Burgundy z Mâconnais. Soave. Modrý portugal z Moravy. Je jich tolik. Vína otevíraná s předsudky (ale možná je to jen zkušenost, co si budeme nalhávat), že nebudou stát za moc. A když jsou náhodou fajn, člověk si tak říká „jako na apelaci/odrůdu dobrý, že jo, příjemný překvapení, do budoucna z toho ovšem žádné závěry nedělat“. Když jsou ta vína ale náhodou opravdu výtečná, je to zase opačný extrém, najednou máte chuť je až nekriticky vychvalovat. Vždyť podívejte, jak se jim povedlo v té záplavě průměrnosti vybočit, uválet z prdu kuličku! Úplně stejně svádí i cena, levná vína nestimulují chuť se jim nějak hlouběji věnovat, investovat čas a energie poznat co (zdali něco) v nich je. Zatímco u drahých flašek naopak uděláte všechno proto, abyste si v nich něco našli, když sakra stála tolik prachů! I kdybych to víno měl třikrát dekantovat, pít pět dní a čekat na květový den a pořídit si k němu ideální sklenku od Riedelu. Předsudky prostě, není to fér :-) Proč tohle zdlouhavé a nijak zvlášť objevné tlachání na úvod, krom toho, že jsem v posledních dnech pil fantastické Pouilly-Fuissé, Soave i ten portugal?
Nedávno jsem tu psal o Neuburském 2012 od Tomáše Čačíka (web) z Kobylí. Slíbil se mu více věnovat, ale prostě nějak nebyl prostor, tolik zajímavých vín co je třeba přechutnat, tolik „významnějších“ vinařů a apelací. A postupně jsem téměř vše, co ze začátku nakoupil, při různých příležitostech rozdal, vzal sebou jako jednu z lahví během vánočních návštěv a podobně. Kamarád z Japonska si ho ovšem (společně s výběrovým neuburským Cuvée Linda) objednal čtyři kartony a naplnil jím novou vinotéku, mezi peckami od slavných jmen z celého světa, prostě Čačík vedle Franka Cornelissena, Nicolase Potela a tak (třeba společně s překvapivě povedeným, nejen na Soave, La Froscà Soave Classico vinařství Gini…). Po lahvi se dostalo k několika mým přátelům a začal jsem dostávat zprávy typu „TEN ČAČÍK JE BOŽÍ!“ či „Nemas jeste neuburg od Cacika? Nic lepsiho jsem na vanoce nepil.“. Tak jsem se zamyslel, něco otevřel a… sakra! Fakt u vinaře už vyprodáno?!?
Tomáš Čačík Neuburské 2012 pochází především z viniční trati Padělky a na téma odlišnosti oproti Lindě vinař prozradil, že „rozdíl je určitě v tom, jak se vína vyvíjela – NB byl skoro celou dobu v sudu, nechtělo se mu dokvášet, měl cca 4g cukru, později odbourával, já osobně jsem ho měl za víc neharmonické než Linda - taky se v průběhu dost měnil - Linda byla čitelnější kompaktnější a je pořád“. Barva výraznější, mírně nazlátlá. Překvapivě bohatá vůně. Přirozená, příjemná, zvláštní mix až jakoby sladší krémové ovocitosti (sladká hruška a náznak tropiko tónů) s bylinnými tóny, dotykem oříšků, medovostí a lehkou sklepní zemitostí. Kope hodně nad svou cenovou ligu (okolo 160 Kč u prodejců a méně při nákupu přímo ve sklepě). Snadno přístupné, ale jde si s tím skvěle hrát, již teď hotové. Suché, s příjemnou kyselinou, vyvážené, středně plné, s dlouhou dochutí, čisté, sympatické. Jednodušší stavba než bych z vůně čekal, ale pije se naprosto skvěle. Kdyby takhle vypadala normální bílá z ČR, tak se o nás ve světě mluví.
Tomáš Čačík Cuvée Linda 2012 („hrozny po probírce ze všech tratí, to co tam zůstalo viset až do konce – převážně se jedná o trať U Skalky, vinice 1956/94“), pojmenované po vinařově dceři a jméno vyhrazené neuburskému jen když se opravdu povede. Barva jen o malý chloupek světlejší, ale celkový projev o dost jinde. Vůně je čerstvá, svěží, lehce zaprděná a ještě trochu na cestě a nehotová, mírně zelenější „sauvignonové“ tóny jako hluchavka, k tomu krémovější žluté ovoce. Suché, svěží, výborná kyselina, dobrá délka, živé, pitelné, mírný dotyk hořčiny v závěru. O něco lepší stavba a zajímavější struktura než běžné Neuburské výše a také se více mění v průběhu času, má to potenciál, byť v současné podobě bych volil levnější variantu (tohle je tak o 50 % dražší). Moc sympatické pití, ale normální Neuburské má nějaký zvláštní X faktor navíc, který u Lindy nenacházím.
