„Přátelé - chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být.“ Ale jelikož čtyři hodiny spánku musí stačit, tak poznámky ke včerejší ochutnávce ještě odhrnu. Do Prahy dorazil, na pozvání dovozce Weinort, Franz Hirtzberger jr. (web) s manželkou, jeden ze špičkových vinařů oblasti Wachau se sídlem v obci Spitz. Jejich moderní historie se píše od osmdesátých let minulého století, kdy podnik přešel právě na Franze, ale rodina Hirtzbergerů ve Wachau žije již od konce osmnáctého století a budova, kde sídlí, je o pár set let starší. Podnik nespadá mezi mé preferované naturalisty (považuji za nutné to zde uvést, kupa lidí má pocit, že tu píšu právě a jen o „úchylech“… tak ne), sice pracují s velkými starými dřevěnými sudy a podobně, ale na vinicích v případě potřeby normálně použijí chemii, mají i závlahu (byť některé roky zůstane vypnutá), vína z kalů stahují pokud možno už po novém roce a i špičková vína jsou do dubna v lahvích. Přesto jsem z Wachau pil málo charakternějších vín. Mají špičkové vinice, umí si pohlídat sběr (i několik průchodů vinicí denně, pokud je to nutné, a vinobraní rozloženo třeba do dvou měsíců) a z hroznů dostat celkem přímočarým způsobem fenomenální vína.
Jejich top záležitosti, Smaragy z nejlepších poloh, parádně zrají v lahvích. Jsou to vína mohutná, důrazná, ale vždy s kyselinou a jen výjimečně utahaná. Základnější věci umí být, i přes svou lehkost, vína nabízející jen zřídka vídanou kombinaci velmi snadné osvěžující pitelnosti a přitom zákoutí ke zkoumání, když o to stojíte. Nekomplikovaně přístupné a přitom ne jednoduché a nudné, někdy dokonce vyzrají do nečekané komplexity známé spíše z větších vín. Některé jejich vinice jsem prošel, s úsměvem placatou Donaugarten a s funěním strmou Rotes Tor, to dojmu z vín ještě pomůže. Ne že by to bylo třeba, ale Hirtzberger opravdu není levný (ok, je docela drahý) a každý argument navíc, proč do něj investovat, se hodí :-) Další by mohla být třeba podpora Wachau jako regionu, mají teď mimo jiné bezva aplikaci na mobilní telefony (Android, iPhone), která vám na mapě (samozřejmě pozná vaši polohu) ukazuje jména vinic, informuje o otevíracích dobách vinařů a kde zrovna funguje heurige, prostě jsou zase o kus dál.
Grüner Veltliner Donaugarten Steinfeder 2012 je kategorie viděná čím dál méně, nejen u špičkových vinařů, víno lehké s nízkým alkoholem. Velmi čerstvé, vápenitost, vzletně mladě voňavé, suché, živé, ještě s až perličkou v chuti, příjemné dokonalé letní pití. Jen tak láhev odpoledne před večeří, než otevřete něco pořádného. Cena přes pětikilo je ale, vzhledem ke kategorii, sadisticky vysoká. Byť jsem je pil ve věku 3 až 5 let a ta vína byla stále v kondici a zrála do krásy.
Grüner Veltliner Rotes Tor Federspiel 2011 je krokem výše, víno ve vůni ovocnější, minerální, velmi pěkné byť zatím poněkud sevřené. Suché, živé, ovocité až směrem žluté ovoce, plnější, poměrně dlouhé, velmi sympatické a chce čas.
Grüner Veltliner Smaragd Kirchweg 2011 je vzorkem nejvyšší kategorie (vyzrálostí) vín Wachau, byť z vinice ne úplně špičkové. Výraznější, silnější vůně, krémovější žlutá ovocitost, trochu reduktivní zasmrádlost, mladé, chce rozdýchat respektive čas v lahvi. Mícháním až takové kouřové aroma. Plné, šťavnaté, důrazné v chuti, bezva kyseliny, kořenitý mírně nahořklý závěr, má nemalý potenciál.
Grüner Veltliner Honivogl Smaragd 2007 top kategorie i vinice, navíc již zralejší v lahvi (byť vrcholu víno ještě teprve dosáhne), z ročníku kde kyselina nechyběla. Intenzivní, naleželá, bohatá komplexní vůně, med, mineralita, kořenitost, podzimní ovoce, sladká, expresivní. Suché a naleželé v chuti, stále velmi živé a s parádní kyselinou, bohatě medové, minerální a dlouhé s trochou příjemné hořčiny, důrazné, efektní. WOW víno. Jen už není v prodeji, holt je třeba si lahve archivovat sám. Jen pro pobavení mé poznámky k témuž vínu ze září 2008, tedy rok od sklizně a krátce v lahvi: „Zlatavá veltlínová bomba na 14.5 % alkoholu. Vůně sevřenější, objevují se těžší květiny (v poznámkách mám až “krémově rozmázlé ve vůni”, zase jedna dojmologie), luční med, vůně je hodně koncentrovaná, ale potřebuje čas k plnému otevření. Přivonění vyvolává dojem, že víno bude sladké, ale k tomu má velmi daleko. Je plné, hutné, extraktivní, s obrovskou intenzitou vyzrálých hroznů (až botrytický dojem), ale s krásnou kyselinou a suché. Velmi, velmi dlouhé s mírnou “pecičkou” v doznívání.“
Chardonnay Schlossgarten Smaragd 2011 je reliktem z dob, kdy se i ve Wachau zhusta vysazovalo cokoliv populárního ve světě, dokonce na Cabernet Sauvignon jsem narazil. Ale musím přiznat, že když jsem u Hirtzbergerů byl, tak právě jedno Chardonnay jsem si i odvezl. Tohle je čerstvá, příjemná ovocitá záležitost, ve vůni do citrusů, dost fajn. Suché, plnější, žluté ovoce, čerstvost, délka, vyvážené, mineralita, decentní těkavý tón, délka, pije se skvěle. Inu proč ne, ale tisícovka nesmysl :-) Pokud chcete charakterní nerezové cháčko, tak vřele doporučuji Herberta Zillingera, toho se nemohu nabažit (a stojí méně než třetinu, ostatně i jeho další vína mají neuvěřitelně našlápnuto a za pár let bude stát úplně jiné peníze). Jinak jde za tisícovku koupit už velká Chardonnay a tohle, ač výtečné pití se vším všudy, přeci jen má rezervy :-)
Riesling Steinterrassen Federspiel 2011 je jejich ryzlinkovým základem, výrazněji příjemně voňavá záležitost, meruňky, čerstvost, působí hotově a láká k napití. Suché, živé, až jemná perlička v úvodu, parádní kyselina, lehké a skvěle pitelné, ale přitom naplní pusu, poměrně dlouhé. Mix tří různých vinic, dřívější sběr i z top poloh, výborně udělané víno.
Riesling Singerriedel Smaragd 2011 naopak představuje vrchol ryzlinkové produkce u Hirtzbergera, je jen škoda že u vína takto mladého a ač slibuje mnohé, tak pít ho teď je vražděním neviňátek. Sevřenější vůně, ovoce, mineralita, květový med, reduktivní zaprděnost. Suché, plné, důrazné, šťavnatě ovocité v chuti, precizně strukturované, dlouhé, krásné. Velký ryzlink co musí ležet.
Riesling Setzberg Smaragd 2008 pochází z vinice na smaragdy poměrně chladné, ale to nám kyselinofilům nevadí :-) Kouřová, efektní, naleželejší vůně, med, čajový výluh a meruňky, mineralita, pěkné. Suché, plnější, bezva kyselina, strukturované, ovocné, naleželé, hodně pěkné. Ale přeci jen o něco užší, ne tak propracované jako Singerriedel. Stále ovšem výtečné víno.
Riesling Hochrain 2009 Selection vznikl trochu zvláštním způsobem, 16. září přišla vlna přeháněk a následně se oteplilo, na vinicích se rozvinula botrytida. Napadené hrozny vinařství sebralo a udělalo z nich bobulové výběry, další hrozny nechalo ležet třeba ještě měsíc. A to je právě toto víno, také sladší ( 33 g/l cukru). Zajímavá vůně, teplejší, meruňkový konfit, kořenité tóny. Hebké, sladší v chuti, plné, intenzivní, stále má kyselinu, medové, fajn. Úplně dotažené to ale není, ty jejich suché varianty jsou prostě dál.
Vinograf připravil k vínům i nějaké chuťovky. Degustační prostor je bezva a vybaven navíc prezentační technikou, takže už tuším, kde brzy spáchám edukační degustaci sherry :-)
Byla doba, kdy jsem psal reporty z degustací hned druhý den :-) Teď už se podobně zadaří spíš výjimečně, ale někdy to prostě musí ven. Tenhle podvečer jsem si opravdu užil. A jestli nestihnu sbalit nebo zaspím a uletí mi letadlo, tak… vyrazím do velkého Vinografu, kde se degustace konala a ještě nějaké lahve mají, a opiju se základním veltlínem či ryzlinkem.
