobecky proto, že varianty z velkých sudů mi sedí asi nejvíc :-) Moderní variaci dobře demonstruje hlavně Pörlapà, což je nabušené temné důrazné víno, díky kyselinám ne utahané a určitě výborně udělané, ale přeci jen poněkud „uni“ ve smyslu stírání odrůdy a místa původu na úkor davy oblíbeného stylu. Ale pěkně zraje do elegantnějšího projevu, to zase jo, a navíc nevypadá tak úplně jako nějaké Bordeaux, což je dneska asi nejoblíbenější vzor :-) Martinette je přeci jen trochu uměřenější a v poměru k ceně bezva pití. A ta základka by si možná trochu velkých sudů zasloužila, surovina na to očividně má (ale po pravdě jedenáctka jako víno s trochou velkého dřeva vypadala, jen čistý nerez bych snad ani netipoval). Celkově každopádně příjemná zkušenost, za kterou musím dovozci poděkovat.
