Nedávno, po ránu v den státního svátku a netradičně sám doma, jsem využil příležitosti a doháněl resty, především dokončoval článek o odrůdě Nebbiolo. A k tomu potřeboval nějakou charakterní inspiraci ve sklence, aby mi šlo vše lépe od ruky. Logická volba je samozřejmě Barolo či Barbaresco, ale jak já inklinuji k takovým těm „chladnějším“ vínům, zamířil jsem trochu více na sever Itálie, až někam ke Švýcarsku. Ve sklence skončila Valtellina Superiore Sassella „Stella Retica“ 2006 Riserva vinařství Ar.Pe.Pe. O oblasti jsem se krátce zmiňoval dříve, Sassella je jednou z jejích nejlepší částí. Vinařství zde má tradici, alespoň pokud jde o vinařící rodinné příslušníky, již od poloviny devatenáctého století. V období od roku 1973 do 1984 podnik spolkla velká nadnárodní společnost, ale nakonec vycouvala a rodině se podařilo zpět získat vinařství a některé zásadní vinice, ne však původní jméno. A tak vzniklo Ar.Pe.Pe., zkratka z Arturo Pelizzatti Perego. Vína vznikají postupy neurychlenými… pomalá delší fermentace, zrání ve velkých dubových či kaštanových sudech několik let a následně ještě na lahvi. Víno výše je vlastně aktuálně v nabídce, fakt nespěchají.
Víno? Spíše světlejší barva, taková pinotová. Chladnější vůně, takové to ráno na podzim, kdy vylezete před dům a ve vzduchu je cítit blížící se mrazivo a zapnete si kabát až ke krku. A tím se dostává k naprosto zásadní věci u tohohle vína. Ten první dojem byl prostě „tohle nepůjde hodnotit objektivně“, víno mi sedlo, rozlil se mi úsměv na tváři a bylo jasné, že v popiskách budu ujíždět do zóny, která více řekne jen mně než komukoliv jinému. Ale pokusím se :-) Bezvadný mix třešní a sušených brusinek, příjemné florální tóny, staré dřevo až půda u babičky a to celé s trochou dehtu. Je tam kupa jemnějších zajímavých odboček, ke kořenitosti či minerálně kamenitým tónům. Chuť velmi čerstvá, ovocně šťavnatá, vzhledem k věku až neuvěřitelně energicky mladistvá, dokonce syrově působící. Středně plná ale důrazná, strukturovaná. Bohatá, ale složitější, oproti vůni vyžaduje pozornost, ovšem odměňuje se plnými hrstmi. Tohle mne moc bavilo. Díky té chuti se výtečně pije, skoro „chlastací“ to je, ale přitom přináší vrstevnatost a schopnost nabízet stále něco nového jako velká burgundská červená. U nás osmistovková záležitost „u Flemminga“, Via del Vino. Na body určitě významně přes devadesát, taky maximální tři sklenky v Gambero Rosso 2012, ale to je v zásadě úplně jedno. Tohle je ten typ vína, a přitom to není nějaký úlet, ale prostě typické tradiční víno specifického regionu, které některým povahám sedne naprosto nekriticky, zatímco mnozí jiní (dovolil bych si tvrdit, že větší část) v něm zdaleka tolik vidět nebudou. Víno vyhraněné. Mňam :-)
Mimochodem před pár dny jsem dostal jedno víno od Ar.Pe.Pe. v magnumce, společně s pár dalšími flaškami za odvedenou práci místo peněz :-) Makám za lahve, je to děs! Ale nemohu tvrdit, že bych se na něj netěšil…
