Jednou, až tu začne být sherry populární, budu mít obrovský náskok jakožto informační zdroj :-) A trochu doufám, že se na zvýšení konzumace sherry v našich končinách už teď podílím. Včera mi dorazil mail: „Ty jo, teďka jsem si poprvé dal to Amontillado Botainu a to je naprosto skvělé… Dá se to ještě koupit?“, který odkazuje k jedné vyloženě nádherné záležitosti. Upřímně jsem musel odpovědět, že jisté to není, protože jde ještě o původní lahvování, běžně jsou na trhu trochu mladší ale neméně skvělé věci. A k nám se navíc nevozí a svoji láhev nedám! Každopádně mne to přimělo podělit se o další kousek v podobném duchu, který koupit normálně jde. Amontillado Tio Diego ze špičkového vinařství Valdespino, jednoho z vůbec nejstarších v Jerezu, víno unikátní hned v několika ohledech.
Jak jsem se tu zmiňoval už dříve, tak u sherry se vždy akcentuje technika výroby, ale málokdy mluví o konkrétních vinicích a specifických terroir. Tio Diego pochází z jedné z historicky nejvýznamnějších poloh s perfektní bílou půdou, Macharnudo, konkrétně její části zvané Alto, mírného jihovýchodního svahu trochu výše nad mořem se staršími (25+ let) klasicky vedenými keři. Další unikát je, že společně se svým sesterským produktem, dokonalým Fino Inocente, nedochází ke kvašení řízeně ve velkých nerezových tancích, ale spontánně ve velmi starých dřevěných sudech. Valdespino je v tomto asi poslední firma, která ještě drží tradiční postup, a Tio Diego označováno za jedno z posledních opravdu terroirových amontillado. V těchto sudech (sobretabla) zůstává víno zhruba rok a již se na něm začne tvořit flór. Pak je dolihováno na 15 % a jde do první criadery systému solera (Inocente a Tio Diego mají vlastní solery, které jsou ale oživovány stejným vstupním vínem). Výsledkem je mimo jiné větší diverzita do solery přicházejících vín, než kdyby prostě všechno udělali v jednom gigantickém tanku. Solera má deset stupňů, criaderas, což je poměrně hodně. A zhruba osm až deset let také víno zůstává pod flórem. Odebírá se a lahvuje (saca) jen jednou do roka, v zimě, což pomáhá flór udržet déle. Oxidativní zrání po dolihování na 17 % trvá dalších zhruba osm let (bývalo to o něco méně, k šesti).
Barva nijak temná, lískooříšková, velmi pěkná. Vůně je poměrně výrazná a bohatá, s hodně výrazným vlivem části strávené pod flórem, slinosbíhavou čerstvostí a mořskou slaností. K té se přidává směs ořechu a tóny až lehce do sladka, sušené ovoce, a také pěkný tón vzácného dřeva a kouřovost. V chuti je velmi suché, až trochu „ryzlinkově“ tvrdé, slaně mořské s klasickou mineralitou dobrého fina spojenou s hloubkou oxidativního zrání, karamelem a výtečnou délkou. Je to takové nervózní, má několik skvělých podob a mezi nimi až jakoby těká, neustále udržuje pozornost konzumenta a nenudí, ale přesto bych popsal jako vyvážené a s opravdovou finesou. U nás Valdespino dováží AdVivum, za tohle víno chtějí 685,- Kč. Což v kontextu výše uvedeného vlastně není moc, ale se slevou 25 % při dnech Marianne to bylo ještě lepší (a pak stálo zhruba tolik, co na zahraničních trzích normálně). Mají i Fino Inocente, ale bohužel to stále vypadá, že jde o asi osm let staré lahve a tam bych prostě nákup neriskoval, riziko unavené lahve je příliš velké. Tady to amontillado vydrží mnohem víc a navíc jde nejspíše o lahvování loni a tedy čerstvý dovoz, tj. v klidu dalších několik let i zvládne zrát.
V nejbližší době z Londýna, Berlína i Jerezu „naskladním“ a začnu se propíjet hromadou dalších zajímavých sherry, mnohé z nich jsem nikdy ani nechutnal. Určitě se podělím o dojmu a na nějaké ochutnávce snad i o lahve, těšte se! Ale dovážet se mi to stále ještě nechce… :-)
