Frankovky domácí i zemí okolních

Jeden frankovkový nadšenec včera uspořádal ve sklepení Veltlínu slepou ochutnávku své milované odrůdy. Sám dodal několik vín, další předem získal od účastníků, byl z toho moc sympatický večer. Pro některé se protáhl až do pozdních nočních hodin (ehm…). Původ vín, jejich věk i kvalita byla různorodá, překvapivě prakticky nic ze šestnácti vzorků nevykazovalo projev „tak tohle fakt ne“, což se mi u podobně laděných průřezů jiných odrůd stává dost často. A mnoha spíše volala po dalším ochutnání za pár hodin, až dostanou více prostoru ukázat vše co v nich je. Nebudu se detailně rozepisovat o všech, spíš jen tak co mi zrovna přijde zajímavé či nějak obzvlášť zaujalo.

Nejdříve překvapení a zároveň dost fajn víno. Tamuz Frankovka 2008 barrique z Vinograd i podrum Jelić, srbská záležitost připravená v sudech z tamního dřeva, čtyři roky sušeného ve vinařství. Velmi temné, hutné, sladce ovocné efektní víno s výrazným páleně dřevěným projevem sudu, poměrně bohaté a dlouhé, efektní, nabušené, ale s dobrou kyselinou a strukturou, stále mladistvě působící byť s nazrálejšími tóny v pozadí. Přišlo mi to jako něco trochu přehnaného, ale z nějakého opravdu dobrého terroir, nejspíše Rakousko. A hele ho, Srbsko. Vtipná byla na srovnání později sladší frankovka téhož producenta, ale ročník 2006 a dělaný jen v nerezu, tmavě lesně ovocný, technologičtější, očividně starší ale stále docela v kondici a korektní. Ovšem o třídu slabší než osmička. Jak už to tak bývá, tak osmička v ČR už není, včera jsme ji vypili, ale v Srbsku ji koupíte :-)

Překvapil Tomáš Čačík a jeho Frankovka staré keře 2008, před lety jsem jí vypil kvanta a očividně se stále ještě drží. Lehčí, šťavnatá, samozřejmě již dost naleželá ale stále v kondici a výborně pitelná. Jako vždy mi chutnala základní Kékfrankos od Ráspiho, zde ročník 2009, který se vyvíjí moc pěkně. Tmavě ovocné, plnější, sladce ovocné, strukturované, delší, s minerálními tóny. Po pravdě mi tam ale trochu zvláštně lezlo dřevo. Přesto hodně dobré. Správně do Strekova jsem poslal komplexní, strukturovanou, teple ovocnou ale s výtečnými kyselinami, delší a bohatou, lehce živočišnou a celkově parádní Frankovku modrou 2009 vinařství Štefan Kasnyík. Taková Terroir Rača Frankovka 2009 vinařství Miloš Máťuš již byla o poznání nazrálejší, lehčí, v aromatice poměrně příjemná ale v chuti spíše jednodušší. A když už jsme u Slovenska tak byl i vzorek Frankovka modrá výber z hrozna 2011 vinařství Mrva & Stanko, taková hodně efektní líbivější záležitost, koncentrovaná a sladce ovocná, moderní byť trochu techno/schematicky působící.

Parádní byla Blaufränkisch Hochäcker 2009 od Weningera (nedávno jsem tu psal o vícero kouscích od něj), tipoval jsem velké Rakousko spíše z jílu a tentokrát se trefil :o) Tmavé až neprůhledné, hutné, temně ovocné, s trochou živočišnosti, suché, plné, nabušené, s bezva kyselinou, dlouhé, bohaté. Pět let věku je na tom vidět jen málo, úžasná kondice. Takové wow víno, ale za tím vším efektním navrchu je seriózní strukturované jádro a potenciál zrát do krásy. Paráda.

Všechna vína vinařství Dva Duby (a 2009, Vox Silentium 2012) vykazovala společný rys, kterým byla až neuvěřitelná pitelnost a lehkost, aniž by vína ztrácela na vrstevnatosti. Ve vůni až parfémové a nádherně ovocné Vox In Excelso 2012, suché lehčí a úžasně vyvážené v chuti, trochu trpělo výraznější zemitým až myšinovým tónem v závěru, ale stejně bych ho chlastal. Pikantnější uleželejší devítka se ve sklence měnila jak divá a stále byla v parádní kondici, to bych prosím pil častěji, pro mne jedno z top vín večera. Vox Silentium působilo zvláštně najednou mladě syrově i už naležele, tipoval jsem starší víno, ale opět pěkně ovocně, trochu zemitě, skvěle pitelné.