Slepá ochutnávka autentických vín

Přiznejme si to, a teď budu trochu generalizovat, my muži jsme ješitní. Rádi posloucháme sami sebe a ještě raději sledujeme ostatní, jak nám visí na rtech, když dáváme k dobru zásadní pravdu o čemkoliv, v čem si zrovna myslíme že jsme dobří. Těžko snášíme, když někdo jasně a zřetelně dokáže, že pravdu nemáme. Slepé degustace vína jsou, pokud zrovna nejste Richard Juhlin nebo jiný degustátor s eidetickou pamětí a skvělými analytickými schopnostmi, pro mužskou ješitnost těžkým oříškem :-) Je krásné sledovat, a nemá smysl tvrdit že já se tak krom momentů naprosté jistoty nechovám, jak většina neoznámí své závěry prostým „Tipuji odrůdu/vinařství…“, ale složitějšími konstrukty „Nejdříve jsem si myslel že, ale pak napsal to, byť možná…“. Včera večer jsme takhle, v docela komorní sestavě, ochutnali ve Veltlínu naslepo sedm autentických vín. Všechna byla skryta dokonale v krabici, ze které čouhala jen nálevka, tedy ani nejmenší šance orientovat se alespoň podle tvaru lahve. Dnes tu bude jediná fotka, právě tahle krabice :-) Šel jsem na akci s tím, že budeme přechutnávat jen vína od Autentistů, tj. členů sdružení, ale toto nebylo potvrzeno a museli jsme tedy odhadovat prakticky v rámci celého sortimentu Veltlínu, což je přeci jen trochu složitější úkol. Co to nakonec udělalo s ješitností mou a dalších účastníků, taktéž pravidelných konzumentů těchto vín?

První vzorek bylo víno bílé, očividně mladé, bledší, květinové vůně se  zemitějšími tóny, decentní vápenitost. Živé s až jemnou perličkou, lehčího typu, dost kyselin a pikantnější dojem, mírně hořčina v závěru, celkem příjemné byť jednodušší. Ze začátku jsem si myslel, že půjde o nějaký  Roter Veltliner od Hanse Czerného, vlastně nevím proč (v něčem jsou podobné, ale většinou ovocnější a méně zemité), ale jako závěrečný tip si napsal konkrétní víno, Müller-Thurgau ETZA vinařství Radoar z Alto Adige. Tohle víno jsme si následně otevřeli a ročník jedenáct je znatelně uhlazenější a také ovocnější, než jsem si pamatoval ty starší, a hlavně o dost komplexnější a zajímavější. Takže ani ten to nebyl. Šlo o Müller-Thurgau 2012 Jaroslava Osičky, takové jejich základní bílé na pití. Tak alespoň odrůda…

I druhé víno bylo očividně velmi mladé, nejspíš ročník 2012, ještě s decentní perličkou, květinové, mladičké v chuti s lehce kvasnými tóny, živost, mírná pepřovitost (zde to mohla být nakrásně autosugesce, když už jsem začal jít směrem „bude to nejspíš veltlín“), dobrá délka, skvělá pitelnost, vyvážené lehčí sympatické víno. Tipoval jsem loňský veltlín od Hanse Czerného. A byl to Ryzlink vlašský 2012 Klasika od Milana Nestarce. Vím, že slepá degustace je brutální disciplína, o moc lepší výsledek jsem prostě nemohl očekávat. Ale tedy přiznávám, že u tohoto omylu jsem se zastyděl, ač veltlín tipovali i všichni ostatní. I při druhém přechutnání, tedy ne naslepo, bych vlašák asi neřekl. Každopádně vína od Milana Nestarce jsem nějak systematicky nechutal, krom jeho úvodního ročníku 2009, a musím to napravit, prý jde kvalitativně a charakterem vín hodně nahoru.

Další víno mi v úvodu přišlo až trochu vadné, rozdýcháváním se to zlepšilo, ale stejně žádná hitparáda. Vůně poměrně výrazně zelená, travnatost, zelené jablko a takový sauvignonový štych. Suché, zelenější až trochu zeleninové v chuti, prostě poněkud divné. Tipnul jsem si víno, které bylo ze začátku naprosto úžasné, ale po nalahvování šlo poměrně rychle pryč a připravilo mi docela zklamání, Sauvignon 2011 od Jaroslava Osičky. A Sauvignon 2011 to byl, jenže z Vinařství Koráb. Víno bylo delší dobu otevřené, kvůli malé účasti nakonec Veltlín využil některá vína otevíraná v baru na konzumaci, ale nemyslím, že by to tomuhle vzorku nějak uškodilo či naopak pomohlo.

Čtvrtý vzorek měl sladší efektní vůni, poměrně výraznou, s jasným vlivem francouzského dražšího dřeva (soukromě si konkrétně tenhle styl značím jako „François Frères“ :o). Suché v chuti, bohaté, s moc fajn výraznější kyselinou, mineralita. Dost pěkné. Hned po přivonění jsem napsal Dobrá vinice. Ale čím víc jsem víno zkoumal, tím víc si vzpomínal na Kočaříkův šeďák z hodnocení v Bílovicích (mám teď k dispozici vzorek na přechutnání, jestli náhodou nedošlo k omylu a jako šeďák nešel na degustaci rýňák), a nakonec si ho tipnul. Blbě. Byla to Dobrá vinice a jejich Sauvignon 2009.

První červený vzorek, poměrně tmavý, měl svěží vůni, šťavnatě ovocitou do švestek a možná trochu višní, s decentním zemitějším tónem (krycí název „osičkovina“). Suché, nijak zvlášť plné ale pěkně udělané, kyseliny, opět lehce zemitost, trochu svíravější, tipoval bych nějaký delší kontakt se slupkami/bobulemi. Jasný tip tady byl Jaroslav Osička. A ač jsem trochu řešil, zda by to nemohlo být Zweigeltrebe, nakonec šel jistější variantou Modrý portugal. A jo, ročník 2011, hurá!

Další vzorek byl tmavý, hutnější, krásně peckovinově ovocitý s minerální vápenitou linkou, suchý, čistý, šťavnatý, trochu tvrdší, bezvadně postavený, delší. Moc pěkné víno. Bez váhání Frankovka od Oty Ševčíka. Vinař správně, ale bylo to nečekaně jeho Svatovavřinecké 2011. Překvapení na jednu stranu příjemné, ten vavřinec je parádní, a na druhou stranu nepříjemné, frankovkou jsem si byl dost jistý. Skoro bych si tipnul, že tam kapka frankovky šla, ale tohle říkám vždycky, když jsem podobně zmaten :-) A hlavně musím Otova vína pořádně přechutnat, od málokoho mne baví tak jako od něj a přitom jsem je už dlouho neprojel.

Poslední vzorek byl brutálně temný, hutný, kořenitější, teplejší, již trochu naleželý. V chuti suché, plné, něco tříslovin, důrazně sladčeji ovocité, efektní. Tady jsem příliš neváhal a poslal to stylově směrem do Maďarska, ač tedy na území Slovenska (je to politicky korektní?), Alibernet ze Strekov 1075, ročník nejspíše 2011 (vylučovací metodou, desítka to být nemohla a devítka by byla zralejší). Přesně! :-)

Inu zajímavé to bylo, jen co je pravda. Odcházeli jsme pokořeni, ale rádi že jsme to zkusili :-) Slepé ochutnávky v některých případech nejsou ideální, u určitých vín je prostě lepší vědět co přesně pijete, ale každopádně je to velká zábava a doporučuji někdy vyzkoušet.