Pinot se zvláštním špuntem aneb budoucnost patří plastům?

Při nedávném obědě v Blue Wagonu jsem popíjel Bourgogne Pinot Noir 2011 z Domaine Capitain-Gagnerot, základní lehké živé přímočaré šťavnaté lehčí třešňově ovocné burgundské ze starších výsadeb u Ladoix-Serrigny, bezva víno na klopení ve větším. Co mne na něm ovšem zaujalo nejvíce byl hodně netradiční špunt. Žádný jednoduchý kousek plastu jak je běžné, působilo to jako sofistikovanější řešení. Přiznám se, že běžné plastové špunty opravdu nemám rád. Blbě se z lahve vytahují, ještě hůř je jde zastrčit zpět, statisticky nejčastěji u vín takto otevřených jsem narazil na předčasnou oxidaci (prostě netěsní tak dobře, pomalu ale jistě se v lahvích uvolňují) a navíc opakovaně identifikoval některá vína uzavřená plastem i naslepo pro trochu podivnou vůni, podle všeho předanou právě delším kontaktem s uzávěrem. Lepší se to, moderní generace plastových uzávěrů fungují mnohem lépe, alespoň co se týče kontroly tlaku vyvíjeného špuntem na hrdlo lahve a schopnost spolehlivě těsnit, ale má nedůvěra vůči nim přetrvává. Po pravdě, když už nemá být v lahvi přírodní korek, preferuji oproštění-se od rituálu s vývrtkou a použití šroubového uzávěru. Ovšem záležitost z téhle lahve burgundského jsem viděl poprvé a netušil, o co se jedná. A není to úplně nezajímavé.

Jmenuje se to AS Elite, Ardea Seal (taky jde ještě najít jako GualaSeal), a je to docela tuhej zmetek co nožem na chleba jen tak nerozříznete, takže na detaily vnitřní struktury budete muset na web výrobce. Měl by řešit problém s korkovou vadu, premox u bílých burgundských, problém s nekonzistentním vývojem pod pravým korkem (množství vzduchu, které propouští, je v poměrně malém rozmezí – od 0.009 do 0.018 cm³ kyslíku během 24 hodin, rozptyl způsoben především nepřesnostmi vlastních lahví, a jde o kalkulované množství na základě hodnocení deset let starých lahví označených jako ty nejlépe vyzrálé; i u správně aplikovaných top korkům v  ideálním případě chcete, aby propouštěl podobně málo, i proto se lahve ještě zalévají voskem atd.), neměl by do vína přidat žádný nežádoucí pach atd. Navíc zachovává rituál s vývrtkou, pravda tenhle bazmek jde z lahve o chlup hůř a narvat ho zpátky není žádná sranda (šroubový uzávěr, ehm…). V zásadě jde o tvrdý pevný válec, který zajistí vždy konzistentní délku špuntu v lahvi a stejnou těsnost (typický problém běžných plastových špuntů, tenhle válec navíc navádí vývrtku hezky ve středu špuntu), obalený speciálním termoplastickým elastomerem s výjimečnými vlastnostmi zajištěnými díky „technologii vyvinuté ve spolupráci s M.I.T.“, od italské firmy to zní trochu jako teleshopping :-) Špunt vyžaduje precizní lahvovací zařízení a dokonalé navedení do hrdla, což může komplikovat jeho rozšíření.

Povrch je docela jemný a umožňuje i poměrně detailní potisk, včetně barev. Zásadní je část špuntu, která je v kontaktu s vínem, vypadá to celé trochu jako kdyby někdo natáhl malý kondom na tampón. Mělo by jít o inertní typ polypropylenu bez jakýchkoliv přidaných látek (např. barviva), stejný jako v některých lékařských aplikacích, který by žádným způsobem (oproti i tak dost neutrální dalším částem špuntu) neměl ovlivnit vůni/chuť vína. Navíc fungující trochu jako Gore-Tex, pustí něco vzduchu dovnitř ale ne víno ven :o) Argument „když je to dost dobré, aby šlo do našeho těla jako náhrada srdeční chlopně, tak neublíží ani vínu“, je dobrý reklamní tahák. Tedy upřímně nejsem si jist, jestli nároky na plastový díl do umělého srdce jsou stejné, jako něco co má být třeba i desítky let v kontaktu s kyselým roztokem s významným podílem alkoholu, navíc některé polypropylenové komponenty se v těle po určité době rozkládat začínají. Ale výrobce asi ví co dělá a já nejsem ani lékař ani chemik :-)

Najít je můžete v čím dál více lahvích vín z Itálie, objevuje se ale i v některých Bordeaux a překvapivě i v hodně tradicionalistickém Burgundsku. A to nejen u méně známých jmen, jako jsou kapitáni viz výše, ale již několik let je pro vína po vesnické apelace používá Olivier Leflaive, má je Domaine Comte Senard a propagátorem se stal, po dvaceti letech laboratorních testů i dalších pokusů co do lahví dávat místo „nespolehlivých korků“, Laurent Ponsot, z hvězdné Domaine Ponsot. A vzal to pěkně od podlahy, asi aby dokázal, že řešení věří. Od ročníku 2008 jde tento uzávěr nejen na běžná regionální a village vína, ale i do prestižních 1er a Grand Cru vín, „ušetřen“ tedy nezůstal Chambertin, Clos St. Denis či Clos de la Roche. Několik zákazníků, když toto zjistilo, celé objednané bedýnky vinaři vrátilo (v zásadě se nechtějí účastnit „experimentu“). Ale Ponsot zatím vytrval, vědecký pokrok staví nad romantickou představu o tom, co je správný uzávěr pro velké víno. Jeden z první burgundských pokusů proběhl v Domaine David Clark, dvě stovky lahví ročníku 2004 měl i pod tímto uzávěrem. Dle přechutnávek vloni prý bez problému drží, zrají dobře a mírně by je preferoval proti vínu pod korkem ze stejného roku. A to už je test v délce skoro deseti let. Tak kdo ví, třeba je to fakt budoucnost, podle Ponsota ano a každá revoluce přináší skepsi a strach…

Pokud se podobné uzávěry i v kategorii velkých vín z tradičních regionů rozšíří… inu svět vína tak, jak ho znalo několik generací zpět, se zase trochu změní. A pokud k tomu dojde, volali byste po zavedení povinné informace o tom, jaký uzávěr je v hrdle lahve (pod záklopkou to není poznat), na vinětě? Mám obavu, že kupa konzumentů by top burgundské / Bordeaux / Barolo s něčím podobným, ať už si vinař myslí cokoliv, nechtěla. A plasťák by pro ně byl na úvod tak nepříjemným překvapením, že by mohl snadno ovlivnit jakýkoliv další dojem z vína. V tomhle směru jsme skutečně příliš jednodušší a od předsudků při vychutnávání vína abstrahujeme jen těžko…