Dvakrát Spěvák v restauraci Kiin

Když jsem uviděl na lístku restaurace Kiin vína od Spěváka, zaplesal jsem. Vzhledem k velmi skoupým detailům u nabídky, rozuměj Vinařství Spěvák a k tomu odrůda a cena, i u nás trochu „exotičtějším“ odrůdám jako třeba Děvín, jsem samozřejmě očekával Františka Spěváka z Dubňan. K mému překvapení dorazila láhev Spěváka Milana, tedy Rodinné vinařství Spěvák z Velkých Bílovic. Ale co už, neznám a vyzkouším. Navíc, v kvalitní pražské restauraci malý zázrak, za celou sedmičku chtějí 200-240 Kč! Při první návštěvě ve sklenkách skončila Frankovka pozdní sběr 2011 z velkobílovické trati Dlouhá hora. Čisté, peckovinově ovocné, s dobrou kyselinou, vyvážené a dobře pitelné. Takové poněkud schematické a mírně falešně „takhle to bude chutnat a vonět, máme na to prostředky“ působící, ale ještě ne nějak hrozně, v zásadě jsem byl vzhledem k ceně spokojen. V nedopité lahvi druhý den doma už to moc nedávalo.

Pendolvíno

Vyrazili jsme včera směr Morava, část cesty Pendolínem. Neodolal jsem a vyzkoušel něco z nabídky bistro vozu, konkrétně tedy dvě vína. Na vlajková vozidla Českých drah mi přišla péče věnovaná vinnému lístku poněkud nedostatečná. A nejde ani tak o nabídku a kvalitu vín, jako spíše záležitosti typu „Cabarnet Sauvignon“ či obskurní překlad popisu vína z Minervois: „Vesnice Blomac se nachází v srdci Minevoiské vinice, mezi městy Narbonne a Carsonne. Vinice Château Blomac se rozkládá na prvních horských vršcích v úpatí Montagne Noire.“ Ale co už, důležitější je obsah lahviček 0.187l (či rovnou dvě deci u bublin).

Anglické víno na vzestupu

Vévodkyně z Cornwallu včera otevřela anglické vinařské výzkumné středisko v Sussexu, Rathfinny Research Winery, a britská vysoká škola začíná nabízet vzdělání v oboru enologie a vinohradnictví. Dva kroky k dalšímu posunu tamního vinařství z obskurity ke světovému uznání kvalit :-) Středisko bude zkoumat boj s plísněmi, mrazy a souvisejícími divokými výkyvy ve výnosech a kupu dalších věcí, které se místním vinařům mohou jen hodit. Nemůžu si pomoct, ale celé tohle snažení je mi tak nějak sympatické. A není to jen tím, že anglické bubliny mne kvalitou baví opravdu hodně (byť zrovna Britagne Blanc de Blancs od Coates & Seely v titulce je hodně… tvrdá záležitost), i tichá vína mne oslovují. Možná je to hrdostí skrytou za tím vším, úpornou snahu v místních podmínkách dosáhnout rozumných výsledků. Ať tak či onak nemohu než jim držet palce.

Sylvány, pinoty, bezva muškát a medaile

Při pravidelné zastávce v Sýrárně na Jiřáku jsem včera ochutnával několik lahví z Alsaska. Pravidelně tu je vícero lahví otevřeno v úterý či ve středu po čtvrté, ale obvykle se nějaký vzorek najde i ostatní dny. Prostě oblíbená zastávka cestou domů z práce :-) Osm spíše suchých alsaských bílých je bezva základ večera. Dovozce Jiří Hron tentokrát vybral vína od spřízněných producentů, vzorky ze salonu ve Štrasburku, u kterých si tak trochu sám chtěl ještě jednou ověřit, které z nich do sortimentu zařadit a přivézt ve větším.

Průzkum prosecca na českém trhu – sada #1

Tématu prosecco jsem se zde trochu začal věnovat, viz úvodní článek, ale zůstal vám dlužen větší průzkum našeho trhu, spíše jen sem tam uveřejnil hodnocení jedné lahve. Dnes to začnu napravovat sadou několika lahví, kterou bude postupně následovat dalších pár (desítek) dostupných lahví. Pokud má nějaký dovozce vyloženě chuť svá vína nabídnout, abych je nemusel všechna kupovat, tak nechť se klidně ozve :-) Vína jsou řazena vzestupně dle apelace / kvalitativní kategorie. Dobrovolně přiznávám, že když si chci udělat radost bublinami, tak se uchyluji spíše ke crémantu nebo Champagne, ale dobré Prosecco dokáže udělat též velkou radost. Pro mne je to ale hlavně víno na pití, láhev k jídlu a jen tak na pohodu venku, než k hlubokomyslnému zkoumání s degustačním archem a záznamem „medium+“ intenzity :o) Poznámky obvykle tedy nejsou žádné romány, hvězdička před názvem znamená tip na obzvláště povedené či něčím zajímavé kousky, vína s bezva cenou vzhledem ke kvalitě a tak. Korkové či jinak podezřelé lahve (prosecco bohužel zničí, při jeho lehkosti, i jemný náznak vady) jsem z přehledu spíše vynechával, třeba se dostanou do příští sady, pokud je tedy ochutnám znovu.

Starší tramín, chlastací ryzlink a fajn Bordeaux

Na jedné nedávné degustaci starších vín u Vins de France šel jako první vzorek Gewürztraminer Réserve 1998 z Maison Trimbach (web), který potvrdil jejich statut jedné z naprostých špiček Alsaska. Réserve řada je jejich střední třída, hlavně ze starších vinic v okolí Ribeauvillé, navazuje na základní Classique a je předzvěstí velkých vín. Ani toto víno ale neprodukují ve všech ročnících. Archivační potenciál uvádějí 5 až 10 let, toto víno po šestnácti nemělo problém. Nazlátlá barva. Nazrálejší, čisté ve vůni, aromatické ale velmi elegantní, květiny, med, sladké koření. Suché, kulatější a s trochu výraznějším alkoholem, vyvážené a hebké, pěkně dlouhé. Seriózní, s dobrou kyselinou byť vyloženě svěží to určitě není, v parádní kondici. Takhle tramín zvládám v pohodě. Od vinařství bývá v základní i Réserve řadě skvělý Riesling, ovšem jejich Riesling Cuvée Frédéric Emile je jedním z etalonů kvality, do které se odrůda v Alsasku a vlastně obecně může dostat. A Riesling „Clos Sainte Hune“ je pak naprostou legendou, byť víno o něco složitěji uchopitelné než Frédéric Emile a vyžadující dlouhé zrání než odhalí vše. Vzhledem k tomu, že ho ročně vzniká tak osm tisíc lahví, se tím ale netřeba trápit. Šancí ho nějak víc prochutnat je naprosté minimum. Cuvée Frédéric Emile, pokud jste ryzlinkofilní a ještě jste neochutnali, ale určitě někdy vyzkoušejte!

Frankovky domácí i zemí okolních

Jeden frankovkový nadšenec včera uspořádal ve sklepení Veltlínu slepou ochutnávku své milované odrůdy. Sám dodal několik vín, další předem získal od účastníků, byl z toho moc sympatický večer. Pro některé se protáhl až do pozdních nočních hodin (ehm…). Původ vín, jejich věk i kvalita byla různorodá, překvapivě prakticky nic ze šestnácti vzorků nevykazovalo projev „tak tohle fakt ne“, což se mi u podobně laděných průřezů jiných odrůd stává dost často. A mnoha spíše volala po dalším ochutnání za pár hodin, až dostanou více prostoru ukázat vše co v nich je. Nebudu se detailně rozepisovat o všech, spíš jen tak co mi zrovna přijde zajímavé či nějak obzvlášť zaujalo.

Inspirace pro španělské restaurace

Jsem dalek toho, abych v realitě ČR někomu navrhoval nevratně investovat spoustu peněz do specializovaného sherry baru. To by prostě nemělo smysl. Ale říkám si, že nějak slušný restaurant se španělskými sklony by mohl zařadit degustační program podobně, jako ho nabízí londýnský bar Pepito (web). Ten je vlastně samostatně fungující součástí restaurace Camino, hned naproti ní u nádraží King’s Cross. A zaměřuje se výrazně na sherry a to i v degustačních setech s jídlem. Můžete si prostě dát degustační dávku tří různých fino, amontillado, oloroso, palo cortado a tak, k tomu dostanete odpovídající chuťovku. A nebo můžete zvolit „informační dálnici“, program autopista, osm různých stylů sherry s osmi jídly k tomu. Pokud vás tohle nepřesvědčí o diversitě nápoje a alespoň jeden z projevů nezaujme, tak už je to asi navždy s jakýmkoliv vaším vztahem k vínům Jerezu ztraceno :o)

Pár testovacích otázek

Už jsem to tu psal v minulosti, ale pokud jde o víno, tak nemám žádné formální vzdělání, žádnou certifikaci svých znalostí a zkušeností, nejsem oficiálním degustátorem dle norem ISO, sommelierem ani členem žádného spolku, který by garantoval určitou minimální úroveň vinných znalostí svých členů. Zkusil jsem si základní senzorické zkoušky, jestli jako poznám sladké od kyselého, ale tím to hasne. Všechno, co o víně vím, jsem si v průběhu uplynulých let zjišťoval z všemožných zdrojů po vlastní ose. A žádný papír po mne naštěstí nikdy nikdo nechtěl. Každopádně loni jsem tak nějak začínal mít pocit, že jsem v sebevzdělávání trochu ustrnul, a napůl pro zábavu se přihlásil na WSET (Wine & Spirit Education Trust) Level 3 Advanced Certificate in Wines & Spirits. Studovat rovnou na to, co by mne zajímalo o něco víc, tedy jejich WSET Level 4 Diploma, stejně bez předchozího ukončení úrovně tři nejde.

Euston Tap, Bree Louise, BrewDog…

Vyrazil jsem pracovně (pokud lze zkoušky týkající se primárně vašeho koníčku nazývat prací, asi spíš ne…) do Londýna. A pondělní odpoledne strávil, krom nákupu oblečení pro dítě, po různých sympatických podnicích. Nemocná manželka musela zůstat doma a říkal jsem si, že mne to samotného nebude bavit, ale asi bych si na program barového povaleče zvykl, byť ve dvou je to prostě lepší. Třeba takový Euston Tap. Malá špeluňka, taková „zaplivaná“ nádražka prostě, něco u řekněme nádraží Holešovice. Tak trochu skrytá v jednom z pozůstatků původního nádraží, v podstatě části vstupního portálu v parčíku před nádražím současným, dole pár míst na sezení a další skrytá v patře kam se leze po železném točitém schodišti, venku v bezva jarním počasí obsazená zahrádka a barové stolky. 27 různých piv na čepu a další hromada v lahvích. Jídlo tu moc neřeší (mají brambůrky a skočí vám pro pizzu), ale nabídka piva musí uspokojit i velmi pokročilé pivníky.

Postarší burgunda a mladistvý slaďák

Tenhle týden davy vínomilců vyrážejí do Burgundska na Grands Jours de Bourgogne. Poslední dva ročníky jsem byl a letos nemohu, pěkně mne to štve, ale co už, taky nemám úplně debilní program. Každopádně o víkendu jsem alespoň otevřel jednu postarší burgundu, aby mne přešla závist při sledování sociálních sítí a přátel plánujících odjezd směr Beaune / Meursault / Vosne-Romanée a tak. Před nějakou dobou jsem chutnal výtečné Mercurey 1er Cru Clos l'Evêque 2003 z Domaine Jean Maréchal (web), ale bohužel už to byla na degustaci jen vzpomínka na vyprodané lahve. Dovozce Vins de France (mail, web jim momentálně nejede) mi alespoň nabídl od stejného producenta základní Bourgogne 2002, že nebudu zklamán. Tak jsem vzal na zkoušku.

Nová sklenička, fajn Beaujolais, šťavnatý ryzlink

V týdnu jsem dopisoval hodně odlehčený článek pro hospodářky o „příslušenství“ k vínu, takových těch všemožných zásadních a potřebných blbinkách, co se vám na koníček pití vína nabalí. Vyjde to ve středu. A jak jsem to psal, tak si rovnou udělal radost a již tak poměrně rozsáhlou sbírku vinných sklenek rozšířil o další dvě. Znáte to, takový ten rozměr „někde mezi ryzlinkovkou a sklenkou na pořádné červené“, který se prostě často hodí. Ehm… No prostě jinak řečeno už hodně dlouho, od pár setkání s nimi v rakouských restauracích, jsem chtěl domů alespoň jednu sklenku Denk.Art od Zalto Glas. Některé (burgunda) mi úplně nesedí, ale sklena na destiláty, bílá a univerzálka jsou prostě nádherné. Neuvěřitelně lehounké, jak peříčko, velmi křehké, jako by mezi vámi a vínem nebylo vůbec nic. Dávám jim měsíc, maximálně dva :o) Ale… prostě nešlo jinak. Po čem toužíte vy?

Marqués de Riscal úplně Na Konci

O víkendu jsem se poprvé dostal do restaurace Na Konci (web), druhého podniku party z mého oblíbeného Na Kopci (kde jsem už taky nebyl pěkně dlouho). Nebudu se zbytečně rozepisovat, prostě a jednoduše mi tam chutnalo opravdu hodně a za výlet do Lochkova stálo. Obzvláště nadšen jsem byl z telecích jater, viz fotka níže. Takové spíš trochu podzimní comfort food, ale maso nemělo chybu! Ve sklence nám pak skončila, mimo jiné, Rioja Reserva 2008 vinařství Marqués de Riscal (web), nejen díky typické síťce na lahvi jedno z nejznámějších a nejslavnějších španělských vín. Výsadby na jílovo-vapencových půdách Rioja Alavesa, primárně samozřejmě Tempranillo a k tomu do deseti procent odrůd Graciano a Mazuelo, macerace slupek ne více než 12 dní, zrání dva roky v amerických sudech a další rok na lahvi než jde na trh.

Oslava jara kalným proseccem

Venku zuří jaro a doma laryngitida, vinice už slzí a dítě se zánětem spojivek taky. Já naštěstí jen kulhám, snaha o „ještě jeden kilometr přeci uběhnu“ se mi vymstila nějakým otravným výmolem a špatným došlápnutím. Nu což, zrovna tohle hodnocení vína nějak zvlášť neovlivňuje. Do jarního počasí se hodí třeba bubliny. Obchod Prosekárna docela výrazně rozšířil sortiment a už mají hezkých pár desítek různých šumivých vín. Já jarně popíjel frizzante Col Fondo (šarže L0113) vinařství Garbara, což vlastně oficiálně ani prosecco není. Původ hroznů je sice ve Valdobbiadene a odrůda je samozřejmě Glera, ale oproti typickému proseccu dochází u vína ke krátkému kontaktu se slupkami a hlavně druhotná fermentace probíhá přímo v lahvi pod korunkovým uzávěrem a takto je víno i prodáváno. Prostě col fondo, i s usazeninami (kaly).

Meursault k nepoužití, mizící tyče, supermarketový Sauvignon

Teď bych rozhodně nechtěl být zodpovědný za marketing burgundského producenta Louis Jadot ve Velké Británii :-) Independent uveřejnil článek o státním vinném sklepě (a překlad se objevil na iDnes), s degustačními a dalšími poznámkami uvolněnými díky zákonu o volném přístupu k informacím, kde se mimo jiné mluví o kvalitách některých lahví a jejich vhodnosti pro konkrétní hosty. Corton Grand Cru 1961 (vinař neuveden) tak má být podáván s extrémní obezřetností a jen těm nejvýznamnějším hlavám států, zatímco Meursault 1er Cru Charmes 2006 od Jadota má pouze strohou poznámku „nepoužívat“. Bez vysvětlení, zda se jedná o prozatímní stav a víno musí zrát, nebo prostě není k pití a už nebude :-) Víno jsem shodou okolností chutnal, pokud mne poznámky neklamou, před necelými dvěma lety. Na zadek jsem si z něj nesedl, ale k pití již bylo připraveno a rozhodně nešlo o žádný propadák. Tak kdo ví, co ta poznámka znamená.

Dvakrát vyzrálý Malbec z Cahors

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Malbec? Pro většinu už je dnes automatickou reakcí Argentina, nadšený vínomilec-frankofil to ale bude mít jistě jinak a zasní se u vinařské oblasti Cahors (případně vzpomene na dávné složení vín z Bordeaux). Osobně vyloženě nevyhledávám ani jedno ani druhé, bývá to na mne trochu „obludné“ (častěji k nim sklouznu v restauraci, spíš než doma), ovšem když ta vína pár let vyzrají, tak umí nabídnout výborné zážitky. Shodou okolností jsem krátce po sobě měl možnost ochutnat dvě vína z Château Haut-Monplaisir (web) a obě si velmi užil. Vinařství sídlí v Lacapelle Cabanac a funguje v nové podobě od roku 1998, ochutnávaná vína byla tedy jedna z prvních, které připravili. Dnes jsou certifikováni bio, vinařství se rozrostlo z 15 na 30 hektarů a vybudovalo si docela dobré jméno.

Sherry málem ve vesmíru, obludný lis a nedostupná vína, vína v letadle

Nedávno jsem na Gizmodo narazil na zajímavý článek o alkoholu v americkém vesmírném programu, přesněji řečeno o pokusu doplnit stravu kosmonautů o nějaké to víno. Samozřejmě mne potěšilo, že po různých testech bylo za ideální zvoleno sherry! Už o trochu méně pak fakt, že šlo o Paul Masson California Rare Cream Sherry, tedy sladkou volnou americkou variaci na skutečný produkt z Jerezu. Navíc, pokud to správně chápu, i připravený jinou metodou. Článek totiž mluví o nutnosti víno přendat z lahve do speciálních obalů a o vhodnosti sherry díky stabilitě, čekal bych tedy oxidativní oloroso styl. Ovšem jimi uváděný důvod je, že sherry se během výroby zahřívá. Což samozřejmě pro pravé sherry neplatí, touto technikou se připravuje hlavně Madeira :-) Každopádně je to zajímavé čtení. Dozvíte se tam i proč sherry nakonec na palubě nebylo a že sovětský/ruský vesmírný program alkohol řešil trochu benevolentněji (jako mají ve zvyku nedělat si starosti s mnoha jinými věcmi), takže na palubě měli astronauti k dispozici koňak (resp. nejspíš starý dobrý gruzíňák) a dnes na ISS najdete vodku.

Trochu nezvyklý košer ryzlink z Čech

V úterý jsem přechutnával naslepo pár rulandských modrých z Čech a Moravy ročníku 2009, po pěti více či méně „megalomanských“ předchozích ročnících této aktivity už jen v počtu několika málo lahví, ale o těch třeba někdy příště. V paměti mi totiž utkvělo něco jiného. Na úvod jsme si dali několik bílých vín a výrazně z nich vyčníval Košer Ryzlink rýnský 2007 české zemské víno z Českého vinařství Chrámce (web). Zkoumání lahve prozradilo několik zajímavých faktů. Víno je to suché, jen se třemi gramy zbytkového cukru. Poněkud nečekaně, vzhledem k tomu, že hrozno bylo sbíráno při -7.5°C a naměřená cukernatost dosáhla 27.8°ČNM, což splňuje parametry na přípravu ledového vína. Logicky je tam tedy vysoký alkohol, 15 %, byť bych očekával klidně i o chlup více.

Jehla korkem a hi-tech „proměna vody ve víno“

K tomu, abych si užil víno, nepotřebuji žádné výkřiky moderní techniky. Stačí mi kvalitní sklenička a dobrý obsah v ní. A samozřejmě, pokud je láhev uzavřena korkem, spolehlivý otvírák. Současný svět vinných nadšenců (u vinařů už je to tak nějaký pátek…) ovšem očividně žije technologiemi! Asi největší pozornost poutá Coravin, projekt získal investiční podporu v řádech mnoha milionů dolarů a úspěšně dorazil na trh. Jak funguje vám nejlépe vysvětlí video (a zde jejich ofiko reklama). Prostě tenká jehla prorazí korek, natlakuje láhev ochranným plynem (argon) a víno teče do sklenky. Pak jehlu vytáhnete, korek se sám zacelí a víno vůbec nepřichází do kontaktu se vzduchem.

Chutná kyselá pekelná díra

V pátek se u nás sešlo pár lidí na dopíjenou pár otevřených lahví a ochutnávku ve stylu „co kdo přinese“ s tím, že vína se servírovala naslepo. Úspěšnost hádání mizivá, jak by člověk čekal pokud ve sklence může být cokoliv odkudkoliv, ale i tak zábava. Sám jsem hodil do placu láhev, kde pokud s oblastí a stylem nemáte zkušenosti, tak je jen těžko čeho se chytit. Meerea Park Hell Holle Semillon 2008 (web) je typickou ukázkou odrůdy v podání australského regionu Hunter Valley. Velmi nízký alkohol (v tomto případě 10.5 %, u suchých vín číslo dnes už téměř neviděné), připraveno čistě v nerezu a na trh vypuštěno brzy po sklizni, ale s potenciálem zrát a neuvěřitelně se vyvíjet mnoho let, 10+ naprosto běžně. O stylu jsem tu psal již dříve, u dvou top představitelů, tentokrát ochutnávané víno sice mezi naprostou špičku nepatří, ale i tak je to moc zajímavé pití.

Australský shiraz, 3x bio Languedoc, jedno Bordeaux a bubliny z Jury

Zase se mi děsivě hromadí degustační poznámky z různých akcí i lahví otevřených jen tak doma a nestačím je odhrnovat na blog ani do jiné podoby, kde bych je měl snadno k dispozici. Takže dnes opět ve více či méně zrychleném módu pár flašek z posledních dní. Otevřel jsem Heartland Shiraz 2009 (web), záležitost pocházející z hroznů vypěstovaných v Langhorne Creek a Limestone Coast, víno pod kterým je podepsaná jedna ze „stobodových“ australských superstar Ben Glaetzer. Delší macerace, fermentace kvasinkami izolovanými na Rhôně, školení 14 měsíců v dubu (nové a až 4 roky staré 300l). Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Temná až neprůhledná barva. Tmavě ovocné, lesní ovoce (ostružina, borůvka), již trochu nazrálé, dřevo, pryskyřice, čokoláda. Suché, suché, plné, dobrá kyselina a dost tříslovin, byť poměrně jemných, důrazné, teplo alkoholu, bezva délka. Opulentní, velmi ovocné, koncentrované, efektní. Ale na mne je toho tam nějak moc, unavuje mne, zvládám degustovat ale ne pít. Ovšem nadšení davů plně chápu a cena něco málo přes tři stovky kvalitě rozhodně odpovídá.