Mladé, jasně čitelné víno, u kterého není pochyb o jeho kondici a dá se odhadnout, jaký bude jeho další vývoj. Připomnělo mi rozhovor nad lahví starého Champagne v úterý. Tři flašky totožného vína z ročníku 1983, nadšenci i odborníci (včetně vinaře za víno zodpovědného) a nikdo si vlastně není jist, zda dvě ze tří lahví nejsou trochu vadné či jestli jde o specifikum zrání tohoto vína. I lehký korek padal. Obecně s hodně starými víny je problém, každá láhev je trošku jiná, každá zraje a stárne odlišným způsobem. Vrásky se jí dělají a vlasy šednou jinak rychle a na jiných místech, klouby bolí více či méně, vzpomenou si na historky z mládí ale ne vzít si prášky na žaludek… individuality, prostě. Je zážitek je pít, často ne pro absolutní kvalitu obsahu lahve (však jsem to tu psal), ale nabízí i mnoho zklamání. Mladý čerstvý ryzlink možná tolik nepřekvapí, ale bez vytáček poskytne to co má :-)
Na téma starých vín, a také autenticity obsahu lahve, najdete teď na webu dva aktuální články, oba vyprovokované soudem s Rudy Kurniawanem, mužem který ve velkém padělal velká stará vína. Něco málo jsem k aféře sepsal již dříve, netrvalo to ani tak dlouho a Rudy byl odsouzen. Velmi dlouho mu to ale procházelo, při prodeji napřímo i v aukčních síních (kde ale udělal několik chyb, jako když namíchal víno v ročníku, kdy jej vinař vůbec nedělal), a logicky se tak mnozí ptají, jak je tohle možné. Jak to, že kvanta odborníků a lidí investujících miliony do velkých starých víno nepozná, že jde o padělek? První článek se jmenuje The Truth About Old Wines (s podtitulkem „Proč naprosto nikdo není expertem při chutnání starých vín“) a sepsal ho Matt Kramer. Druhý článek vyšel v rámci pravidelných pondělních, a často naprosto skvělých, sloupků v Decanteru, které páchá Andrew Jefford. Jmenuje se The Oldest Wine Story of All a mimo jiné naznačuje, jak se asi bude ubírat trh s velkými víny. Oboje zajímavé čtení.
