S jasnou převahou Alto Adige, Čechy, sem tam Německo, Švýcarsko a výjimečně i odjinud. Alespoň takové jsou mé zkušenosti v posledních letech, pokud se jedná o odrůdu Müller-Thurgau. Sice ji najdete leckde, ale málokdy jsou vína něco víc než jednoduché bílé. Na nedávné slepé ochutnávce přišel i vzorek z Kellerei St. Magdalena (Kellerei Bozen), konkrétně Müller-Thurgau Eisacktaler 2012. Valle Isarco, nadmořská výška 600 až 800 metrů nad mořem, připraveno čistě v nerezu. Docela voňavé, čerstvé, hroznové, muškátový tón, trochu citrusovost a náznak meruňky, decentní mladá mýdlovost. Vše přechází i do suché chuti, s krásnou kyselinou, minerální, delší, šťavnaté. Seriózně působící mladé čerstvé bílé, výborně postavené, které má něco navíc. Osobně jsem si tipoval, že jde o směsku milerky z ryzlinkem, a většinu tohle víno zaujalo (a nejen překvapením, že jde o čistý Müller-Thurgau) více než mnohé výrazně dražší kousky okolo.
Kellerei Bozen (web) je vlastně spojení Kellerei St. Magdalena, což je samo o sobě družstvo o osmnácti vinařích, s družstvem Gries (vinařství se stoletou historií, jehož cílem bylo produkovat hlavně Lagrein). Ale ponechávají si původní podniky na zpracování, hrozny nemusí cestovat. Nejde tedy o žádného malovinaře. Na ochutnávce, společné s Venica & Venica, šla i další jejich vína, ve všech případech čistě a dobře udělaná, ale žádné mne nezasáhlo jako milerka výše. Vystoupl Pinot Bianco „Dellago“ 2012 (vinice v Missiano, 450m nad mořem), s výraznější ovocnou vůní, decentně tropiko, kouřový tón, chlebovina, suché, vyvážené, šťavnaté harmonické delší bílé, s maličkým dotykem dřeva. A docela i Silvaner ze stejné vinice jako milerka byť z polohy o chlup níže, sdílející mineralitu a šťavnatost, ale víno je o něco ovocnější, až takové žluté ovoce a krémovost.
K milerce ještě: Müllerka zatracovaná i milovaná | Feldmaršálek Müller-Thurgau | Když Müller-Thurgau nadchne | Müller Thurgau ve třech podobách
