Navíc mne to konečně nakoplo projet si domácí whisky sklo a udělat pár degustačních pokusů. To, že asi nejlépe mi většina typů (od jemných po nabušené kouřové obludy v sudové síle) voněla ze sklenky Glencairn, té na fotce výše, asi není žádným překvapením. Používám ji nejčastěji a nemá chybu. Překvapením není ani to, že má oblíbená hranatá sklenice, kterou jsem zakoupil v nádherné budově skotského parlamentu, je naopak úplně nanic, nezávisle na obsahu. Co ovšem může potěšit vinné nadšence začínající právě zkoumat whisky je to, že podobně dobře jako Glencairn se projevovala i klasická malá vinná degustační sklenka, OIVka. Velkých investic, krom lahví, tedy na úvod netřeba. Alespoň nějaká zajímavá informace v dnešním zápisku, když je to jinak vlastně „reklama“ na text, který vyjde jinde :-) A ještě pár fotek z toho parlamentu…
