Domácí trh s víny z Champagne se neustále rozšiřuje, především různí menší dovozci přivážejí stále více a více zajímavých vín, nejen od velkých domů ale i z kategorie pěstitelů hroznů a zároveň vinařů, kde se dnes dají najít opravdu úžasné kousky. Ale konkurovat slavným značkám není snadné, zhusta ti vinaři z trhu zase mizí. Vlastně i Champagnier, který dnes staví především na sortimentu výtečného biodynamického Champagne Fleury (což mi připomíná, že jsem se nedostal k článku z průřezové degustace), měl ze začátku o dost širší sortiment a postupně ho osekává. Na nedávné ochutnávce jsme si projeli pár vín, která možná z nabídky brzy zmizí, ale k nim i jedno vinařství, co naopak přibude. Champagne Pierre Gerbais (web) sídlí v Celles-sur-Ource, tedy nejjižnější části Champagne, Côte des Bars. A je na něm zajímavých hned několik věcí.
Na prvním místě jde určitě zmínit starší keře. V případě Pinotu Blanc Vrai, odrůdy v souvislosti s Champagne málo zmiňované ale právě v těchto místech docela časté, jde dokonce o výsadby až z roku 1904. Najdete je hlavně v Pinot Blanc cuvée nazvaném L'Originale, což o tradici odrůdy leccos naznačuje, na vinicích Gerbaisových tvoří 4ha z celkových 18 (jsou tím pádem dost možná jejím největším pěstitelem v Champagne). Důvodů pro Pinot Blanc Vrai je zde vícero, krom tradice i čistě praktické. Vzhledem k tomu, že v oblasti se stékají hned čtyři řeky, tak je tam docela vlhko. A pokud nějaká odrůda lépe odolává plísním… :-) Mimochodem vinařství obvykle sklízí o něco později než sousedé, typicky Pinot Blanc jako první, poté Pinot Noir a na závěr Chardonnay. Přidejte i drobné experimenty jako víno bez síry, vinice pokud možno bez zbytečné chemie (certifikováno v rámci charty Ampelos) a hned máte producenta, který trochu vyčnívá a zaslouží si pozornost.
Pierre Gerbais Tradition Brut je neročníková (vinařství vůbec ročníky neuvádí, byť většina vín je postavena hlavně na jednom konkrétním; snad půjde ročník vyčíst alespoň z čísla šarže nebo tak něco, protože skoky v projevu mohou být opravdu výrazné) klasická směs s dominancí odrůdy v kraji nejvýznamnější. Tradition tvoří ze 75 % Pinot Noir a zbylých 25 % Chardonnay, hrozny mix různých poloh, vinifikace za kontrolované teploty v nerezu (vždy fermentují jednotlivé vinice a odrůdy zvlášť) a zrání na kalech v lahvi 30 měsíců, relativně nízké celkové množství SO2 (34 mg/l, všechna jejich vína se pohybují +/- pár mg okolo tohoto čísla). Pěkná barva a jemnější perlení. Svěží, drobátko zaprděná ovocná vůně. Suché a čerstvé v chuti, lehčí, kulatěji ovocné, pěkná kyselina, nekomplikovaně přístupné. Pro mne takový „crémant plus“, velmi čistě udělaná záležitost, která snáze osloví i ty, co Champagne ještě nepropadli.
Skok úplně jinam (a vzhledem k předpokládané téměř stejné cenně jasné volba jakožto bublinofila) bylo Pierre Gerbais Cuvée de Réserve Brut, opět neročníkové, odrůdově 50 % Pinot Noir, 25 % Chardonnay a 25 % Pinot Blanc, jinak zpracováno stejně a i doba zrání totožná. Ale projev znatelně dál. Čerstvá ale již trochu naleželá vůně, klasická, citrusové ovoce a květinové tóny, toast, lehce kouřovost a mineralita. Pěkná stavba, působí plněji, ovocněji, ale při zachování lehkosti a skvělé pitelnosti, kyseliny, délka. Hezký kousek.
Pierre Gerbais Prestige Extra Brut znovu víno neročníkové, tentokrát jde o Blanc de Blancs, stoprocentně odrůdu Chardonnay z vinic Les Côtes a Champ Viole. Na kalech déle, celých 48 měsíců, a dozáž zhruba 5-6 g/l (předchozí vína byla na osmi). Na úvod trochu funky zaprděnější vůně a bylo třeba nechat ji rozdýchat, složitější a vrstevnatější než u předchozích vín, citrusy, mineralita. Je to víno suché a tvrdší v projevu, velmi pěkně strukturované, kyseliny a mineralita hrají výraznou roli, dostatečně ovocité, zajímavé. Působí velmi mladě a určitě by stálo za to, aby mělo prostor trochu uzrát. Mimochodem nejmladší generace Gerbaisových, Aurélien, studoval v Burgundsku a zkouší i stoprocentní Chardonnay fermentované a uzrálé deset měsíců ve starých sudech a s batonáží, první výsledky lze očekávat někdy v roce 2014-2015 (první ročník byl 2009 a zrání chtějí k pěti letům, na kalech leží pod korkem a ne dnes častějším korunkovým uzávěrem).
Pierre Gerbais L’Audace Brut Nature je tak trochu specialita. Že jde o stoprocentní Pinot Noir z výsadeb v roce 1960 jediné polohy (St. Marie) zas tak výjimečné není, i Brut Nature vína kompletně bez dozáže a naprosto suchá už dnes neobvyklá nejsou. Tenhle kousek je ovšem bez filtrace a čiření u základního tichého vína a není vůbec sířen, celková SO2 je pouhých 8 mg/l a ta vznikla přirozeně. Na kalech v lahvi dva roky. Vůně svěží, poměrně dost ovocná, jablka čerstvá a pečená, podhoubí, dotyk těkavého balsamika, fajn. Nijak plné ale přitom důrazné, tvrdší, kyseliny hodně výrazné, delší, zemitější, efektní řízné zajímavé pití pro nadšence.
Pierre Gerbais je rozhodně zajímavý přírůstek do domácího sortimentu (i když na webu dovozce ho zatím nevidím), další dílek do skládačky čím vším dneska je či chce být Champagne. Pro mne bylo vítězem večera Cuvée de Réserve, klasické a krásně udělané Champagne navíc zajímavé čtvrtinou Pinotu Blanc. Čisté Chardonnay a nesířený Pinot Noir byla zajímavá charakterní vína, ale přeci jen už docela vyhraněná (= v mnohých ohledech lepší, ale Réserve bych si otevřel leckdy raději). Dost by mne zajímalo jejich rosé a taky běžný tichý Pinot Noir. A samozřejmě L'Originale. Tak třeba příště :-)
