Strašně to utíká, už je to rok co otevřel Veltlín, báječný karlínský vinný bar. Za tu dobu dostal velkou konkurenci v podobě velkého Vinografu, čímž se ale hlavní důvod pro jeho návštěvu neumenšil… bezva atmosféra a nabídka charakterních vín především z oblastí bývalého Rakousko-Uherska (s občasnými odskoky třebas do Francie, které budou teď trochu častější), navíc moků především z (těžce ohraničené) kategorie vín autentických, přírodních. Včerejší narozeninovou oslavu jsem zvládl bohužel v trochu zrychleném režimu, dorazil brzy, pogratuloval, ochutnal a napil se pár vín, pokecal s dalšími dříve příchozími. A s vůni výpeku z přeštíka (uááááá!!!) a dalších pochoutek, které bar na večer přichystal, vyrazil zpět domů. Takže jsem nezažil mejdan v plném proudu, účast C.K. oficírů ani nic podobného. Alespoň tedy poznámky k několika vínům si dovolím.
Veltlín navezl na zkoušku několik lahví VÍNO MODRA Martina Hluboviče, malého vinařství sídlícího v obci Modra, v malokarpatské vinařské oblasti. Ve vinicích se Hlubovič vyskytoval sice od dětství, ale naplno se vínu začal věnovat až v roce 2009. Součástí jeho filozofie je, že jsme révu vší tou chemií dost zprznili a je na čase zkusit to bez ní. V posledních dvou letech pokusně svůj necelý hektar primárně pronajatých vinic nestříkal vůbec (tj. ani biodynamickými přípravky, například) a zatím mu to vyšlo, ale každý rok je samozřejmě nutné chovat se jinak. Ve sklepě taková ta klasika, vína kvasí spontánně a bez dalších přidaných látek (krom síry), pracuje ale s nerezem spíše než se dřevem. Ochutnal jsem tři zemská vína ročníku 2011 – Rulandské biele, Rizling vlašský a také již okrajové Bouvierovo hrozno, z vinic vysazených v roce 1974. Všechno vína naprosto čistá, spíše jemnějšího střihu, příjemná. Rulanda bíla byla trochu důraznější, s tóny květového (heřmánkového) čaje, voňavější, s dotykem ležení (pár dní) na slupkách. Bouvier jemnější, takový „neutrálně přirozeně bílý“, květinový tón, suché, dobrá kyselina, trochu znatelnější alkohol. Nejvíc mne bavil vlašák, bylinkově voňavý, živý, poctivý, jemnější, elegantní vyvážené bílé. Toho bych domů láhev nejraději.
Večer bylo v plánu pít ve velkém Řezlík a Fondo 2011 od Bogdana Trojaka, vína stejná a přece jiná. Jde o bořetický Ryzlink rýnský vyzrávaný v akátovém sudu, lahvovaný teprve před pár dny pro účely akce. Řezlík v podobě čisté, Fondo „odspoda“ i s kaly. Obvyklejší čistá podoba vína je svěží, živé víno, ovoce s tóny zeleného jablka, bezvadná kyselina, zakulacující dotyk dřeva. V chuti v úvodu ovocitost až jakoby trochu bomparová, ale postupně tohle zmizne, celek hlavně na chuti docela bohatý a bezvadně pitelný. Líbilo se dost, to si skutečně dovedu představit nějakou část večera klopit ve větším množství. Fondo, krémově kalné, je sice v projevu výraznější, ale zároveň nabízí užší spektrum dojmů, je sevřenější, v těch kalech byl i více znát akátový sud, ale pro účely akce fajn zajímavost.
Pil se Créme de Pinot noir 2011 z Dobré vinice (hrozny z Kraví hory u Nového Šaldorfu), víno které je i s nějakým tím kalem v lahve uzavřené korunkou a tam dokváší. Barva do oranžové, ovocná trochu zaprděnější vůně, jemné perlení. V chuti díky perlení s nízkým tlakem opravdu krémový dojem, takhle mohla vypadat některá první šumivá vína vzniklá omylem, ovocný, trochu tříslovin, dobrá kyselina ale zároveň i nemálo zbytkového cukru. Je to vlastně dost líbivé, nasládlé, méně svěží než jsem čekal. Mám ale dojem, že každá láhev bude trochu jiná a hlavně cukr bude postupně mizet. Momentálně jsou to asi jediné bubliny, které bych si celkem užil já a určitě moje babička :o)
Již poněkolikáté jsem ochutnal Rizlink na šupkách 2011 vinařství Strekov 1075, vlašák připravený jako oranžové víno (delším kontaktem se slupkami), nečiřený, nefiltrovaný, lahvovaný jen díky gravitaci a takové ty věci, který je čím dál lepší a momentálně už více než pitný. Tmavá žlutá barva, hodně expresivní vůně, sladší, květinově výluhová, bohatá, vrstevnatá, čistá, hodně fajn. Suché, živé v chuti, svíravější tříslovinové, ovocná sladkost, dotyk dřeva, podběl, delší efektní složitější záležitost co bude dál pěkně zrát. Moc líbí!
Abych doma pokračoval stylově a v C.K. stylu, dopil jsem láhev feldmaršála von Fenner zu Fennberg, oslavované milerky z Alto Adige, ale o tom třeba zase příště. Doufám, že oslava narozenin se vydařila, nikdo se neožral až příliš a tak. Já si tedy vína nabízená po sklence užil dost. A když si uvědomím, že šlo z široké nabídky otevírat další lahve… muselo to být fajn :o)
