Je mi jasné, že pro většinu jsou zajímavější články o vínech, která se dají normálně koupit, ale… dneska trochu odskočíme. Na nedávné domácí ochutnávce se objevila také láhev Ritter von Dalberg 1983er St. Martiner Baron Silvaner Spätlese. Víno pochází z relativně malého sdružení vinařů Winzerverein St. Martin, z marketingových důvodů později přejmenovaného na Winzerverein Ritter von Dalberg, z obce Sankt Martin v německé oblasti Pfalz. Od vína nešlo očekávat mnohé, ale více než příjemně překvapilo. Láhev s vinětou, která běžné konzumenty v té době děsila a byla jedním z typických důvodů problémů německých vín v zahraničí (blbě se to čte a málokdo uměl vyslovit, nepoznáte zda víno bude suché či sladké atd.), velmi kratičký a kompletně prosáklý korek, ovšem pod silnou plastovou záklopkou připomínající to, co bylo u nás dříve na běžných litrovkách levných vín, ovšem těsnější.
Temně zlatá barva. Intenzivní, naleželá, medovo-bylinkovo-kořenitá vůně, vyluhovaný sáček čaje, pikantněji štiplavá, sladší, tóny podhoubí, poměrně bohaté. V chuti uleželé, nasládlé (dříve asi bylo ještě mnohem sladší), hebké, ale s fajn výraznou kyselinou, delší, dobrá délka, naprosto v kondici a pěkně pitelné, příjemné víno. Drželo si charakter v otevřené lahvi další dva dny. Potěšilo a ukázalo, že nejen vína slavných vinařství dokáží zrát třicet let, a ani to nemusí být Ryzlink, když máte trochu štěstí. Je na tom smutná jediná věc. Družstvo stále funguje, i jejich restaurace. Jejich dnešní viněty (na e-shopu lahve společně s těmi od Winzergenossenschaft Edenkoben, se kterým se v roce 2001 Ritter von Dalberg spojil) vypadají poněkud levně, sámoškově, a Sylván už vlastně nabízejí jen jako jakostky či zemská vína v litrovkách v ceně pod čtyři eura. Tak jsme zase o kus dál…
