V první části Krug seriálu jsem naznačoval, že Grande Cuvée je sofistikovaná neročníková směs (oni preferují výraz „víceročníková“) různých míst původu a ročníku, což není nenormálního. Ale zde přeci jen jdou za běžné hranice tohoto přístupu. Eric Lebel prozradil, že „právě připravovanou směs tvoří z 58 % aktuální mladý ročník 2012 a 42 % vína archivní, z nich nejstarší víno pochází z ročníku 1996. Celkem je ve směsi 198 (!!!) různých vín z 10 ročníků, finální poměr odrůd je 52 % Pinot Noir, 35 % Chardonnay a 13 % Pinot Meunier“. Výsledné tiché víno při ochutnání působí kompletněji než jeho jednotlivé složky (chutnali jsme nejen část jednotlivých použitých vinic, ale i samostatné směsi jednotlivých odrůd ročníku 2012, následné jejich spojení, poté doplnění o ročníky starší a až poté finální verzi, která půjde zrát do lahví), ale přesto by pro většinu konzumentů bylo k pití nepřijatelné, příliš kyselé, barvou zvláštně mírně narůžovělé, poněkud divné. Tato směs však projde druhotnou fermentací v lahvích a bude v nich na kalech ležet téměř sedm let, další rok po odstranění kalů bude čekat ve vinařství a na trh se dostane v roce 2021. Za tuto dobu se změní v něco úžasného. Musí to vyžadovat opravdový savoire-faire, zkušenosti a praxi, vidět takto dopředu.
Ač je Grand Cuvée neročníkové, jde se ve velmi omezeném množství setkat s lahvemi vzadu speciálně označenými – právě Savoire Faire, Memoires, Finesse, Fraicheur, Richesse. Jde o to, že loni vylovili ze sklepa starší představitele Grande Cuvée s různými základními ročníky a označili si je právě podle jejich projevu či co představují. Savoire Faire byl postaven na velmi špatném ročníku 2001 a přesto se jednalo o prakticky bezchybné víno, dokonalou ukázku schopností a zkušeností. Richesse je první znovustvoření Grande Cuvée po investici do dalších tanků a získání schopnosti pracovat s mnohem širší paletou základních vín. Fraicheur poslední víno tvořené třemi generacemi Krugů zároveň (Paul II, Henri Krug a Olivier Krug) a víno nezvykle čerstvé, kdy ke geniálnímu ročníku 1996 šla jen třetina rezerv. Memoires postavený na bohatých a vyzrálých hroznech ročníku 2003 naopak vyžadoval jít hodně do minulosti a doplnit jej mnoha staršími svěžejšími ročníky jako 1996 či 1998. Finesse je obzvláště elegantní představitel Grande Cuvée postavený na skvělém ročníku 2002, kde ale ve výsledku výrazný charakter tohoto roku představoval problém, příliš z vína vyčníval (podobný problém byl prý rok 1985).
Především kvůli neročníkovým vínům přišel Krug s něčím, po čem v Champagne volám už dlouho, stejně jako mnozí další co tahle vína pijí. Tím, že není uveden ročník, vlastně nevíte kdy bylo víno degoržováno, od kdy zraje bez kalů a co přesně je v lahvi (podobný problém je neuvádění data lahvování u sherry). A to je něco, co by zákazník u takto velkého vína asi vědět měl. Může to napovědět potenciál zrání a odpovědět i na další otázky. A právě proto přišlo vinařství s Krug ID. „Na každé lahvi najdete číselný kód, který vám umožní na webových stránkách získat i ty nejmenší detaily, nic netajíme“, pravila Maggie Henriquez. A fakt to funguje, po zadání čísla ze zadní viněty se dozvíte právě kdy bylo víno degoržováno a puštěno na trh, ale i na jakém ročníku je postaveno a další detaily. Navíc přímo z kódu jde snadno vyčíst rok a kvartál degoržování i bez pohledu na internet. Myslím, že podobný přístup, ale uvádění data degoržování by často úplně stačilo, by měla přijmout většina kvalitních šampaňských domů a neudržovat zákazníka v temnotě. Již dříve měl Krug kód na korku, z něj šlo leccos také vyčíst, ale jaksi až po otevření lahve.
Při návštěvě Krugu jsem ochutnal (a ve větším i pil, což mám obavu se mi znovu hned tak nepoštěstí) Grande Cuvée mnoho z kupy různých sedmičkových lahví (primárně se jednalo o ID 411046, tedy víno s bází ročníku 2005, celkem sestaveno ze 134 různých vín dvanácti ročníků, nejstarším z roku 1990, degoržováno na podzim 2011), našel se i starší větší formát či varianta Savoire Faire, a mám s ním vlastně jediný (když pominu cenu) „problém“ – poměrně znatelné odlišnosti v projevu jednotlivých lahví. Je to pochopitelné, ve směsích jsou v nemalém množství a silně je ovlivňují vína i 10+ let stará, vše dále zraje sedm let na kalech a každá láhev se vyvine trochu odlišně. Výsledek je v nejslabších případech skvělý, ale leckdy vybočí a dotkne se dokonalosti. Tyhle lahve přeci jen své kolegy, kdy každý z nich by bez problémů skončil na špici v jakékoliv slepé degustaci Champagne, zastíní. Možná to, co Grande Cuvée stírá v potlačených ročníkových projevech, si nahrazuje těmito variacemi jednotlivých lahví.
Jak tedy chutná? Až neuvěřitelně spojuje mnoho věcí, které si často na papíře navzájem odporují. Jde o kombinaci zralosti a komplexity získané časem, mnoha roky zrání, vrstevnatosti a mnoha různých aromatických a chuťových odboček, se stejně výraznou až mladistvou svěžestí, ovocnou přístupností. Je to víno poměrně důrazné, ne opulentní ale váhu má (i při alkoholu 12 %), zároveň ale s jemnou finesou a elegancí. Myslím že jde o víno, které snad až na velmi výraznou suchost může nadchnout i ty, co bublinám normálně neholdují, a „běžné konzumenty“. Milovníky špičkových bublin pak dokáže dostat do kolen. Dá se popisovat za použití citrusů i dalšícho ovoce, decentní kořenitosti, můžete pracovat s mineralitou, máslovostí, výrazným autolytickým charakterem a kde čím, ale ten dojem se prostě musí zažít. Někdy mi Grande Cuvée ve vůni evokoval velké fino sheery, decentním dotykem podobné slanosti a trochy acetaldehydů, jindy dominovala ovocitost, někdy to vonělo trochu jako půda u babičky, jinde spíše jako čerstvě upečený dortík s citrony, něco bylo oxidativnější než jiné, sem tam jsem z toho měl pocit jak z velkého zralého bílého burgundského navíc s bublinkami. Záleželo na lahvi, teplotě a mnoha delších věcech. Tupě se usmíváte, čicháte k tomu a nemůžete se nabažit.
Jako neročníkové nabízí Krug též Rosé, velké vyzrálé dokonale suché elegantní šampaňské, svým způsobem víno o ještě jeden rozměr bohatší než Grande Cuvée (byť celkově na trochu svěžejší notě) a evokující variaci na velké tiché červené burgundské. Lesní ovoce, peckoviny, sous bois, mineralita, elegance. Alespoň pro mne se toto růžové řadí mezi to nejlepší, co v Champagne můžete najít. Když se mne Maggie při večeři zeptala, které z podávaných vín bych si právě teď zvolil jako nejlepší, i přes konkurenci ročníkových vín a specialit jsem bez váhání vybral právě rosé. Akorát je to ještě dražší a prostě nejde o víno, které bych si mohl dovolit pít. Vlastně je pro mne za cenovou hranicí toho, co jsem většinou ochoten investovat do vína na hodně výjimečnou příležitost. Pokud ho ale budete mít možnost někdy ochutnat, tak neváhejte ani minutu!
Příště budou tématem ročníková vína a dvě jejich „clos“, monopolní malé vinice, čímž celý Krug seriál zakončíme.
Další díly série: Champagne Krug část I. – O co vlastně jde | Champagne Krug část III. – ročníky & Clos…
