Poznámky z deštivého víkendu & Rovenius

Tenhle víkend byla manželka pryč a tak jsme ho měli se synem celý pro sebe. Místo Prague Food Festivalu jsme si připravili českého candáta s bramboro-celerovým pyré a vlastně nám přehlídka ani moc nechyběla. S dohledem nad ročním dítětem většinou stíhám spíš věci nenáročné na delší soustředění, třeba se mi podařilo odlepit viněty ze všech nahromaděných lahví, čtyři narvané modré IKEA tašky jsem do skla odnesl. Když si vezmete, že takhle nechávám jen lahve s vinětami co ještě nemám, a jen jednu od kusu… děsného vína :o) V neděli ráno jsme se vyjeli podívat na vinici, kde pokud vše vyjde se již od letoška budu podílet na obhospodařování i zpracování hroznů. Lilo, fučel děsný vítr a úzký lehký městský kočárek měl v ne zrovna mírném svahu poněkud problémy, ale i tak to byl fajn výlet. Ta vinice je parádní, už se těším!

V pátek večer dorazila nemalá skupinka přátel na degustaci, otevřeli jsme hned několik zajímavých věcí (hvězdou určitě bylo Vin Jaune z roku 1988, ale i pár dalších bezva věcí se našlo, o některých z nich ještě napíšu), ale primárně se sešli kvůli degustační sadě devíti vín vinařství Rovenius z Čejkovic, který se mi doma objevila za článek po jeden klubový magazín. Trošku jsem se ochutnávky, po některých vstupních informacích, bál. Vinařství dělá spíše moderními technologiemi „rozumnou škálu deseti bílých a deseti červených odrůd“, navíc i v různých variantách, to na nevelký podnik není málo. Podle nich tohle logicky i znamená, že hrozny je nutno nakupovat, sami mají hrozny z různých částí Moravy. A podobně. Prostě „filozoficky“ se poněkud míjíme. Vína byla… korektní. Jako povětšinou úplně bez problému, jen si tak nějak nejsem jist, proč zrovna tenhle přístup k vínu a styl výsledné produkce hledat zrovna od menšího vinaře (viz to, co jsem psal v úvodu u prvního dílu zkoumání supermarketovek).

Všechna vína mají viněty s analytikami, je tam místo původu hroznů a základní popis (info i s cenami mají také na webu, další údaje web jejich sklípku v Praze), lahve uzavřeny plastovými špunty. Sylvánské zelené 2011 pozdní sběr lehčí, svěží, květinové a trochu bonbónové, kyseliny, dobrá pitelnost, nijak složité ale osvěžující a v pohodě. Chardonnay 2011 zemské bledé, do tropika, prázdnější, řidší, jednoduché pití. Ryzlink vlašský 2011 kabinetní asi nejzajímavější bílé, celkem voňavé, květinové, tóny medu, trochu reduktivní zaprděnost, suché, kyseliny, ovocitost, čisté, lepší stavba i délka, bezproblémové nerezové bílé pokud vám tenhle styl sedí. Ryzlink rýnský 2011 pozdní sběr neutrálnější bílé, trochu „plastová“ vůně, jednoduší chuť s poměrně výraznou kyselinou, ne úplně harmonické, nezaujalo. Alespoň ale zatím vše suché, to oceňuji. U polosuchého Chorvátu 2012 fakt oblibu odrůdy nechápu, aromatika i chuť jsou vždycky stejné a až vulgárně vlezlé, i tohle je typická lesně jahodová záležitost s poněkud plošší jednoduchou chutí. Sladká Pálava 2011 výběr z bobulí výrazně aromatická, čistá, tramínově květinová ve vůni, plnější a sladká v chuti, utahanější ale proč ne.

Zweigeltrebe 2011 pozdní sběr jsme se tak nějak shodli, že voní jako kdyby v něm byla nemalá dávka ne úplně dobře vyzrálého Cabernetu Moravia. Fialová barva, hodně tvrdé, zelenější, ve vůni makovice, chuť až trochu nepříjemná, nevyvážená, zelenější. Frankovka 2011 pozdní sběr velmi tmavá, lehce plastová, ovocné směrem do peckovin a jahod, na úvod v chuti hodně živé, suché, lehčí, čisté, přímočaré jednodušší červené na pití. Pinot Noir 2009 výběr z hroznů z řady Exclusive bledší barva, vůně celkem typický teplejší moravský pinot, brusinky, postupně posun směrem až do likérového ovoce a ovocného koláče, již decentní dotyky „sklepa se zeleninou“ kam mnohé domácí pinoty, hlavně tyhle různé přezrálejší výběrové varianty, časem uzrají (rozuměj: zvrhnou se) kompletně. Suché, slušná kyselina, plnost, nějaké tříslo, solidně udělané, s nějakou tou strukturou a o pořádný kus zajímavější než všechny ostatní vzorky. Proč ne. Všechna vína jsem krom pátku přechutnal s vlivem vzduchu ještě v sobotu a v neděli, pinotu to trochu pomohlo, všem ostatním spíše naopak. Takže asi tak.

V posledních letech poněkud vypadávám z běžné produkce Moravy a spíše se vracím k pár desítkám osvědčených jmen, prostě jsem ty nové věci přestal nějak systematicky sledovat, maximálně na některých větších degustacích projedu pár vinařů co neznám a s dalšími se setkávám na různých průřezech odrůdami. Prostě na to nemám čas a spokojenost u náhodných nákupů se spíše nedostavovala, pokud mi někdo spolehlivý vinaře vyloženě nedoporučí, tak už do pokusů neinvestuji. Tohle byla praktická ukázka proč. Prostě mne napadá jediný důvod, jediné specifikum, jediná charakteristická záležitost či zajímavost, proč bych měl doporučit právě některé z těch vín viz výše oproti záplavě vín jiných. Ale ve sklípku v Praze jsou populární díky kvalitní sudovce, pokud stáčí vína podobného charakteru za dobrý peníz a mají dostatečnou zásobu Pálavy, tak věštím úspěch! :-)