Bílé, ze kterého jsem si sedl na zadek

Sedím si tu tak se sklenkou Pinot-Chardonnay 2004 z Dobré vinice, jako každý rok se k tomuhle vínu alespoň jednou či dvakrát vracím a stále se u něj dobře bavím, ale vzpomínám přitom na jeden z největších bílých vinných zážitků v poslední době. Blíží se hlavní svátky roku, doba utrácení a podobných kratochvílí, takže vás trochu potrápím lahví ne úplně snadno dostupnou, prostě taková onanie „heč co jsem pil“. Víno jsem chutnal naslepo, v rámci povedené degustace, kam každý přinesl jednu láhev (pravidlo bylo spíše vyšší třída a pokud možno dobře demonstrující oblast či styl) a nechal ostatní hádat, o co že se vlastně jedná. Žádné chytáky. Zde bylo okamžitě jasné, že jde o špičkové víno, téměř jisté velké burgundské, mezi zúčastněnými panovala řídká shoda. Ale odkud přesně? Projev minerality a dřeva volal Meursault (a neodpustil jsem si poznámku, že pokud to bude opravdu Meursault, tak od nějakého naprosto geniálního vinaře), ale celek na to byl až příliš filigránsky propracovaný a elegantní, takže jsem víno poslal trochu víc na jih, někam „mezi Chassagne a Puligny Montrachet“. Ale byl to opravdu Meursault, vesnické víno od geniálního vinaře…

Meursault Clos de la Barre 2009 od Domaine des Comtes Lafon, jednoho z vůbec nejlepších (a každopádně z nejslavnějších) producentů bílých burgund. Clos de la Barre je jejich dvouhektarová monopolní poloha, vlastně vinice hned za vinařstvím přímo u obce, s výsadbami z let 1950 a 1975 a k tomu mladými 1999 a 2004 (sélection massale ze stejné polohy). Papírově by to víno mělo ještě zrát, ale možná pomohl ročník a bylo už v klidu připravené, byť nebude mít problém v lahvi pokračovat hezkých pár let. Svěžest, citrusy, mineralita, dřevo, kouřovost, vše jemné a precizní a elegantní. Je tam toho spousta s čím si hrát, ale nepodbízí se, prostě si tak voní ze skleničky a vy víte, že tohle je úplně mimo vaši obvyklou ligu. Suché, středně plné, šťavnatá citrusová kyselina, živost a energie, mineralita, důraznost ale nic přehnaného, všeho tak akorát, dokonale vyvážené a poměrně dlouhé. Jemnost a síla v harmonii. Tohle mne fakt dostalo, hodně. Upřímně jen vesnickou apelaci by asi tipnul málokdo, strukturou a komplexitou bez problémů zdrtí prémiová vína z prestižních poloh mnohých jiných vinařů. Apelace v Burgundsku jsou zásadní věc, jméno vinaře ale… znáte to :o)

Tenhle koncept ochutnávky se mi každopádně moc líbí, pokud jsou na to rozumné podmínky (= každý může víno v klidu a neviděn ostatními dekantovat či jinak připravit a jde snadno udržet teplotu). V menším počtu lidí můžete snadno ochutnat několik skvělých vín a pak se k nim vracet, zároveň si ale užijete zábavu a potupu slepé degustace :-) Jen více takových! Pravda, asi nelze předpokládat, že někdo pravidelně přitáhne pecku jako Lafon…