„…malý výlet do apelačního zákulisí. S hranicemi apelace Margaux byly vždycky potíže a ty přetrvávají dodnes. Margaux totiž nemá logické přírodní vymezení terroiru (tak jak je tomu třeba v St. Julienu), a tak vinaři, kteří jsou hned za hranicemi v Haut Médocu, neustále bojují o to, aby jejich vinohrad byl překlasifikován jako Margaux. V dobách dočasného vítězství puristů se veškerá rozšíření eliminovala, v důsledku čehož tak o kus vinohradu přišlo i Ch. Margaux (!). To už zase bylo příliš, tak se to zase všechno vrátilo zpět do věčného kolotoče. Jak to vypadá v praxi, můžete vidět na přiložené mapce – Ch. Mille Roses se podařilo v r. 2007 získat souhlas k tomu, aby část vinice byla (zdá se, že celkem logicky) zařazena do apelace Margaux. To je ta vykousnutá parcela za červenou čarou. No a prosím, hned tu máme rozdíl v ceně!“
Jelikož jsem již měl doma ročník 2006, tj. víno ze všech parcel celé jako Haut-Médoc, přesvědčil mne tento apelační exkurz zakoupit ročník 2008 v obou podobách. Ve výsledku ale srovnání není úplně dokonalé. Vinice dnes spadající pod Margaux jsou totiž směřovány na trochu nižší výnos, ve víně je o něco vyšší poměr odrůdy Cabernet Sauvignon a zrání ve dřevě o pár měsíců další, navíc místo 30 % je sudů nových 40 %. Vinařství tuto parcelu považuje za cenější (logicky) a tomu uzpůsobuje vinifikaci. Ale zase to hezky ukazuje problematiku vnímání terroir, resp. na kolik může být leckdy z části spíše v hlavě. „Víno odsud vždycky bývalo lehčí, z tamté parcely vyzrálejší, s více dřevem…“ hraje velkou roli třeba v Burgundsku, určitě by bylo zajímavé mít možnost ochutnat všemožné sousedící village, 1er a Grand Cru vinice zpracované naprosto stejným způsobem. Jenže na Grand Cru můžete vždy dát vyšší cenovku, což vám umožní více se věnovat vinici, snížit zatížení keřů i zvolit dražší způsob zpracování (přísnější selekce hroznů, kvalitnější dřevo a delší doba zrán atd.). Neříkám, že ty Grand Cru polohy nejsou výrazně lepší, ale zároveň je to trochu začarovaný kruh komplikující vytěžit plný potenciál z poloh méně slavných. Na který doplácí třeba některé okrajovější části Burgundska dnes s potenciálem dělat skvělá vína (což ukazují ti, kteří si mohou dovolit vrazit do jejich přípravy velké peníze, Lafon či Leroy jsou asi nejlepší případy), ale v průměru chrlící spíše řidší nudnější kousky. Ale zpět do Bordeaux…
Château Mille Roses 2006 (Haut-Médoc) je půl napůl Cabernet a Merlot, fermentace a macerace 3 až 5 týdnů v nerezu, následně malolaktika a zrání rok v malých dubových sudech, z nichž třetina nových (navíc mixují sudy od šesti různých producentů z několika částí Francie). Kvalitní kovová záklopka a celokorek. Když jsem víno zkoušel před dvěma roky, bylo vyloženě nepřístupné, ostatně jako mnoho dalších šestek (a platí to i nyní, často je více k pití devítka), ale teď už se to zlepšilo. Temná až neprůhledná barva. A tmavě ovocitá i vůně, černý rybíz, švestka až uzená, borůvka, masitost, kávový tón, fajn. Suché, šťavnaté, stále s výraznými ale již uhlazujícími-se tříslovinami, ovocité, vyvážené, čisté, výborně pitelné. Chuť o něco méně „temná“, více do červeného ovoce, čerstvá a nepřestřelená, sympaticky postavená. Hezké pití!
Château Mille Roses 2008 (Haut-Médoc) odrůdově a technologicky zhruba stejné jako ročník 2006, jen tento rok ze znatelně nižších výnosů (u Merlotu o více než 10 hl/ha). Nově mají lahve zadní etiketu s hromadou informací. Opět temná až neprůhledná barva s fialovým tónem. Mladistvá, temně ovocná, důrazná vůně. Ve vůni je znát takový lehce přezrálý tón, kterému říkám „KPZtka“, prostě bakelitový, ale nerušivě. K tomu trochu květinová linka a zelený pepř, kořenitost. Sympatické, komplexní. Suché, plnější, s výrazným tříslem a bezva kyselinou, ale již trochu zakulacené, pěkně postavené delší, tradiční. A ve sklepě se zatím jen zlepší.
Château Mille Roses 2008 (Margaux) má převahu Cabernetu, 60 %, a nových sudů o deset procent víc, strávilo v nich 12 až 16 měsíců. Barva taktéž velmi temná. První dojem hodně podobný, ale celek o něco jemnější, trochu květinově aromatičtější, tuha, s výraznější kávou a trochou vanilky. V chuti překvapivě jakoby hotovější než Haut-Médoc, i přes třísloviny vyloženě lahodné, ovocité, šťavnaté, vyváženost, dobrá délka a pitelnost, hezky strukturované. Je tam opět takový trochu zelenější/pepřový tón (ale Cabernet Franc ani Petit Verdot v tom snad zatím nejsou, ten přidávají až od roku 2009). Pěkné pití, navíc s potenciálem dál dobře zrát.
Mille Roses prostě potěšilo, klasická pěkně udělaná vína, trochu tvrdší ale výborně pitelná, za velmi slušnou cenu okolo tří stovek (v en primeur), projevem nepříliš daleko i dražším vínům, navíc od menšího sympatického producenta. Takhle Bordeaux jako můžu :o)
