Jasně, pokud jde o objemy, tak novou světovou velmocí se stane spíše Čína než Velká Británie, ale bavíme-li se o kvalitě a uznání tak kdo ví… v ČR je momentálně něco přes 17 tisíc hektarů osázených vinic (potenciálně až 19.6 tisíc hektarů), což jsou čísla, která měl Nový Zéland někdy v roce 2004. Tedy v období, kdy už tamní vína opravdu letěla, objevovala se v obchodech a restauracích doslova po celé planetě a stávala nedílnou součástí vinných encyklopedií. Dnes už mají zhruba 34 tisíc hektarů a jako bonus decentní nadprodukci, což ale stále není ani dvojnásobek ČR a vlastně relativně málo (méně než třetina osázené plochy Bordeaux), a přesto jsou všude a rozhodně se o nich nemluví jako o malé vinařské zemi. Tak třeba anglické víno oslaví podobné úspěchy, svět vína se nám mění před očima. Nedávno jsem k tématu vína z Velké Británie psal článek mimo tento blog, tak teď se mi hodí a podělím se o něj.
Anglické, velšské či snad dokonce skotské víno? Výborné pivo určitě, stejně jako skvělý cider a opomenout nelze gin a whisky, ale klasické z hroznů révy vinné připravené víno? Dnes možná pro mnohé stále ještě trochu úsměvná představa, ovšem pouze do momentu, než do sklenky dostanou šumivé víno ze Sussexu a projevem si jej téměř spletou s vínem ze Champagne. V posledních letech dokázala anglická šumivá vína ve slepých degustacích porazit i prestižní šampaňská slavných šampaňských domů a získat si zasloužený obdiv.
Réva se v Británii začala poprvé pěstovat nejspíše v období nadvlády Římanů, z této doby existují důkazy o produkci vína na komerční bázi, ale podmínky zdaleka nebyly ideální. Období osidlování germánskými kmeny vínu příliš nepřálo, až rozšiřování křesťanství v šestém století přineslo oživení vinohradnictví, aby vše bylo znovu zapomenuto s příchodem Vikingů. Zlatý věk nastal ve století jedenáctém a s nástupem Normanů, shodou náhod v období významného oteplení, réva se začíná pěstovat nejen u klášterů, ale vzniká i několik desítek vinic. Británie se nicméně postupně stává světovou velmocí pokud jde o vína importovaná a vliv místních obchodníků s vínem, pod jejich vládou je Bordeaux a další zásadní vinařské oblasti s lepšími klimatickými podmínkami, jejich vlastní vinařství však kvůli tomu upadá. Britské počasí není pro pěstování révy totiž zrovna ideální, krom nedostatku slunečního svitu a tepla vinaři bojovali a stále ještě bojují s vlhkostí a následnými plísněmi, též prodat místní těžce vydobytá a tedy ne levná vína se ukázalo jako velký problém. Oživení přichází až v padesátých letech minulého století a obrovský boom teprve v posledních dvou desetiletích. A nevypadá to, že by se hned tak zastavil.
Dle posledních statistik je v Anglii a Walesu 432 vinic rozprostřených po mnoha různých hrabstvích a o celkové rozloze blížící se 1500 hektarům, nikdy v historii to nebylo více, patřících 124 různým vinařstvím. Ty vyprodukují v průměru 2.5 milionu lahví ročně, ale počasí je ve Velké Británii nevyzpytatelné a v některých letech to může být sotva milion, v příznivých podmínkách přes 4 miliony. Křídové podloží mnohých vinic, velmi podobné těm v Champagne, je jako dělané pro vznik charakterních šumivých vín vyrobených klasickou, šampaňskou, metodou kvašení v lahvi. Některá vinařství ji na lahvích ale označují jako Méthode Britannique, což je jedno z mnoha pošťouchnutí francouzských rivalů. Již v sedmnáctém století totiž Dr. Christopher Merret popsal techniku přidávání cukru pro druhotnou fermentaci a zabýval se pevnějšími lahvemi schopnými snadno ustát tlak, v takto systematickém přístupu k cílené výrobě šumivého vína tak Champagne výrazně předstihl. V Anglii též nyní probíhá výrazná debata, jak místní šumivá vína nazývat. Ve hře je například Britagne či právě příjmení Merret, mnozí vinaři ale zastávají názor, že na speciální termín je zatím brzy a spojení „Anglické šumivé víno“ naprosto dostačuje.
Z celkové produkce tvoří šumivá vína zhruba 60 % a podíl neustále a velmi rychle stoupá, budoucnost britského vinařství v následujícím desetiletí tak budou tvořit především „bubliny“. Dalších 30 % tvoří tichá bílá vína a jen 10 % růžová a červená. Vinicím dominují klasické odrůdy Chardonnay a Pinot Noir právě pro vína šumivá, ale velmi častý je též Bacchus, Müller-Thurgau (a jeho kříženec Reichensteiner) či hybridní odrůdy Seyval Blanc nebo červené Rondo. Poslední jmenovanou vyšlechtil v šedesátých letech profesor Vilém Kraus a k dalšímu výzkumu předal šlechtitelské stanici v německém Geisenheimu. U nás je odrůda vyloženě výjimečná, v Británii se ale drží v první desítce nejčastějších odrůd a pěstuje především pro velmi časné dozrávání a odolnost vůči mrazům. S vínem čistě z této odrůdy dokázalo anglické vinařství získat zlatou medaili na International Wine Challenge a Rondo je i jednou z odrůd vysazených předloni na první vinici ve Skotsku. Odkaz nedávno zesnulého nestora českého vinařství tak žije i v hrdém Albionu.
Velká Británie je zásadní světový vinný trh, každý rok se zde vypije jeden a tři čtvrtě miliardy lahví vína. Celková produkce Anglického vína tak tvoří opravdu malý zlomek, sotva 0.15%. Předpokládá se, že do tří let bude produkce více než dvojnásobná a zhruba na úrovní 1/8 každoročního importu vín ze Champagne, z jejichž podílů jistě významně ukrojí. Obyvatelé Velké Británie si svých vín váží, čemuž odpovídají i vyšší ceny, a naprostá většina se vypije na ostrovech, export je v podstatě zanedbatelný. Pokud ale pojedete do Londýna či jinam do Velké Británie, zkuste se ve vinotéce či restauraci poptat po značkách jako Nyetimber či Ridgeview Estate ze Sussexu, Coates & Seely z Hampshire, Camel Valley z Cornwallu či prostě zkusit štěstí s jiným lokálním producentem. Nejspíše budete příjemně překvapeni kvalitou, v nejhorším půjde o zajímavou novou zkušenost. Pozor si však při dotazech dejte na rozdíl mezi anglickým (English) a britským (British) vínem. To první vzniká z hroznů vypěstovaných a zpracovaných v Anglii, to druhé může být mošt či hroznový koncentrát libovolného původu zpracovaný na víno na území Velké Británie a příliš velký zážitek neposkytne.
