Rakouský Zweigelt, Sauvignon-Sémillon z Bordeaux, slovenský Alibernet a domácí sladké Chardonnay

Vylovil jsem z archivu Zweigel 2006 Hippolyt z Weingut Holzapfel, víno tak trochu nečekaně původem v rakouské oblasti Wachau a výrazně školené (16 měsíců, z toho tři čtvrtě nových) v barrique sudech. O vinařství jsem tu už psal, jejich základní Zweigelt mne dost nadchnul, tenhle kousek jsem si šetřil. Burgundská láhev, šroubový uzávěr, tmavá efektní viněta, cenovka někde k dvaceti euro. Stále pěkně ovocitá vůně, především červené ovoce, peckoviny směrem do kvasu, ale celek již naleželejší, s výraznějším vlivem dřeva. I v chuti šťavnatě ovocité, tvrdší, dobře postavené, vypálené dřevo zde vyčuhuje trochu víc. Ani omylem bych to neposlal do Wachau a nejsem si jist, zda bych tipoval Zweigelt. Jako víno to není blbé, ale v době nákupu mne nějak bavilo víc.

Ve sklence mi skončilo Bordeaux Blanc Sec 2011 z Château Thieuley, směs odrůd Sémillon, Sauvignon Blanc a Sauvignon Gris, prostě suché bílé Bordeaux. Láhev speciálně pro víno, moderní technický korek DIAM 5. Bledá barva. Hodně čerstvá vůně, Sauvignon tu hraje velkou roli, pikantnější, angrešt, zimostráz, lehce listnatě příjemně zelené. Suché, živé v chuti, hodně kyseliny, šťavnatá ovocitost, vyvážené, bezva pitelnost, čisté, nekomplikované, fajn čerstvé nerezové bílé. Během nějakého teplého dne zmizí ani nevíte jak. A jak jsem objevil, tak o starším ročníku jsem tu už psal, i detailněji o producentovi, a vlastně bych se sám se sebou shodnul v závěrech. To mne vždycky těší, když zjistím, že jsem neudělal nějaký veletoč :o) Dá se to sehnat, v En Primeur a různých slevových akcích, i znatelně pod dvě stovky (běžně tak 190-280 dle prodejce a počtu lahví). A to je slušné, byť Le "G" de Guiraud mne baví asi víc a pohybuje se v podobné cenové relaci.

Zase jednou se mi dostalo do rukou víno z retro řady vinařství Château Topoľčianky, už jsem tu dříve něco psal, tentokrát šlo o akostný Alibernet 2006 (južnoslovenská oblast, rajón Hurbanovský, obec Modrany) s nějakou tou zlatou medailí a také nálepkou Národný salon vín 2008. Tmavá barva s výraznými stopami zrání na okraji. Ve vůni stále až jakoby moštově/džusově temně lesně ovocité, výrazné tóny lahvového zrání. V chuti již ohlazené, měkčí, ale již poněkud nalomené, ne úplně harmonické, začíná se rozpadat. Úplně mimo to nebylo, ale nějak větší radost při pití také nepřineslo. Ale nelze se na vinařství zlobit, obvykle udávané archivační potenciály bývají docela nadsazené a zde je 5-6 roků, víno bylo tedy „oficiálně prošlé“ :-)

Když už tu píšu o jednotlivých vínech, tak jsou to v poslední době jen taková, která nějak zaujala, láhev jsme dopili s chutí. Což nebyl případ Chardonnay 2011 pozdní sběr z Vinařství Zámečník z Dolních Dunajovic (hrozny od Mikulova, trať Pod Svatým kopečkem). On je to totiž sladký pozdní sběr a bohužel v ničem nedokáže to, co obdobná vína třebas z ryzlinku s podobně nízkým či nižším alkoholem (tohle 10 %). Bledá, řidší barva. Voní to, docela výrazně ale tak nějak uni tropicky, v chuti je sladké (54,9 g/l) ale nedostatečně podpořeno kyselinou, působí vlastně hodně tence, jako nacukřené zředěné víno. Nemá to žádnou strukturu. Nemám nic proti dobrým přírodně sladkým vínům, ale tohle prostě jen má zbytkový cukr a nic dalšího z toho, co dělá sladká vína velkými. Ale není tam ani žádná vada, pít se to dá. Každopádně jde zase o můj netypický vkus, protože to jinak má tři medaile a očividně slaví úspěchy.