Jiná vína potřetí, tentokrát v Modřanech

O nesoutěžní přehlídce Jiná vína asi netřeba dodávat mnoho informací, o dřívějších ročnících jsem tu už psal a na webu akce najdete vše důležité. Letošní ročník proběhl v sobotu pod Modřanskou vinicí, místě myslím pro podobnou záležitost docela vhodném, a také tak trochu jako pocta vinaření v Čechách. Přímo nad vámi svah s dozrávajícími hrozny (a možnost, jako bonus k více než stovce vzorků vlastní přehlídky, ochutnat přes dvacet vín modřanských), hromada vínomilců i vinařů z celé republiky (i zahraničí), prostě jako by to ani nebyla Praha. Pro mne jsou Jiná vína rozhodně jednou z nejzajímavějších a určitě nejoriginálnějších z domácích přehlídek vína, krom nabídky vín i bezva „rodinnou“ atmosférou, prostě to je akce od fandů pro fandy a je to cítit. Chvílemi z toho čiší až takový osobitý idealismus, který jako by snad ani nepatřil do současného cynického světa. Letos se navíc objevilo hned několik nových vinařství, seznam tedy nebyl jen stará známá jména stále dokola, i nadšenci jako já, co se podobnými věcmi zabývají celoročně, skoro nestíhali přechutnat vše, co neznali. Krása!

Nové objevy? Hodně mne potěšil nesířený Tramín červený 2012 oranžový Petra Korába (#28), voňavá efektní šťavnatá vyvážená záležitost krásně výrazné barvy, taky zmizel jako jeden z prvních (možná proto, že jsem ho dost rozléval, když se někdo ptal „co si mám dát“). Líbil se mi Ryzlink rýnský 2011 od Jana Flajšingera (hrozny z Popic, Sonberk, vzorek #29), výborná ukázka variace na kachetinskou metodu, pěkná bylinně výluhová zajímavá záležitost. Bezva srovnání poskytl Petr Marada taktéž s variací na kachetinskou metodu, protože dodal Chardonnay 2012 (Josefov, Kukvička) ve variantě starší barrique sud (#34) a akátový sud (#35). Dub mne bavil hodně, byť víno působilo znatelně oxidativnějším stylem, ale bezva zajímavá plnější šťavnatá záležitost. Akát byl jakoby jemnější, vliv slupek pocitově výraznější a s dotykem hořkosti ke konci.

Od Zdeňka Vykoukala mne zaujalo Cuvée Resch 2012 zemské (#10), krásně udělaná čerstvá výraznější bílá záležitost s nějakým tím tříslem a svíravostí z ležení na slupkách, bohatá a zajímavá. Jeho Flór 2011 je fajn čerstvá záležitost, ale upřímně pro mne spíše dobrá ukázka oxidativního stylu než že by mělo nějaké charakteristické znaky opravdového vína pod flórem. Užil jsem si Schinder 2012 od Richarda a Jany Kotalových (#72), nedocukřované švestkové víno, aromatická zajímavá věc.

Jakožto původem Východočech jsem nemohl vynechat vína Jiřího Novotného z Trutnova (!!!), zelenější šťavnatý výrazný a Sauvignon připomínající Solaris 2012 (#83) a voňavý krásně pitelný růžový Ryšák 2012 (#84). Dle očekávání bezva kyselinu mělo i Zweigeltrebe 2010 Pavla Žabky (#85), víno ovocité a moc dobře udělané, tentokrát je původ Slezské předměstí Hradce Králové. Jde to všude!

Potěšilo vinařství Porta Bohemica z Velkých Žernosek, ty musím začít sledovat (spontánní fermentace, minimum síry, ležení na jemných kalech a batonáž, kontakt se slupkami, …). Bezva srovnání byl především Müller-Thurgau ve třech ročnících. Stále v bezva kondici květinovější lehčí ročník 2010 (#47), plnější důraznější ročník 2011 (#48) a nejkomplexnější, důrazný, plnější, květinovo-ovocitý skvělý ročník 2012 (#49). Ten bych chtěl i domů a jelikož stojí u vinařství jen 120 korun, nejspíš půjde touhu snadno splnit.

Od Michlovského bylo povedené důrazné divočejší Svatovavřinecké 2011 (#52), víno bez čiření, filtrace a bez síry, moc fajn. A naprosto fantastický jeho Ryzlink vlašský 2011 (#53), původ Perná – Purmice, taktéž bez síry a lahvováno s jemnými kaly. I přes tyhle „netradiční“ záležitosti naprosto archetypální špičkový pálavský vlašák se vší svou medovostí, kořenitostí, mineralitou, plností a délkou. Nádhera. A kdo nechtěl odrůdy tradiční a známé mohl od Michlovského, Veritasu Bošovice či Vinařství Glosovi vyzkoušet hned několik dost odlišných, byť často rozšířených ve světě a nových jen u nás. Třeba slavné Tempranillo je v podání Glosových plné, kořenitější silné extraktivní červené, hodně slušné. A dvěma vzorky se prezentovalo i „zahraničí“, Slobodné vinárstvo z Hlohovecka, až sladce voňavý ale v chuti suchý, plnější, bohatý, hodně efektní pěkný kousek byl jejich Tramín „Naturalis“ 2011. A bylo toho ještě mnohem víc, však určitě napíší něco i další účastníci :-)

Zápory? Jiná vína jsou jednou z mála degustací v roce, u kterých prostě „musím“ být a mám k ní vřelý vztah. Navíc jsem prakticky celou akci stál za stolkem a naléval (i naléval si), což mne strašně baví, takže můj pohled, jak vše fungovalo, je trochu omezený. Nemá ale smysl tvrdit, že vše bylo dokonalé, byť vážných potíží jsem viděl jen pár a často vycházejí z nízkorozpočtového a „na koleně“ charakteru přehlídky. Prostor s lahvemi, díky slunečnému dni a davům, rychle najel do dost vysokých teplot a vínům to zrovna nesvědčilo. Některá se vypila dost rychle na to, aby se vyšší teplota zvlášť projevit nestihla, ale jiná byla už servírována nepříjemně teplá. Někdy docela trvalo dodat druhou láhev poté, co se první dopila. A nával byl tak velký, že nestačila zásoba sklenic. Postupně se to očividně flikovalo kde čím, co šlo narychlo sehnat, včetně dočasných kelímků. Já si v naprosté většině případů nosím s sebou svou oblíbenou degustační sklenku, ale bylo slíbeno degustační sklo a pokud bych byl jedním z těch, co dostali teplé víno do kelímku, asi bych z počátku ani v nejmenším nechápal, co tolik lidí na Jiných vínech vidí :-) Postupně se dařilo dodat sklenky od těch, co odcházeli, zajistit asi modřanskou zásobu OIVek a podobně, ale stejně to mělo k ideálu daleko. Ostatní záležitosti (jako třeba že pár lidí se odbavilo u vchodu samo, včetně placení) jsou detaily. Upřímně bych se nebál, vzhledem k zájmu, o pár desítek korun zvednout vstupné (stovka je vzhledem k nabídce a charakteru vín vyloženě směšně nízká) a mít ve skle rezervu + pronajmout pořádné chlazení (s jednoduchými bednami s ledem by byl problém, pokud by nebylo o dost víc personálu, už teď jsem občas naléval obouruč a sotva stíhal u lahví hezky na stole a seřazenými podle čísel) či mobilní WC.