Víc než víno? Přidej limetku, grep či colu…

Nemám nic proti vínu, tichém či šumivém, v nějakém dobrém koktejlu. Charakterní vína si raději užiju samostatně, to je jasné, ale Kir jako aperitiv v restauraci neodmítnu. Nikdy jsem zrovna neměl v oblibě „houbu“, směs červeného s kolou, ale celkem chápu, proč tohle mládež stále sjíždí. A povedený vermut také není něco, co by mi přišlo jako zvěrstvo, takový Noilly Prat se snažím mít vždy v ledničce a může to být fantastické pití. Proč tenhle úvod? Čím dál častěji se můžete v regálech setkat s různými ochucenými „vinnými nápoji“, jejich podíl na trhu stoupá a téměř jistě i nadále bude.

Je tomu tak deset let, co jihoafrické vinařství řešilo problém s přidáváním esence zeleného pepře a pyrazinů do bílého vína. Výsledkem mělo být víno co nejtypičtěji „sauvignonové“. A podobné „enologické praktiky“ tedy rozhodně povoleny nejsou. Samozřejmě můžeme debatovat, zda jiné postupy, od speciálních kmenů kvasinek, přes arabskou gumu po ovonění dubovými hoblinami, také neústí v „umělé“ projevy a neposouvají výsledný produkt od vína k vinnému nápoji. Ale přeci jen je to trochu rozdíl. Fermentovat víno kvasinkami obzvláště podporujícími ovocné vůně jako různé citrusy a smíchat neutrální bílé s limetkovým koncentrátem je přeci jen trochu jiná hra. Na druhou stranu… proč dělat věci složitě, když jdou jednoduše?

Současný vinný trh se čím dál více sune k čistě průmyslovým postupům, vína z velké části vznikají na základě analýz aktuálních trendů, spíše než že by odrážela nějaký „terroir“. Jedno víno určené pro trh v USA může mít vyšší zbytkový cukr než totéž pro UK, v různých zemích bude klokan skákat prostě trošku jinak, aby se ho prodalo co nejvíce. Vyhledávám jiný typ vín, ale tohle je legitimní postup. Možná by ale bylo pro všechny jednoduší přestat předstírat, že jde o něco jiného než výrobek na úrovni ovocného jogurtu, a život si fakt zjednodušit. Jsou v kurzy borůvky? Šup tam s nimi! Je třeba kouřové vůně? Tohle přeci z laborek už dávno umíme! Cílovce to ve výsledku bude jedno, marketing umí zázraky, a my, ta skupina označovaná za „vinné snoby“, alespoň budeme mít o starost méně. Na trhu je teď kupa vína, jakoby ve stejné kategorii jako námi adorovaná poctivá produkce, která si podle nás označení za víno snad ani nezaslouží a štve nás. Ochucené tím či oním ze škatulky „víno“ vypadne a hotovo. Pro vinařství bude i snazší a mnohem levnější tyhle produkty připravit, jejich továrny budou v zásadě chrlit jen jedno neutrální bílé a jedno červené, které se bude dále dochucovat. Láhve (plastové) z Francie, Austrálie nebo Číny tak budou stát jen pár korun a alespoň bude klid od všech těch stáčenek, kde fakt nevíte co pijete :o)

Ve Francii neustále klesá spotřeba vína, především mladá generace ho ignoruje čím dál víc (asi vymezení vůči rodičům, ve světě je trend jiný). Ale v loňském roce se tam vypilo 15 milionů lahví ochucených vinných nápojů a pro letošek se očekává nárůst na dvojnásobek. Bordeauxské Haussmann Famille již nějakou dobu prodává vína s přichutí grepu či mučenky, na trh nově přichází jejich Rouge Sucette, červené lízátko, nízkoalkoholická směs tří čtvrtin vína a čtvrtiny cukru, vody a colové příchutě. A zdaleka nejsou jediní, taková Famille Castel chrlí ochucenek čím dál více a dokonce je koupíte i u nás. Bílé limetkové i růžové grepové jsou na deseti procentech alkoholu, v čiré lahvi pod šroubem, vypadají docela slušně. Papírový návlek na lahvi hlásal, že „To není jen víno. Je to více než víno“, a vše působilo velmi svěžím, hravým dojmem. Možná to bylo tím děsivým vedrem venku, ale neodolal jsem ochutnat…

Nedá se to pít, po pravdě (a zda je třetí v řadě, broskvové, jakkoliv lepší, tak to už zkoušet nebudu). Very Lime i Very Grapefruit mají totiž stejnou vadu – nejvíc připomínají takové ty sladké sirupy určené na ředění vodou. Obzvláště u limetky je tahle lehce chemicky citrusová sirupová vůně hodně výrazná. Chuť navíc vizuálem evokovanou svěžest nepřináší, je nečekaně ulepeně sladká, až nepříjemně. Že jde o víno sladké na první pohled na lahvi vidět není. Podchlazené téměř k bodu mrazu jakž takž, v jakékoliv vyšší teplotě nepitelné. A po pravdě ani s vodou to nakonec nefungovalo. Grepové rosé voní trochu čerstvěji, grep jasný, k tomu lehce „rybízové listí“ zelenost a stále ta sirupovost, navoněné. V chuti sladké méně strašlivě, nějaká decentní kyselina tam i je, ale stále jen těžko konzumovatelné. Nechápu. Kdo proboha chce pít  víno s příchutí limetky či grepu takhle ulepené? Chápal bych fresh lehké citrusové pití, ale tohle fakt ne. Že by mládež, odkojená Coca-Colou, vyžadovala podobně sladké věci? Trochu mne to děsí…