Zase se mi děsivě hromadí degustační poznámky z různých akcí i lahví otevřených jen tak doma a nestačím je odhrnovat na blog ani do jiné podoby, kde bych je měl snadno k dispozici. Takže dnes opět ve více či méně zrychleném módu pár flašek z posledních dní. Otevřel jsem Heartland Shiraz 2009 (web), záležitost pocházející z hroznů vypěstovaných v Langhorne Creek a Limestone Coast, víno pod kterým je podepsaná jedna ze „stobodových“ australských superstar Ben Glaetzer. Delší macerace, fermentace kvasinkami izolovanými na Rhôně, školení 14 měsíců v dubu (nové a až 4 roky staré 300l). Burgundská láhev se šroubovým uzávěrem. Temná až neprůhledná barva. Tmavě ovocné, lesní ovoce (ostružina, borůvka), již trochu nazrálé, dřevo, pryskyřice, čokoláda. Suché, suché, plné, dobrá kyselina a dost tříslovin, byť poměrně jemných, důrazné, teplo alkoholu, bezva délka. Opulentní, velmi ovocné, koncentrované, efektní. Ale na mne je toho tam nějak moc, unavuje mne, zvládám degustovat ale ne pít. Ovšem nadšení davů plně chápu a cena něco málo přes tři stovky kvalitě rozhodně odpovídá.
Minulý týden jsem v sýrárně na Jiřího z Poděbrad ochutnal tři vína Mas Coris (web), která tam na zkoušku otevřel dovozce Jiří Hron. Jde o bio Languedoc (AOP Languedoc – Cabrières), z mladého a malého nadějného vinařství. Nakoupili polohy se staršími keři (35 až 60 let) na zajímavém místě obehnaném spíše lesy v trochu vyšší nadmořské výšce. Mas Coris Atout Pic 2012 je jejich základní červené, 60 % Syrah a 40 % Cinsault. Rudá, lehce nafialovělá barva. Čerstvé, voňavé, přímé spíše červené ovoce, něco kořenitosti. Suché, šťavnaté, mladé, dost třísla, i přes vyšší alkohol působí osvěžujícím dojmem, nic složitého ale výtečné „zapíjecí“ k jídlu. Mas Coris Bouteilles à la Mer 2012 je směsí 35 % Grenache, 35 % Cinsault, 25 % Syrah a k tomu dalších 5 % Syrahu ale barrique a z ročníku 2011. Jemnější trochu složitější vůně, pěkně ovocná, fialka. Suché, slušně strukturované, složitější a pěkně dlouhé, minerální tón, kyseliny, čerstvost, ovoce, vyvážené. Příjemné pití. Ze všech tří vzorků chtělo nejvíc času na zkoumání a bylo takové „akorát“.
Mas Coris Pic de Vissou 2011 je 60 % Syrah a 25 % Grenache, oboje ze starých výsadeb a školeno v barrique sudech, k tomu dalších 15 % Syrah-Grenache směsi z ročníku 2012. Tmavší, hutnější důraznější projev, ve kterém se zatím docela dost projevuje dřevo. Stále spíše červené ovoce a čerstvost, plnější výraznější chuť, sladce ovocná, čistá, s povedenou linkou kyseliny dodávající svěžest, neutahané dobře strukturované fajn pití co potřebuje čas. Všechna tři vína zaujala, bude záležet na cenách. Dost se mi líbí, jak i přes alkohol 14 – 14.5 % a jasnou vyzrálost jsou ta vína čerstvá a dobře pitelná.
Vytáhl jsem láhev Château Petit Bocq 2008 (web), červeného Cru Bourgeois ze Saint-Estèphe, v posledních letech se zlepšujícího „moderního“ červeného ovocitého Bordeaux. V tomto ročníku jde již o Merlot a Cabernet (Sauvignon + troška Franc) půl na půl, dříve Merlot převažoval a do budoucna přibude kapka Petit Verdot. Pěkně ovocné na pomezí červeného a tmavého, dobře zapracované dřevo, čisté. Suché, dobrá kyselina, vyvážené, ovocitost, dřevo, dobrá délka a pitelnost. Takové… úplně v pořádku, na slepo si Bordeaux tipnete, ale nudou jsem u toho málem usnul.
Někdy je prostě chuť na jen tak bubliny, takže z chladničky šel do sklenic základní biodynamický Crémant du Jura Brut z Domaine André et Mireille Tissot (Bénédicte a Stéphane Tissot). Žádný Indigène, žádné BBF, prostě jejich základka. Bohužel z vinět prakticky nejde poznat, jaký že ročník je základem vína, a jednotlivé šarže se dost liší. Ale vzhledem k tomu, že nejsnáze jde koupit stejně u vinaře v Arbois, kde vám dají ochutnat, je to asi jedno. Obvykle minimální dozáž (splňovalo by kategorii Extra Brut), základní víno školeno na kalech několik měsíců a druhotná fermentací a zrání v lahvi zhruba rok a půl. Velmi pěkné perlení menších až středně velkých bubliny. Trochu tmavší až mírně naoranžovělá barva, podíl červených hroznů je celkem jasný (hlavně je tam Pinot Noir, něco Poulsard a Trousseau). Ve vůni poměrně důrazné, navinulejší, pečené jablko, výrazná mineralita. Suché, šťavnaté, dobře strukturované, parádní kyselina a výrazné perlení, fajn délka s lehce pecičkovou nahořklostí. Tipoval bych téměř Blanc de Noirs, ale Chardonnay tam asi taky bude dost. Těžko říct. Každopádně klasické výborné bubliny. Mňam :-)
