Fino co vlastně ani není sherry

Dnes budeme pokračovat v sherry kurzu, byť ochutnávaný vzorek nápis sherry nenese a od klasické produkce Jerezu se liší v mnoha dalších ohledech. I když naslepo by to nejspíš poznal málokdo. Fino En Rama 2006 vinařství Alvear pochází taktéž z Andalusie, z apelace Montilla-Moriles, od Jerezu to není daleko. A když se zamyslíte nad jménem, asi vás napadne Amontillado… a budete mít pravdu. Právě po tomto regionu je jeden z klasických stylů sherry pojmenován (že by méně vlhkosti či jiný rozdíl a flór umírající dříve?). I zde najdete podobné půdy a stejné odrůdy, jen s tím rozdílem, že naprosto dominantní je tu Pedro Ximénez. A právě odsud, jsou tu proto lepší podmínky, pochází většina vína ze sušených hroznů PX, kterými jsou občerstvovány solery v Jerezu a kde dále i desítky let zrají. Region je zajímavý i tím, že základní víno zde typicky vznikalo v obřích 6000+ litrů keramických nádobách, částečně zapuštěných do země. I dnes je tu ještě najdete, byť nerez s kontrolovanou teplotou vládne

Vinařství Alvear (web) samo vlastní 300ha, v upadající Montille je to hodně, a jde o jednoho z opravdu tradičních a také nejlepších tamních producentů, navíc jde stále o rodinný podnik. Daří se jim i exportovat, nejen sladká vína ale i suché fino, dá se snadno koupit v UK či USA. En Rama v názvu chutnané varianty značí, že jde o víno „přímo ze sudu“, teoreticky by mělo být bez všech těch dnes naprosto běžných úprav (viz třeba zápisek o jedné bezva manzanille), byť hrubou filtrací přesto prochází. Co jistě působí divně, vzhledem ke známému systému solera, je uvedení ročníku 2006. Ano, toto fino není z klasické solery a jde jen o hrozny jediného ročníku, pod flórem v pětistovkách sudech zhruba pět let. „Soleru“ zde tvoří vlastně jen oživování flóru přidání decentní dávky téhož vína vyzrávaného běžným způsobem (bez flóru). Oproti veškeré fino produkci Jerezu se víno odlišuje i tím, že jde o stoprocentní Pedro Ximénez. Skoro těžko tomu uvěřit, po všech zkušenostech s až sirupovými variantami na slunci sušených a oxidativně vyzrávaných PX, ale je tomu tak.

Sympatická žlutá barva, nic vodnatého. Pronikavá až trochu štiplavá vůně, poměrně výrazný acetaldehydový projev flóru (kdo rád La Ina bude doma), hutnější, s vyšší teplotou nabírá na bohatosti a objevují se solené mandle, mineralita a tóny až kouřově uzené. V chuti prachově suché, plnější, decentně oříškové, silnější, výrazné. Na fino širší, opulentnější než bývá zvykem, ale zároveň trochu hrubší. Ovšem s dlouhou minerální dochutí, která dělá divy když k tomu dáte nějaké solené pochutiny. Fakt by mne zajímalo zkusit další ročníky, jak se absence běžné solery na projevu podepisuje, jak velké ty skoky v projevu a tedy vliv ročníku vlastně jsou.

V zahraničí stojí půllitrová láhev do třech stovek, za tyhle peníze jsem ji kupoval v lehce turistické vinotéce uprostřed notoricky předražené Kodaně i já, šlo tam o jedno z nejlevnějších vín. Něco takového jsem v regálu prostě nemohl nechat :-) Ale je mi jasné, že za podobné peníze to asi žádný velký kšeft pro vinařství nebude. Mimochodem Wine Advocate Roberta Parkera vínu dal 93 bodů, pokud na tyhle věci hrajete…