Děsně to utíká, už je to měsíc co jsem vyrazil na desátý ročník International Wine Show Prague, kontraktační přehlídky vín určené především obchodníkům s vínem a dalším profesionálům. Nalákala mne pozvánka z velvyslanectví Slovinska, jehož vína se zde měla více prezentovat domácímu trhu. A Slovinsko, to já rád! :-) Přehlídka byla menší tlačenice než jsem si ji pamatoval, překvapila mne poměrně výrazná účast vinařství z Moravy (z 35 stánků jich bylo 8 domácích, včetně podniků typu Vinium Velké Pavlovice či Vinofol Novosedly). Nakonec jsem to projel tak trochu letem světem, buď jsem moc zmlsaný nebo mám totálně vkus mimo, ale nějak moc věcí na detailní zkoumání jsem nenašel. Vlastně i to Slovinsko trochu zklamalo, povětšinou šlo o běžná technologická vína (fakt si nemyslím, že náš trh potřebuje z Gorišky Brdy zrovna více vín jako je čerstvě lahvovaný mladý ročník 2012 vín Quercus, ač jde o technologicky precizně zvládnuté věci) jakých chrlí hromadu celý starý i nový vinný svět, nic co bych musel kupovat právě z ne zrovna levného Slovinska. Obzvláště v kontextu toho, že Slovinsko dobývá slávu ve světě něčím úplně jiným, víny velmi charakterními a ne snadno zaměnitelnými. Ale pár fajn kousků se našlo, to zase jo.
Celkem mne zaujal Hiša Joannes Protner Renski rizling 2009, poměrně klasický naleželejší medovo-ovocný čistý příjemný rýňák, možná i protože trochu vyčuhoval mezi víny jinak velmi mladými. Rozhodně si nejde stěžovat na Sauvignon z vinařství P&F Jeruzalem Ormož, základní dvanáctka je klasický voňavý fresh styl vína, jejich prestižní Gomila Exceptional Sauvignon Blanc 2011 pak krásně udělaný moderní představitel odrůdy, čerstvý, aromatický ale elegantní, plnější ale řízný s bezva kyselinou, parádně postavený, delší. Nakonec mne více než u vinařů zaujal slovinský sortiment dovozce supervino.cz, pěkný aromatický Zeleni Sauvignon 2011 vinařství Lisjak a hlavně Modri Pinot 2005 Zaloščan vina De Adami, višňovo-likérový, peckovinový, voňavější, ovocný, vyvážená uleželejší typ rulandského modrého, to si asi koupím i domů.
Docela mne bavil Modrý sklep z Nového Šaldorfu, už dříve jsem tu psal o jejich Kraváku. Jejich Sauvignon 2011 je fajn, sympatické neunylé pití, rýňák 2011 taky působil přirozeně, spontánně květinově pěkně. To byl pil. Vinařství Kolby se prezentovalo pod novým majitelem se sortimentem ročníků 2008 až 2011, rozhodně si šlo vybrat (mladý veltlín a vlašák jsou fajn představitelé odrůdy, starší vína se drží slušně). U Champagne Gosset mne zase tolik neoslovil základní Brut Excellence, sice šlo o krásně ovocité krémovější bubliny, ale přišla mi u nich docela přehnaná dozáž (nečekaně sladké). Ovšem Grande Reserve Brut už byla moc pěkná ukázka klasických bublin, krásně komplexní víno. Oboje bych si ovšem rád přechutnal v klidu znova, základní Gosset má velmi dobré jméno a navíc je zajímavé, že v rezervních vínech používají malý podíl z Champagne jinak prakticky vymizelých odrůd.
Celkem jsem se zasekl u stánku španělské Bodegas Lambuena z oblasti Ribera del Duero, sortiment byl pěkně vyvážený a každý vzorek něco nabídl. Suché, živé, ovocné, delší fresh mladé růžové Rosado Sellecion 2012 (odrůda Tempranillo). Výraznější aromatické bílé připomínající trochu Sauvignon, s plnějším tělem, živé, čerstvé, důrazné… Verdeal 2012 z Ruedy ze starších keřů odrůdy Verdejo. Série červených mladičké čerstvé Joven 2012, vyvážené krásně udělané sladce ovocné Roble 2011 s bezva kyselinou, hutnější bohatší Crianza 2010 a na mne už trošku moc dřevěná, ale stále ještě hodně slušná Reserva 2006. Chutnalo se i Viñas Viejas 2006, červené z keřů přes sto let starých, bohaté hutnější složitější červené, zajímavé. Hlavně to Roble bych si na běžné pití a „jen tak“ rozlévání vzal rád, Verdeal by se doma taky neztratil.
Dobře bylo u stánku Vinotéky u Mouřenína, tedy již dovozce. Champagne Ouriet-Pâture z Grand Cru Ambonnay bylo prezentováno v podobě Blanc de Blancs (čisté, živé, čerstvé, moc příjemné) a z mého pohledu ještě o dost zajímavějšího, téhle oblasti prostě sluší modré odrůdy, klasického brutu s dominancí Pinot Noir. Naleželejšího, plnějšího, ovocného, párádně vyváženého moc pěkného Champagne, za které navíc chtějí maloobchodně asi 640,- Kč. Déthune, co sídlí za rohem, to sice není, ale kvalita překvapivě vysoká. Vůbec špatný nebyl ani Crémant d’Alsace brut z Domaine du Moulin de Dusenbach, čerstvý, živý a skvěle pitelný, za něco málo přes dvě stovky fajn. I Riesling Réserve 2011 od stejného vinařství potěšil, jednoduší meruňkový voňavý styl a víno trochu schematické, ale takhle na jaro/léto by šel. Taky rozlévali několik různých Chablis z Domaine Pinson Frères, čerstvé ovocné 1er Cru Mont-de-Milieu 2011, uleželejší krémovější a poměrně efektní 1er Cru Montmain 2010, sevřenější jemnější a trochu přímočařejší Fourchaume 2011 a také Gran Cru Les Clos „Cuvée Authentique“ 2010, kde tedy autenticita nejspíš spočívala v použití dubových sudů, minimálně z části nových a dost možná i na fermentaci. Bylo to výrazné, ovocné, hutnější, ale to dřevo lezlo ven až moc, alespoň v současné podobě působilo až vulgárně a moc mne to nebavilo. Každopádně vinotéka měla i slušná červená a koňaky, prostě se tam šlo zdržet déle.
A taky jsem zaskočil do Transylvánie, Německa a solidního Rakouska, ale o tom třeba někdy příště. Možná :-)
