Víkend u Máchova jezera

Mácháč, takovej kousek jsem ho měl a do uplynulého víkendu u něj nikdy nebyl. Inu pěkné jezero to je :-) Sešli jsme se tam čtyři rodiny s dětmi, cílem bylo v rámci možností relaxovat, pokecat, popít a zkoumat krásy místní gastronomie. Myslím, že se celkem zadařilo. Takže ve zkratce co by vás mohlo zajímat. Dost populární, slyšel jsem hned z několika směrů pozitivní až vyloženě nadšené ohlasy, začíná být restaurace Nad Jezerem (web) s podtitulem „z farmy na stůl“. Vaření od základu, poctivé suroviny a tak. Je opravdu hned u jezera ve Starých splavech, krásně udělaný barák, bezva výhled. Davy lidí, zhusta rodiny s dětmi (v neděli došli dětské sedačky), personál se musí točit. Ale na něm, i na jídlech, je třeba ještě zapracovat. Denní nabídka není drahá a šlo, v sobotu i v neděli, o čistě a jednoduše udělané fajn bez kravin okolo (byť třeba na polévku jsme čekali hodně dlouho). Nic z čeho bych si sedl na zadek, ale chutné a v pohodě. Ambicióznější běžný jídelní lístek už byl trochu složitější téma. Velmi solidní risotto se špenátem, na lístku fantasticky znějící cheesburger ve výsledku vlastně docela normální záležitost s dost propečeným masem, vyloženě parádní risotto kroupové a opravdu výtečná restovaná zelenina (klidně bych zvládl větší porci) k panence z přeštíka, nedoladěný salát ke kozímu sýru, nadprůměrný čokoládový brownie…

Panenka sama o sobě nevysušená a vizuálně pěkná, ale bohužel bylinková krusta zároveň rušivě přesolená. A navíc selhal personál, přeštík dorazil prakticky společně s polévkou a servírka nebyla schopna pochopit kde je problém, neustále se snažila nechat jídlo na stole. Po důraznějším upozornění a intervenci jejího kolegy jídlo nakonec odnesla a vrátila ve správnou dobu, bohužel studené. Jako bonus lhaní personálu na téma karafy s (vodo)vodou, kterou mají normálně v lístku. Jeden číšník nepřinese, protože „došla“ (?!?), další ji má podávat zakázanou, třetí oznámí že „máme hygienický problém, ale mohu vám nabídnout láhev…“. Hloupé a zbytečné. Hned takhle u jezera s výhledem (a po pravdě skoro nikde jinde rozumně okolo) se asi lépe nenajíte, byť to vyrovnávají už poněkud vyšší ceny. Velmi sympatický koncept na krásném místě, ale ten hype a nekritické nadšení nechápu. Neumím ale posoudit, zda prostě mají jen výkyvy a někdy je to super a jinde ne, zda jen úplně nezvládají davy o víkendu či to už po roce fungování jde kvalitativně dolů celkově.

Bydleli jsme v hotelu Berg a po večerech popíjeli z jejich nabídky. Padlo příjemné dobře udělané základní šťavnaté Montescudaio od Poggio Gagliardo, nějaký ten Pinot Nero z Alto Adige, dost prosecca… Zmíním se ale především o lahvi La Dame Saumur Blanc Sec 2009 z Domaine de Roche Ville, to na lístku docela překvapilp. Stoprocentní Chenin Blanc připravený už od kvašení v dubových sudech, delší (zhruba rok) ležení na kalech za pravidelného promíchávání. Tmavší zlatá barva. Hutnější, žlutě ovocité, důraznější tučné víno, ale i s citrusovou svěžestí. Chce čas na rozdýchání (a po pravdě ideálně ještě zrát i v lahvi). Suché, plné, výrazné, krémově ovocité, dlouhé, znovu dost tučné ale zároveň s dobrou kyselinou a vůbec ne utahané. Vyšší alkohol z toho také neleze. Pro lidi, co mají rádi tenhle nabušený styl bílého, parádně udělaná věc.

Jinak restaurace hotelu Berg (web) se označuje také za pizzerii (a dobrou pizzu i udělají), nejspíš aby nalákala i náhodné kolemjdoucí co do hotelové restaurace asi jinak nezabloudí. Jde o podnik ve vývinu, jako celý hotel, očividně se snaží postoupit na trochu vyšší úroveň vaření (byli jsme svědky testování parádních vepřových žeber s velmi chutnou marinádou s výrazným podílem omáčky hoisin, vepřové koleno zmáknuto na jedničku s úžasně křupavou kůží), ale i současná nabídka dokáže, přes tu lehkou schizofrenní nevyhraněnost „tradiční české“ vs. „italské“, zaujmout. Navíc mají docela zajímavý vinný lístek, nabídkou určitě (na popisky k jednotlivým lahvím by to chtělo nějakého odborníka se slušnou češtinou, aby je kompletně přepsal).

Důležitějším degustačním bodem pobytu byl ovšem destilát. Dorazil totiž i Martin Žufánek z oblíbeného lihovaru v Boršicích u Blatnice a přivezl sebou úplně čerstvý a ještě nerozleželý vzorek prvního pokusu o gin. Bez testování, prostě si vymyslel profil a vystřelit toho pár desítek litrů. Gin já rád a tenhle se myslím neztratí. Žufánek už s jalovcem pracovat umí, však dělá borovičku, takže ho nadávkoval tak akorát. Jsou tam ovšem i zajímavé a poměrně výrazné pepřové tóny, zjemňuje to levandule… těším se, až to za pár měsíců půjde do lahví už srovnané. Pokud si to dobře pamatuji, i této čerstvé varianty jsme vypili celou láhev…