Nejvýše znamená, že hrozny rostou v nadmořské výšce 450 až 530m a celkově je poloha vystavena divočejším skokům teplot a dalším vlivům. Je to kopec, kam ve středověku prchli farmáři z okolních vesnic s veškerým svým majetkem, aby unikli morové nákaze. Rodina Negri tu vlastní vinice a lesy od roku 1880, žádná velká plocha ale, produkují jen 35 tisíc lahví (dohromady Serradenari, vinařství fungující od roku 2000, a Giulia Negri). A z jejich lesů získávají možná něco možná ještě vzácnějšího než hrozny z vinic, slavné bílé lanýže. Barolo někdy trochu jako lanýže může vonět, tohle by k tomu logicky mohlo mít i sklony, ale necítil jsem je… možná za pár let zrání :-) Víno kvasí v kónických dřevěných tancích a následně dva roky leží v dubových sudech. Barva tmavší ale stále spíše červená, pěkná. Vůně je výrazně ovocná, čerstvá, čistá, znatelnější vliv dřeva ale nerušivě, tóny pryskyřice, živost. Mladé, příjemné, časem nabídne ještě víc. Suché, plné, ovocné krásně postavené červené s výtečnou šťavnatou kyselinou. Efektní, delší, mladičké s výraznějšími tříslovinami ale již uhlazenější a na takhle mladé Barolo bez výčitek pitelné. Takové moderněji přístupné a dominantně ovocité, intenzivní, ale aniž by tomu obětovalo vrstevnatost (byť nějaká klasika staré školy to prostě není). A potenciál zrát hezkých pár let do krásy má velký. Pěkné pití. Vinařství má v sortimentu také Pinot Noir a na severním svahu Chardonnay z burgundských klonů… musím říct, že by mne docela zajímalo, jaké jsou výsledky.
