Když jsem začátkem dubna konečně znovu dorazil do Champagne, přivítalo mne počasí spíše podzimní než jarní. Réva byla po dlouhé zimě očividně opožděná v růstu, vše bylo šedivé a pošmourné. Povznesenou náladu v očekávání věcí příštích však počasí nedokázalo pokazit. Čekala mne návštěva šampaňského domu Krug, jedné z naprostých špiček regionu. Na jejich vrata v Remeši jsem smutně zíral minule a předpokládal, že se za ně hned tak nepodívám. Dobrovolně přiznávám, že pohledem na pozvánku (velmi jednoduchá, s emblematickými hodinami z budovy jejich vinařství a dny, které si mám rezervovat volné), pro letošek jediné vyhrazené pro Českou republiku, zúčastnit se Krug Celebration, se mi splnil jeden z velkých vinných snů.
Pozvánky na PR výlety do vinařství odmítám, akorát bych se cítil zavázán psát o něčem co se mi třeba nemuselo líbit, ale dát košem Krugu by bylo bláznovstvím… a nebylo zde riziko, že jejich vína budou hnusná :o) Pravda, celé se to nakonec trochu prodražilo, protože podmínkou na část programu byl smoking a tím jsem jaksi nedisponoval a půjčit si něco co mi sedne není zas tak snadné, ale čert to vzal. Některá vína, které jsem mohl pít, nejen ochutnat v homeopatickém množství, stejně stojí víc než mne přišel ten oblek a třeba ho ještě někdy využiju :o) I kvůli tomuhle oblekovému požadavku jsem čekal dost formální akci, ovšem opak byl pravdou.
V domě, kde žil zakladatel vinařství a vyrůstal ještě představitel současné šesté generace, Olivier Krug, nás přivítal nejen on, ale i sympatická energická ředitelka společnosti Margareth „Maggie“ Henriquez (je to živel!), vrchní sklepmistr Eric Lebel a další lidé z týmu zodpovědného za vinice i sklepy. Místo vrcholného luxusu, tak často spojovaného se šampaňským a špičkovými představiteli jako Krug obzvláště, nás čekalo prostředí vyloženě domácké a daleké jakékoliv upjatosti, atmosféra byla velmi přátelská, neformální. Olivier Krug nevynechal jedinou příležitost k vtipu, historce či poťouchlé poznámce na další členy týmu, které zvládal pronášet francouzsky, anglicky a dokonce japonsky. Během návštěvy nás čekala nejen kupa zajímavých technických informací a pohled do zákulisí přípravy Krugu, ale také spousta výtečného jídla a rozptýlení. „Hlavně se bavte!“, opakovala Maggie zas a znovu. A to věru není, s fantastickým vínem ve sklence, nic složitého.
Jsou vína, která vás pobaví a zpříjemní večer, nenutí vás se jimi více zabývat. Pak taková, která vyžadují hlubší zkoumání a v určitých ohledech pro jejich vychutnání vlastně i znalosti a zkušenosti. Jsou vína, která dokonale fungují jen tak, jiná rozkvetou až v kombinaci s jídlem. Vína, která udělají z každého momentu oslavu. Vína, která vás nutí zamýšlet se nad životem. A pak je tu Krug. Esence zábavnosti, snadné přístupnosti pro téměř každého (pravda, ne finanční…), víno, které chcete pít ve velkém a složitě jej nezkoumat, jež zároveň nabízí neuvěřitelnou hloubku, komplexitu, bohatost. Víno, ve kterém je vše, co jen můžete od Champagne chtít, každý rok zas a znovu, téměř nezávisle na kvalitě aktuálního ročníku. Každý rok znovustvořený sen zakladatele domu. Richard Juhlin, asi největší světový expert na Champagne, ve své knize říká: „Pro mne je Krug více než Champagne. Jde o slovo, které vyjadřuje umění, tradici, řemeslnou dovednost a chvíle absolutní rozkoše.“
„O své rodině a Josephovi bych tu mohl mluvit hodiny“, začal vyprávět Olivier Krug, ale i ve zkratce jde o příběh zajímavý. Historii šampaňského domu Krug začala psát v roce 1843 Johann-Joseph Krug, rodák z Mohuče. Ač dobře zajištěný zaměstnanec domu Jacquesson, v té době největší značky v Champagne, navíc přiženěný do rodiny majitele, se rozhodl pro nečekaný krok. Ve věku 43 let, a tedy na úrovni přibližně dnešní šedesátky, opustil zavedené místo a začal podnikat sám. Měl jasnou vizi, jaké šampaňské chce připravovat a jak toho dosáhnout. „Ne každý ročník nadělí tak kvalitní hrozny, aby bylo možno připravit špičkové víno, ale to byl přesně Josephův cíl. Každý rok, nezávisle na podmínkách, nabídnout svým zákazníkům naprostou špičku“, shrnul Olivier filozofii firmy, kterou se řídí i dnes. A doplnil, že „Krug je dnes jediným domem, který posledních 170 let každý rok připravil prestižní cuvée“. Ač se charakter jejich Private Cuvée, dnes zvaného Grande Cuvée, za desítky let o něco změnil a posunul více směrem k čerstvosti a finese, jde a vždy šlo o Champagne považované za jedno z nejlepších vyjádření toho, jaké kvality může víno z tohoto regionu dosáhnout. A nechci slyšet Coca-cola, to že víno nemá ročníkový charakter ještě neznamená, že by šlo o nějakou unifikovanou záležitost z koncentrátu :-)
Je tomu jen pár let, co Krug pod vedením Margareth Henriquez najal historiky, aby prošli rodinné a další materiály a zjistili co nejvíce ze zákulisí celého tohoto počinu, aby prozkoumali motivace. Jistě budou mít hodně práce, již v roce 1848 začal Joseph sepisovat knihu, ve které shrnul ty nejdůležitější věci týkající se jeho vinařské filozofie, kterou se teprve nyní podařilo v archivech objevit. Hned na první straně se pak píše, že „Nemůžete připravit dobré víno bez použití dobrých terroir a dalších elementů. Může se nám podařit získat zdánlivě dobré cuvée za použití obyčejných či průměrných vín, ale jde o výjimky, na které nikdy nesmíme spoléhat. Jinak je zde riziko, že se vše pokazí a naše reputace bude poškozena.“ Toto není text z marketingových materiálů Krugu, ale soukromé sdělení otce v té době šestiletému synovi, které jsme si mohli sami prohlédnout. A jeden z úhelných kamenů Champagne Krug i v dnešních dnech. I přesto, že je Krug součástí impéria LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy), funguje stále dle původních hodnot a s vlivem rodiny a, ať už je to pouze můj dojem či realita, poměrně autonomně.
Pokud budeme chtít zabrousit do trochy technických detailů, co vlastně dělá Krug tak výjimečným? Vlastně se toho moc nezměnilo od dob, kdy dům vznikl. Vinařství vlastní 20ha v obcích Ambonnay (jejich nejoblíbenější zdroj Pinot Noir), Aÿ, Le Mesnil (zásadní zdroj Chardonnay) a Trépail, další hrozny nakupuje od smluvních partnerů. „S některými vinohradníky spolupracujeme již po několik generací, od poloviny 19. století, a každý se rád pochlubí tím, že právě jeho hrozny nakupuje Krug“, prozradil Olivier Krug, tak trochu jako důkaz, že za určitých okolností nemusí nákup hroznů znamenat horší kvalitu než při vlastních vinicích. Ale po pravdě se nebojí ani nových partnerství, trochu nečekaně teď spolupracují (tj. nejde jen o nákup hroznů) s družstvem v Riceys a netají se tím, že pro červené odrůdy jsou některé hrozny z Aube špičkové. Krom Pinot Noir se nebojí ani Pinot Meunier, který používají v nemalém poměru i pro ročníková vína, rozhodně tuto odrůdu nepovažují za něco méněcenného či neschopného zrát jak tvrdí mnozí jiní, ze starých výsadeb umí dát fantastické výsledky.
Eric Lebel nás vzal do hájemství sklepmistra, sklepení pod Remeší, a poodhalil roušku „receptu“ na Krug. Všechna tichá vína vznikají v malých dubových soudcích o objemu 205 litrů, jejich průměrné stáří je 20 let a nejstarší nyní pocházejí z roku 1964. Vína jsou minimálně přetáčena a vždy jen za pomoci gravitaci, bez čerpadel, jen výjimečně filtrována. Není u nich vyvolávána malolaktická (jablečno-mléčná) fermentace a zachovávají si specifickou výraznou kyselinu, jeden z důvodů jejich neuvěřitelné výdrže v čase a schopnosti zrát. „V sudech nikdy nenajdete směs hroznů, ale vždy jedno specifické cru, vinici. To, co by jiný šampaňský dům uskladnil v jednom obřím tanku jako směs, my udržujeme samostatně. Krug je posedlý individualitou.“, říkal Eric a provázel nás zásadní devizou vinařství, obrovským archivem, sklepy plnými dnes nerezových tanků (často vyrobených speciálně pro jejich sklepní prostory, jsou dvoupatrové; černá stuha znamená, že tank je prázdný), archivních vín rozdělených po jednotlivých odrůdách, ročnících, obcích a vinicích v nich, vlastně i něčím specifických částech jednotlivých vinic. Teprve spojením tohoto všeho v precizním poměru vznikne to, co známe jako Krug. Právě tento obrovský archiv, možnost nechat některá vína zrát 10+ let než je použijí a ekonomická síla vyřadit ta, která se ukáží jako ne úplně ideální, dovoluje vinařství každý rok připravit velké víno.
Měli jsme možnost ochutnat, pod vedením Erica a Julie Cavil, mladé vinařky z jeho týmu, sérii tichých vín z aktuálního ročníku 2012 (nejvíce mne oslovilo Chardonnay z obce Verzenay, ne nepodobné skvělému Chablis, a zážitek byl i několik různých projevů Pinotu Meunier), porovnat Pinot Noir a jeho klon Pinot Droit ze stejné polohy, na srovnání s mladými víny též ročníky jako 2008 či 1998 (i ta 15 let stará šardonka byla sice naleželá, ale stále citrusově ovocná, kulatější byť s pikantní kyselinou, dlouhá). Stále jen zlomek toho, co každý den přechutnává tým Krugu, aby po několika měsících přišel s rozhodnutím, co přesně bude tvořit směs dalšího Grande Cuvée.
Julie Cavil shrnula celý zdlouhavý proces jednoduše: „trpělivost je tím prvním, co se zde naučíte.“ Trpělivě tedy vyčkejte pokračování, ve kterém vás čekají dojmy ze základního/zásadního Grande Cuvée a něco o jeho míchání, poznámky k vínům ročníkovým a také dnes již legendárním Clos du Mesnil a Clos d’Ambonnay.
Další díly série: Champagne Krug část II. – Grande Cuvée | Champagne Krug část III. – ročníky & Clos…
