W. Blake Gray nedávno sepsal zajímavý článek na téma vinných lístků. Není o oblíbeném objednávání druhé nejlevnější položky na seznamu, ale o tom, jak běžným konzumentům připomínají něco napsaného čínsky :-) A že je ideální mít na lístku i nějaké základní popisy vína, popis stylu / senzoriky. Případně krátký příběh ve stylu „Staré keře, pěstováno bez zavlažování čtvrtou generací vinařství“, když už se všichni shodneme na tom, že právě příběhy okolo vína jsou jejich důležitou součástí. V Kodani jsem zíral do obsáhlých vinných lístků zhusta „autentických“ vín, a ač se v nich docela dobře orientuji, tak si říkal, že jen takhle jako seznam je to pro naprostou většinu konzumentů úplně na prd a sám leckdy netuším. Vedle sebe a podobně znějící oranžády, vína oxidativní, dělaná pod flórem i docela normální, červená přezrálá a naopak lehká s výraznou kyselinou, v rámci jednoho regionu. Narazit na něco, co vám vyloženě nebude sedět, velmi snadné. Být u každého vína ještě jeden řádek s obecnou charakteristikou, tak to vše usnadní a i sommeliér bude mít na place méně práce…
Mimochodem víte, jak se řekne víno v jazycích našich sousedů a dalších zemí? Mapka výše odpoví. Maďarsko má zase něco speciálního :o)
