Už v pondělí na nás zaútočí Svatomartinská a jen o pár dní později se objeví Beaujolais nouveau. Na rozdíl od ČR, kdy byl ročník pro vína takhle narychlo připravená (a obzvláště to platí pro červená) poněkud komplikovaný, se v Beaujolais docela dařilo a vína budou fajn, samozřejmě ta od slušných vinařů. Jednou z novinek u druhého jmenovaného na našem trhu bude mlaďoch z Domaine de Thulon (dovozl Vins Hron), takže jsem využil příležitost a předem si přechutnal výběr z jejich produkce. Domaine de Thulon je rodinné vinařství fungující v sídle z patnáctého století. Rodina Jambon usedlost s osmi hektary vinic koupila v roce 1987, dnes obhospodařují už hektarů šestnáct a půl, společně se dvěma dětmi. Maximum ruční práce, „udržitelné hospodaření“ (ale ne bio), oscilování mezi naprosto tradičními (ale kvalitními) víny regionu a tak trochu experimenty.
A právě těmi ne úplně typickými víny je řada, které říkají Made In Thulon / Cuvées Spéciales. Mají sice běžné Beaujolais Villages, taky bílé a růžové a dokonce hned několik prestižních Cru (Régnié a Régnié ze starých keřů, Morgon, Chiroubles), ale tří lahví si váží tak nějak nejvíce. Zatříděny jsou jako Beaujolais Villages (více o Beuajolais a jak to tam funguje třeba v jednom starším článku), ovšem na předních vinětách nic o apelaci nepadne. Lahve jsou těžší tvarem burgundské, s kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem.
La Cerise Sur Le Gâteau 2012 je z těch tří asi největší „úlet“. Po karbonické maceraci a lisování jde víno do nových dubových sudů, kde dále dokváší a proběhne i malolaktika. Fajn rudá barva, nic hlubokého, fialový tón. Čerstvá, mladistvá vůně, přímočaře výrazně ovocitá, ty návaly ovoce z toho až těkají, do sladkých třešní, mineralita, kouř, lehce herbální tón a trochu připomíná některé chilské a novozélandské pinoty, dřevo – káva a čokoláda, třešňový likér v čoko bonbónech. Suché, svěží, šťavnaté, lehce svíravé, vlastně lehčí, parádně pitelné, parfémově efektní, super k jídlu, delší kávová dochuť. Ideální trochu chladnější (mezi 13-15°C), nebabrat se s tím a vypít. Beru to tak, že vinařství tímhle vínem „vypláchne“ čerstvé sudy a připraví si je tak na další vína, jako meziprodukt vznikne tahle zábavná věc. Musel jsem u Le Cerise, díky názvu a vinětě a vlastně i trochu projevu, myslet na Heston's Black Forest gâteau (recept část I. a část II.). Kdo ještě neviděl, udělejte si radost a namlsejte se :-)
1947 1er Millésime 2010 pochází z vinic vysázených v letech 1944 a 1945, ročník 1947 na vinětě byl první sklizní. Nízké výnosy, kompletně odstopkované hrozny zpracovány v otevřených kádích bez karbonické macerace, školení rok a půl a z toho rok v dubových sudech. Tmavší barva, hutnější, fialový tón. Poměrně výrazná vůně a projevem taková… burgundská. Šťavnatě čerstvě třešňová, perfektně zakomponované dřevo, evokuje Pinot spíše než Gamay, stále mladistvé, vrstevnaté. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné, dobré tříslo, velmi solidní struktura a délka, hodně nadprůměrné, vyvážené seriózní pití. Postupem času, a tohle víno si zaslouží zrát, se taková ta pikantnější Gamay ovocitost projevovala více. Hodně povedený kousek.
Opale 2011 je jejich top víno, produkováno jen v nejlepších ročnících (2005, 2009 a 2011). Staré keře, malé výnosy, delší fermentace a macerace, školení přes rok v nových sudech z dubu různého místa původu, hrají si s tím. Temná až neprůhledná barva, fialový tón. Hodně mladé. Temnější až sladce lesně ovocité, ale stále i s čerstvějšími třešňovými tóny, lehce živočišné, nové vypálené dřevo, mírně těkavé. Suché, plné, parádní šťavnatá kyselina, výraznější tříslo, ovocitost, plnost, velmi dobrá stavba a délka. Projev ze začátku poněkud uni, něco dobrého s kvalitním dřevem odněkud, naslepo bych tipoval přehnanou „zkusíme z tebe udělat něco jako Bordeaux“ rakouskou frankovku. Druhý den se znatelně uhladilo, vlezlé dřevo odešlo, ale furt takový moderní nabušenec, spíš. Ovšem zároveň starosvětský, svěžest kyselin a určitá tvrdost jasně ukazují, že nejde o žádnou vyloženě teplou oblast. Pro Francouze je velmi důležité, aby víno (ale vlastně i člověk) bylo bien élevé. Tady mi přijde, že ta výchova, školení, je poněkud přehnané, vojenská internátní škola prostě. Sedí mi více volnější režim, s autoritami jsem měl vždy problém a stále to trvá…
Celkově ale za mne příjemné překvapení. Vína jsou možná trochu atypická pro Beaujolais, ale sama o sobě stojí za pozornost. Především 1947 je kousek, který by mohl mnohým názor na Gamay a Beaujolais trochu zlepšit. A třešnička na dortu je… hodně svá :-) Prostě taková přelíčená prostitutka, poněkud vulgární a bez jakékoliv snahy předstírat zájem o antickou filozofii či jakékoliv jiné hlubokomyslné téma, která se ovšem vyzná ve své práci a za vaše prachy zvládne kvalitě uspokojit opakovaně za večer. Teda ne že bych se zrovna v téhle problematice vyznal, pouze aplikuji filmová a literární klišé :-)
