Dvakrát Morava a italské bubliny na oslavě

Včerejší oslava prvního výročí restaurace Blue Wagon, stále v plné síle fungující a jedné z mých opravdu oblíbených, mi způsobila lehkou kocovinu. Ale poznámky ke třem hromadně rozlévaným vínům (vše foceno jen telefonem, omluvte tedy sníženou kvalitu obrazu) jsem si napsal hned po první sklence na začátku, tak snad trochu relevantní jsou, pak už jsem jen popíjel a to především pinot. Konkrétně šlo o Pinot Noir Haltýřky 2011 vinařství Stapleton-Springer (web), z této polohy panenské víno. Haltýřky jsou dnes součásti většího celku Terasy, je to jejich první část (společně s vinicí Bratáčky, o co lépe tahle jména zní než takové technicistně zjednodušující „Terasy“) když byste šli od Kobylí. Jde o spíše tmavší typ pinotu a víno voňavé, mladičce šťavnatě ovocité s dotyky zrání ve dřevě, suché, s výtečnou kyselinou a i přes alkohol přes třináct procent docela lehce působící a až nebezpečně snadno pitelné. Nijak složité, ale zároveň pěkně postavené, jasně odrůdové, poctivé, sympatické. Trochu syrovější, energické, i přes panenský sběr by si určitě zasloužilo a nejspíš dobře bude ještě pár let zrát do krásy, ale moc fajn už teď. Hodně bavilo, hodně se vypilo…

Fajn tramín a poslední vzdech z Beaujolais

V reportu z nedávné degustace firmy Dvě deci jsem byl asi nejnadšenější z lahve základního ryzlinku od alsaské Domaine Mittnacht Frères z Hunawihru, který také hned naskladnil domů. A rovnou měl možnost vyzkoušet také jejich Gewurtztraminer „Les Terres Blanches“ 2011, opět základní víno z biodynamické produkce, směs více různých vinic, školena rok a půl na kalech v starých velkých sudech. Štíhlá klasická láhev, kovová záklopka, celokorek, fajn viněta (a zadní se spoustou informačního textu). Tmavší, do zlaté jdoucí barva, víno je ve sklence línější a od pohledu hutné. Výrazná, mnohoslibná vrstevnatá vůně, ve které se mísí žluté exotické ovoce, med, růže a další květiny, něco kompotovaného liči a minerální tón. Moc pěkné, „encyklopedické“ ale přitom ne nějaká nudná šablona. Plné, důrazné v chuti, nasládlé byť s kyselinou (ale o trochu více by neuškodilo), oblejší, uhlazené, delší, s kořenitostí a mírnou hořčinkou v dochuti. Ze začátku tu na mne bylo až trochu moc tučné, ale po dni rozdýchání ožilo (a myslím bude pěkně zrát a do ideální podoby ještě potřebuje 2-3 roky času) a navíc sympaticky fungovalo se salátem se syrovým marinovaným lososem (první domácí pokus) a klasickým medovo-hořčično-koprovým dresinkem :-) Musím zkusit i další jejich vína, hlavně tedy různé suché ryzlinky, crémant a směs Gyotaku, jakousi jejich verzi Gentil d'Alsace, určenou speciálně k suši a sašimi. Prostě jeden z letošních objevů.

Košer pinot z Chrámců a Chasse-Spleen

Počasí venku je spíše sympatické babí léto a důvody pro podzimní splín, pokud nezačneme debatovat o povolebním stavu či projevu a aktivitách našeho prezidenta během významného státního svátku, se nedostavují. Přesto jsem v neděli vylovil z archivu dvě lahve, jejichž obsah vždy považoval za takový zasmušilý, melancholický. A vlastně ani u jedné z nich očekávání nebyla naplněna. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo.

Den šampaňského, popisky na vinných lístcích, víno v různých jazycích

25. říjen. Slaví se národní den Baskicka, proběhla bitva u Agincourtu, Jiří III. se stává králem Velké Británie, narodil se Pablo Picasso a zemřel Giovanni Girolamo Saccheri. Jo a taky je to Champagne Day (web), v dnešní sociálně zesítěné době možná ještě spíše #ChampagneDay. Já vám nevím, ale zrovna šampaňské, jako jedna z vůbec nejsilnějších regionálních a marketingových značek světa, snad ani speciální den k propagaci nepotřebuje. A vůbec nevidím důvod, proč bych měl potřeboval vyhrazený den, aby mne přesvědčil nějakou láhev otevřít :o) Vlastně jsem den oslavil předčasně, včerejším článkem o Champagne Bollinger. A pak odpolední degustací Champagne Deutz, o které napíšu později. A večerní lahví báječného crémantu z Jury… :-) Ale pokud potřebujete nějaký důvod pro otevření bublinek, tak tady ho máte, a bude ho s vámi sdílet kupa lidí po celém světě.

Champagne Bollinger aka Bublanžér

S výslovností jmen některých šampaňských domů je trochu problém, případ jedné z vůbec nejslavnějších a nejtradičnějších značek, Champagne Bollinger (web), je ideální ukázka. Dům založili Hennequin de Villermont, Paul Levieux Renaudin a společníkem jim byl Jacques Joseph Placide Bollinger. Ten se narodil ve Württembersku, vína mají tedy i německé kořeny, dnes je právě Bollinger jediné jméno na vinětě. Zároveň jsou ale samozřejmě niterně spjati s regionem a Francií jako takovou, zásadní součástí tamní kultury a tradic. Slavný citát Lilly Bollinger na téma, kdy pije Champagne, asi netřeba opakovat, najdete ho všude. Ovšem asi nejslavnějším ambasadorem značky je Brit jako poleno, Agent 007, James Bond. A pro samotný Bollinger je britský trh asi vůbec nejdůležitější, ostatně jsou už nějaký ten pátek oficiálními dodavateli na tamní královský dvůr, štempl jim udělila již v roce 1884 královna Viktorie. Inu zeptal jsem se zástupce domu během degustace, kterou pořádala jen pár dní po startu letošní sklizně v Champagne firma Domaine R&W (nový dovozce na náš trh), jak že se tedy jméno správně vyslovuje. Odpověď byla vpravdě šalamounská. Ve Francii, a je to tak oblíbeno i u zahraničních sommeliérů, je samozřejmostí výslovnost francouzská – bolanžé. V Německu nemají problém přejít na něco jako bolin(g)ar, ovšem nejčastější je vlastně výslovnost jako od Jamese Bonda, tedy ta anglická, bolindžr (víno je v UK familiárně nazýváno Bolly). Abychom zabránili zmatkům, tak navrhuji českou výslovnost ustálit na bublanžér :o) A nyní pokročíme k nějakým dalším faktům o producentovi.

Co vás baví na svatomartinském?

O víkendu jsem znovu sáhnul do demižonů, ono to láká, zatím stále bez vad to vypadá. Doplnil jsem ještě jeden, s efektně vypadající barvou, ale na oranžádu se netěšte. Jsou to podkrkonošská jablka, odrůdy neznámé :-) Vypadalo to, že kvasí pěkně, ale zatím je to ještě kupa cukru a tak vyčkávám. Je toho sotva tři litry, takže na nějaké velké skladování to nevidím, vypije se hnedka. Do babího léta, které se rozzuřilo venku, se bude hodit (někteří vinaři musí docela trpět, když teď vidí tu nádheru venku a vzpomenou si, v čem sklízeli). Každopádně mne to přivedlo k jednomu tématu, které zrovna zpracovávám pro článek. Mladá vína. Letos nás zase čeká záplava Svatomartinského, některé obchody prý dokonce kvůli tomu omezují či ruší Beaujolais Nouveau, protože se neprodává. Davy se na více než dva miliony lahví vrhnou jak kobylky! Letos to nově budou i růžovky z odrůdy Zweigeltrebe a vína pro zařazení prý budou hodnocena přísněji než dříve :-) Proč to všechno nadšení?

Prosekárna s lahví slušných bublin

Netušíte, zda asociace producentů Prosecca nezaháhajila nějakou zásadní kampaň na podporu exportu? V poslední době tyhle italské bubliny vidím na každém rohu a díky tomu se mi i doma objevují výrazně častěji než bývalo zvykem. Nedávno jsem psal o obchodu specializovaném jen na Prosecco (byť tam teď mají i tichá vína) a teď otevřel nedaleko, ve Slezské 48, další. Jmenuje se Prosekárna (web), což by jistě vyniklo o trochu lépe na Proseku (jen by se pletlo s bezva restaurací), a je to takový mix malé kavárny s vinotékou a možností dát si sklenku bublin na baru. Dole je další prostor pro degustace a podobné akce, mohlo by to být fajn. Nabídka není nějak extra široká, ale bude se ještě rozšiřovat (vína si vozí sami) a už takhle na úvod je z čeho vybírat, cenově se to pohybuje někde mezi 150 až 300 korun za flašku, na horní hranici jsou docela lákavé kousky. Včera byl první den ostrého provozu a já podle všeho prvním zákazníkem, chodím pravidelně okolo s dítětem na hřiště a povedlo se mi to vychytat :-) Domů jsem si odnesl takový průřez a jednu láhev rovnou otevřel k večeři a na zpříjemnění večera.

Autentický víkendový veltlín, ryzlink a vavřinec

V pátek a během víkendu jsem, mimo jiných lahví, otevřel hned tři „autentická“ z Moravy. Od Zdeňka Vykoukala to bylo Veltlínské zelené 2011 (Stará hora, Hostěrádky – Rešov). Tmavší zlatá barva, od první zatočení ve sklence hutnější víno. Intenzivní, vrstevnatá vůně, vyzrálá, sladší, ovocná, k tomu mineralita a sušené plody, dotyk oříšků a akátový sud. Hutné v chuti, plné, ovocné s lehce nahořklou kořenitou dochutí. Ale především v té chuti je toho až jakoby moc, působí to přestřeleně, o slovo se hlásí alkohol a celé to je takové hrubší a ne úplně vyvážené. A vlastně se příliš nehnulo ani po dni na vzduchu. Tohle víno mne provokuje, protože podobně připravené Neuburské stejného roku je výjimečná fascinující a vyváženější záležitost, zatímco s tímhle tak trochu bojuji, a nejde ani tak o trochu netypický výraz odrůdy, podobné věci mne příliš netrápí. Prostě stále přemýšlím, co s chutí udělá zrání, jestli se to usadí nebo ne.

Pod sto, pod devadesát…

I když by nadpis mohl evokovat mé oblíbené téma bodování vín, není tomu tak. Dnešní zápisek je jak na normálním blogu či blogísku, takový osobně vychloubačný :-) Rozhodl jsem se zhubnout. Štvalo mne, jak funím do schodů. Vytáčela mne problematika oblečení (mé oblíbené mi „najednou“ nebylo a co se mi líbilo v obchodě, to neměli v pořádné velikosti…), na fotkách a videích z degustací a vinných školení jsem měl tři brady a takhle byl zvěčněn i do jedné knížky. Sedavé zaměstnání u počítače, melouchy spočívající taktéž v pobytu u počítače a psaní. Hlavní koníček sestávající z konzumace vína a baštění dobrého jídla, sem tam jako několikachodové degustační menu, to vše nejčastěji večer až v noci. Sport nula, jiný pohyb jen v minimální nutné míře. Prostě ideální základ na pořádnou tloušťku. Váha šla nahoru sice jen velmi pomalu, ale zato stabilně, metrák jsem o hezkých pár kilo překročil už ani nevím kdy.

Hedonistická Apůlie a Bordeaux okolo 200 Kč

Jedním z oblíbených slov slavného vinného kritika Roberta Parkera je „hedonistický“. Používá ho především pro různé ovocné, extrémně vyzrálé záležitosti, vína s hromadou alkoholu a typicky i docela dost dřevem. Vína, která jemu přinášejí obrovský požitek už v mladé podobě a podle něj by takto měla fungovat i na ostatní. Oproti tomu různé naturální kousky zavrhuje právě proto, že hedonistická typicky nejsou, nepřinášejí to správné potěšení. Inu každý jsme nějaký. Vzpomněl jsem si na to včera večer, kdy otevřel a pil dvě vína, se kterými by RP snad problém neměl. Občas je prostě na červené nabušence chuť, a nemusí být zrovna kus polosyrového masa, speciálně pro manželku mám vždy nějakou připravenu :-) Pokud nesaháte po věcech z nového světa, tak podobné kousky parádně zvládá hlavně Itálie a potažmo Španělsko, navíc za hodně rozumné prachy.

Čas radosti s degustací Dvě deci

O projektu Dvě deci už jsem tu psal několikrát dříve, poprvé u lahve hodně zajímavé Loiry, kde i popisoval koncept fungování, a následně při reportu z jejich první degustace. Včera navečer se uskutečnila jakási inaugurace celého projektu, který se konečně plně rozjel. Představeno bylo šest vín, a to rovnou člověkem nejpovolanějších. Z Francie dorazil, krom zástupce mateřského webu Le Petit Ballon, také jejich dvorní sommeliér Jean-Michel Deluc. Významná francouzská osobnost v oboru, byl zodpovědný za víno třeba v Ritzu. A nyní je na něm výběr vín pro jednotlivé balíčky Dvě deci / Le Petit Ballon. V nejbližší době s ním přinesu krátký rozhovor, dneska se mrkneme hlavně na to, jak si stála vína.

Dvoje parádní „přírodní“ bubliny

Kodaň byla objevná i pokud jde o Champagne, především ta bio(dynamická) a jim blízká, ostatně o tamním eko přístupu už jsem psal. Christophe Mignon, Charles Dufour, Emmanuel Brochet, André Beaufort, Jacques Lassaigne, Cédric Bouchard, Franck Pascal, Aurélien Laherte či Pascal Doquet, takovéhle věci tu jedou. Jasně, Jacques Selosse, David Léclapart, Vouette & Sorbée, Agrapart, Tarlant, Françoise Bedel, Fleury, Egly-Ouriet a všechna další známá jména v rámci stylu a další obvyklé podezřelé, samozřejmě patřičně naceněné, tu také mají, nemluvě o „nature“ bublinách od Tissota z Jury či Strohmeiera ze Štýrska. Ale lístky a vinotéky (s očividně nadšenými majiteli a prodejci, vousáči model „viking“ či hipstery ve výrazných brýlích) se pyšní i dalšími poklady a vinný deviant jako já si tam občas připadal jak dítě v cukrárně :-)

Podzim a sympaticky obludná Valpolicella

Podzim v plném proudu. O víkendu jsem si zaběhal v mlze v Podkrkonoší, tento přírodní jev mi plně vyhovuje, protože mé marné pokusy o sportovní výkon nejsou pořádně vidět. Když se mi postupně před očima objevoval kostel Byšičky, který jako by vypadl ze Svatební košile od Erbena, mělo to neopakovatelnou atmosféru. Doma jsem přidal kvasit ještě demižon s jablečným moštem, i něco jako cider tedy bude. A jen co přetočím bílá a budu je moct umístit někam jinam, vznikne prostor na demižony s růžovým a možná i červené se najde, byť pro zpracování v bytě je trochu logisticky náročnější. Letos v zimě bude rozhodně co pít… či vylít :-)

V demižonech to dobublává a bezva Juhfark

Nevydržel jsem to a podíval se do demižonů, jak na tom letošní kvasící mošty, teď už skoro „mladá vína“, jsou. Mám tu tři různé nádoby. V jedné je především muškát a z větší části samotok, ve druhé hlavně milerka a mix samotoku a lisovaného vína, ta poslední směska a „dolisky“, navíc skoro nesířené. Všechno to kvasí hezky, ten nejmenší demižon se zbytky nejpomaleji (taky je tam nejméně kalů), ale už přestal vypadat jako archivní jablečný mošt a místo hnědé dostal zdravou žlutou barvu. Obava, že to bude mít málo kyselin, se nepotvrzuje, vše chutná celkem v pohodě. A zatím „bezvadně“, nikam divně to neujíždí, ale to se ještě může mnohokrát změnit. Každopádně když vše půjde dobře, tak do měsíce snad bude k ochutnání i mladé modřanské od Jižního svahu, o trošku se i podělím.

Chlastací červené a jurská šardonka

Cestou ze Somló jsme stavěli u dálnice v Marché na rychlé jídlo, jako vždy jsem projel i nabídku vín místního obchodu (je to prakticky reflex, neubráním se tomu ani v trafice) a byl vlastně docela příjemně překvapen, žádná sbírka „motýlů a rudých křížů“ jako u nás, ale hned několik výtečných producentů. Mimo jiné šlo koupit za méně než dvě stovky Sopron 2011 vinařství Weninger, biodynamickou (v přechodném období na certifikaci) červenou směsku jednoho z mých oblíbených rakousko-maďarských vinařů (zde pár fotek). Jde o směs spíše z mladších (13 let) výsadeb v poměru 35 % Kékfrankos (Frankovka), 34 % Merlot, 27 % Pinot Noir, 4 % Cabernet Franc, spontánní fermentace v nerezu a školení ve velkém dřevěném sudu.

Povedené italské Chardonnay

Včera navečer jsem vzedmul síly a rozhodl se uklidit část bytu, přenést konečně do sklepa zbytek propriet letního tábora, bednu s celtami a podobné záležitosti. Netěšil jsem se na to, protože mi bylo jasné, že půjde o strašlivé puzzle. Krom hromady jiných věcí tam totiž mám i krátkodobé skladiště vína a všude se válí nějaké krabice, bedýnky a jiné objekty. Během přehrabování jsem narazil i na krabici, co mi nic neříkala, a obsah zkontroloval. A hle! Našel tam hned několik lahví, které před hezkými pár měsíci odložil, protože už je nenacpal do chladničky. Některé z nich už jsem dokonce doma hledal a nezadařilo se, skoro jsem si říkal, že šlo o oběti neřízeného popíjení po nějaké degustaci či s návštěvou a zapomněl jsem si k nim napsat poznámky a odepsat je ze seznamu. A ono ne. Jednou z nich byl i Bevión Selezione 2009, Chardonnay z Piemonte vinařsví Boeri Alfonso (psal jsem o jejich Barbeře, Moscato d’Asti i dalších vínech). A to jsem rovnou, na oslavu nálezu, rovnou zbavil špuntu.

Fino co vlastně ani není sherry

Dnes budeme pokračovat v sherry kurzu, byť ochutnávaný vzorek nápis sherry nenese a od klasické produkce Jerezu se liší v mnoha dalších ohledech. I když naslepo by to nejspíš poznal málokdo. Fino En Rama 2006 vinařství Alvear pochází taktéž z Andalusie, z apelace Montilla-Moriles, od Jerezu to není daleko. A když se zamyslíte nad jménem, asi vás napadne Amontillado… a budete mít pravdu. Právě po tomto regionu je jeden z klasických stylů sherry pojmenován (že by méně vlhkosti či jiný rozdíl a flór umírající dříve?). I zde najdete podobné půdy a stejné odrůdy, jen s tím rozdílem, že naprosto dominantní je tu Pedro Ximénez. A právě odsud, jsou tu proto lepší podmínky, pochází většina vína ze sušených hroznů PX, kterými jsou občerstvovány solery v Jerezu a kde dále i desítky let zrají. Region je zajímavý i tím, že základní víno zde typicky vznikalo v obřích 6000+ litrů keramických nádobách, částečně zapuštěných do země. I dnes je tu ještě najdete, byť nerez s kontrolovanou teplotou vládne

Kodaňské økologisk první dojmy

Výlet na sever, do Dánska respektive především Kodaně, se myslím celkem vydařil. Gastronomických, vinných i pivních zážitků mám spoustu, hned několik z nich ve mně zanechalo docela hluboké dojmy a určitě se pokusím podělit. Dnešní zápisek jen velmi zrychleně, krátkými poznámkami a fotkami, přiblíží pár z nich, v budoucnu se určitě detailněji mrknu na vybraná vína a minimálně jednu či dvě z navštívených restaurací a dalších podniků. Tedy pokud nebudu spíš muset i po nocích a o víkendech pracovat, abych tenhle krátký výlet vůbec zaplatil.

Noma pivko a lákadlo na (možná) budoucí články

Jestli se nic nepodělalo, tak touhle dobou jsem na cestě na sever, za krásami místní gastronomie (odsud momentálně prýští mnoho zásadních trendů) a alkoholu. Pravda, zde je to spíše o pivovarnictví než vinařství, ale jména jako Nøgne Ø či Mikkeller taktéž zaručují sympatický zážitek a hrozny k tomu netřeba :-) Pivo v titulce, Mikkeler NOMA Novel, je záležitost kterou tenhle bezva pivovar vaří vyloženě pro účely jedné z nejlepších restaurací světa sídlící v Kodani. Tam se mi rezervaci získat nepovedlo, co naděláte, tak alespoň to pivo. Původně šlo koupit jen přímo k jídlu u nich, dneska ho najdete i jinde, v Praze ho mají v Beergeek. Je to silný (8.5 %) stylově asi nejspíš belgický Pale Ale, podle výrobce s potenciálem udržet se v lahvi tak pět let. Zlatá kalnější barva s pevnou pěnou. Aromaticky docela intenzivní, mix florálních, sladce ovocných a pryskyřičně kořenitých vůní, dotyk koriandru. Plnější sladová chuť, suchá, intenzivní, s velmi slušnou hořkostí, vyvážená a hodně dlouhá. Sympatické pití. Dovedu si představit, že kdybych nechtěl v Nomě utratit majlant za víno, tak tohle bych tam pít mohl. Ale upřímně vzhledem k ceně nakoupíte i výrazně levněji srovnatelná či spíše lepší piva :-)

Champagne Krug část III. – ročníky & Clos…

Už je to nějaký ten pátek, co jsem naposledy věnoval Champagne Krug (smutně dodávám, že to platí nejen pro texty na blogu, ale i možnost jejich víno pít), a dnes přišel čas téma uzavřít. V prvním díle seriálu jsme se podívali na vinařství tak nějak obecně, v druhém díle se tématem stalo jejich hlavní víno, Grande Cuvée, v bílé i raritnější růžové podobě. Kromě tohoto „základu“ Krug ovšem nabízí i několik dalších vín, v kvalitě přinejmenším srovnatelné a v určitých ohledech vyšší, respektive vína něčím vyloženě specifická. Cílem domu bylo dělat jedno či dvě vína, onu promyšlenou víceročníkovou směs a v případě, že tomu obzvláště dobré podmínky přejí, další víno. Dnes je sortiment širší a minimálně dvě vína jdou vlastně trochu proti dřívějšímu přístupu, ovšem snadno jim to odpustíte.

Kohoutek s tasmánským pinotem

O víkendu, na Den české státnosti, jsem vedl krátkou debatu na téma „jídlo zblízka“, o lokálních surovinách a podobně. A k obědu připravoval mladého českého kouhoutka, jednoho z na statku nadbytečných (jak už to tak u kohoutků bývá), hezky po burgundsku na víně. Tedy to víno bylo z Moravy, Modrý portugal a Zweigelt, k tomu ještě trochu Aglianica z Itálie. V receptu, vyzkoušel jsem zajímavý z knihy Culinaria France, se vyskytovalo hodně nelokální kakao a hotové jídlo jsme zapíjeli Pinotem Noir, ovšem z Tasmánie. Děsně mne baví víno či zelenina přímo z/od Prahy, nebo rohlík co upečou v pekárně za rohem, ale globalizace má jinak taky něco do sebe :-)

Strýček Béla a jeho bezva bílá

Dnes se vrátíme do Somló, první dojmy z víkendového výletu už jsem tu psal, teď je na čase začít s poznámkami k navštíveným vinařstvím a ochutnaným lahvím. A začneme u Fekete Pince (web), které i v 87 letech věku zatím v rukou pevně drží Béla Fekete alias „strýček Béla“. Nepochází z vinařské rodiny, ale kopci propadl již před mnoha desítkami let a stal se jednou z jeho legendárních postav. Sbíral zkušenosti ze staré literatury i od místních vinařů a postupně dospěl k postupům a vínům, která mu dokázala získat i mezinárodní uznání. Bohužel během naší návštěvy zrovna předváděl svá vína mimo Somló a postaral se o nás jeho syn, který také přiznal, že pokračovat ve vinaření se mu příliš nechce a vinařství se vším všudy je na prodej.