Desetkrát József Horváth alias Ráspi

O vinařství Ráspi z maďarské obce Fertőrákos v oblasti Sopron jsem toho zde už napsal vícero, viz odkazy v závěru článku. Celkem jsem ujížděl na jejich základní frankovce ročníku 2007 a stala se jedním z vín, které se už pár let snažím ochutnat v každém novém ročníku. Nedávno jsem od vinařství, skrze jejich dovozce Vinorum, zakoupil průřez současnou červenou produkcí a nad vzorky jsme se sešli na domácí ochutnávce. Set obsahoval i několik úplných novinek a zajímavostí, Ráspi očividně pokračuje v experimentech a hledání cesty. Některé jeho odbočky a směry rozhodně stojí za pozornost.

Na úvod jen ve zkratce k vinaři. Je to svéráz s jasným názorem na to, jak má vypadat tvorba vína (ale taky restaurační provoz a mnoho dalších věcí), a jeho postoje a vína celkem dost polarizují. Což úplně nechápu :-) Mně to přijde jako normální směr - staré keře a velmi staré keře na tradičních polohách (na degustaci jsme řešili, jaké přesně mají v té oblasti podloží… odpověď dává tahle bezvadná mapa Maďarska, Sopron v levém horním rohu; Ráspi se snaží skupovat různé menší zajímavé kousky vinic, spíše než že by měl někde hektarový blok v kuse) obdělávané bez zbytečné chemie, krom síry žádné blbosti ve sklepě, na školení dřevo. A v kuchyni bez konveniencí. Ve výsadbách má keře i 100+ let staré (a pokud správně chápu, tak některé odrůdy jsou až později roubované na staré keře).

Zkusili jsme Ráspiho modrý hroznový mošt, odrůda neznámá (ale skoro bych si tipnul Zweigelt). Sladký ale s kyselinou, kořenitý, voňavý. Následující dny jsem ho pil v poměru díl moštu a čtyři díly sodovky, bezva limonáda. Ráspi prodává také verjus, jemně prokvašenou šťávu z nezralých hroznů, což je kuchyňská přísada dnes zažívající renesanci. Musím naskladnit domů, už mi došel.

Ráspi Kopár 2011 (vinice v překladu Pustá, odrůdově zhruba Zweigelt, Cabernet Sauvignon a Frankovka) je lehčí základka vinaře. Čerstvé, peckovinové a minerální. Suché, lehčí, čerstvé, výborně pitelné, dotyk dřeva. Nic složitého, ale příjemné šťavnaté červené. V některých letech působilo o dost jednodušeji než Frankovka při stejné ceně, jedenáctka taková není.

Následovala minivertikála Ráspi Kékfrankos, tedy mé oblíbené základní frankovky. Ročník 2011 byl hodně čerstvý, trochu sevřenější ale pěkně ovocný, decentně zemitý, šťavnatý a dobře postavený v chuti a delší, výtečně pitelný. Přišlo mi to trochu plnější a „tmavší“ v projevu než při prvním setkání nedávno. Ročník 2009 plnější, hutnější, stále ovocité ale s živočišnými tóny, moruše. Suché, plnější, s dobrou kyselinou, tvrdší, ovoce, délka… tohle chce ještě čas. Legendární ročník 2007 jsme ochutnali ve dvou podobách. Láhev z vinařství, jedna z posledních z nějaké výstavky v restauraci, už to měla v podstatě za sebou. Sladší vůně, velmi naleželá, v chuti už poměrně rozhozené. Láhev z mých zásob v chladnu byla stále čerstvá, švestkově peckovinová, trochu vánočně kořenitá. Vino suché, šťavnaté, nijak plné ale skvěle pitelné a delší, stále s životem před sebou.

Ráspi Kacsó 2011 (Csókaszőlő alias cikánské hrozno, Vitis vinifera var. pontica) je víno v projevu hodně syrové a surově přímé (a totéž platí i pro vzorek následující), čerstvě ovocité hlavně do červených peckovin, suché, tvrdší, delší, poměrně dobře strukturované, zajímavé. Ráspi Skadar 2011 (Kadarka) pak o trochu hutnější a se znatelnějším dřevem, minerální s linkou typické Ráspiho zemitosti (taková „osičkovina“ trochu), suché, tvrdší, pevné, pěkně postavené, evokuje Frankovku ale přeci jen je to jiné. Tohle mne dost bavilo.

Ráspi Syrah 2009 je víno již naleželé, ale stále hlavně hutněji tmavě ovocité, se dřevem. Plnější, silnější, solidně postavené, výraznější tříslo, délka, dobrá ovocitost, kyselina a pitelnost, fajn kousek. Ráspi Mágus 2009 (Frankovka, Zweigelt a Cabernet Sauvignon) je víno „ve stylu Bordeaux“, tedy alespoň projevem. Hutnější, tmavě sladčeji ovocité, poměrně znatelné vypálené dřevo, decentně těkavé, složitější, komplexní vůně. Suché, tvrdší, výtečně postavené ovocité víno, složitější, delší, s velkou budoucností před sebou. Proč ne.

Ráspi Electus 2008 (Zweigelt z velmi starých keřů, 80+ let) naleželejší ovocná vůně, trochu moruše, sladší, decentně těkavka, zajímavé, bohatší. Suché, plnější, delší, sladce ovocné ale s výtečnou živou kyselinou. Asi je tu už vidět jasný vzorec a rukopis vinaře a potažmo terroir… :-) Ta vína jsou na jednu stranu přímočaře jasná, přístupná (pokud nemáte fobii z kyselin), na druhou nabízí spoustu na hraní a není to nuda.

Ráspi Resveratrol 2009 (výběrový Merlot starých keřů velmi dlouho v kontaktu se slupkami) je specialita za kterou si také nechává pořádně zaplatit. Víno poměrně voňavé, příjemně sladce ovocité, hutnější, s vlivem dřeva, hodně mladé. Silné, koncentrované, bohaté, šťavnatě ovocité, až mírně slaně minerální, dlouhé, skvěle postavené, vyvážené. Výrazné třísloviny, dle očekávání, ale celek nakonec poměrně uhlazený. A obří potenciál zrát. Pěkné.

Ráspi dále zde na blogu: Čekání na nový ročník oblíbené frankovky | 5x Trochu netypické Maďarsko | Fajn pinot a velmi pitelná frankovka | Neviditelná klaustrofobní degustace