O víkendu jsem se poprvé dostal do restaurace Na Konci (web), druhého podniku party z mého oblíbeného Na Kopci (kde jsem už taky nebyl pěkně dlouho). Nebudu se zbytečně rozepisovat, prostě a jednoduše mi tam chutnalo opravdu hodně a za výlet do Lochkova stálo. Obzvláště nadšen jsem byl z telecích jater, viz fotka níže. Takové spíš trochu podzimní comfort food, ale maso nemělo chybu! Ve sklence nám pak skončila, mimo jiné, Rioja Reserva 2008 vinařství Marqués de Riscal (web), nejen díky typické síťce na lahvi jedno z nejznámějších a nejslavnějších španělských vín. Výsadby na jílovo-vapencových půdách Rioja Alavesa, primárně samozřejmě Tempranillo a k tomu do deseti procent odrůd Graciano a Mazuelo, macerace slupek ne více než 12 dní, zrání dva roky v amerických sudech a další rok na lahvi než jde na trh.
Nijak temná rudá barva, intenzivní čistá sladce tmavě ovocná vůně, trochu džemové, vanilka, čokoláda, mladistvě působící. Plné, výrazné, slušná kyselina i tříslo, byť poměrně měkké a elegantní, třešňově ovocné, delší, výrazné a dobře pitelné. I přes nabušenost je to zároveň čerstvé, fajn. Přiznám se, že mi to přišlo bez některých charakteristických znaků a ovocnější, než jsem si láhev pamatoval, jakoby mladší. Víno jsem chutnal předtím v listopadu a v poznámkách mám ve vůni výraznější uleželost a balzamikové tóny. Ale co už :-)
Každopádně mi to připomnělo, že o návštěvě jednoho ze spolumajitelů vinařství a potomků zakladatele značky jsem tu nic nepsal. José Luis Muguiro y Aznar byl v Praze ve vinotéce Le Bourgin loni na konci listopadu a krom toho, že s velkou pýchou ukazoval fotky jejich extravagantního vinařského hotelu dle návrhu Franka O. Gehryho (u nás stojí za Tančícím domem), tak i mluvil o vínech, o tom co chtějí dělat, o někdy svazujících tradicích i předpisech a mnoha dalších věcech. Dneska vezmu ve zrychleném režimu alespoň poznámky k chutnaným vínům.
Rueda Verdejo 2012 je čerstvá, živá, ovocná záležitost, citrusová a lehce herbální, s moc fajn kyselinou a mineralitou, lehkou nahořklostí v závěru, výborně pitelná. Hodně solidní bílá nerezovka. Rueda Finca Montico 2012 je taktéž Verdejo, ale spontánně kvašené a ze starších keřů, navíc zrání na kalech s pravidelnou batonáží. Citrusy, hruška, o něco bohatší a hutnější krémovější vůně, stále ale pěkně svěží, mineralita, plnější, výraznější, citrusovost a lehká grepová nahořklost, čerstvé, delší, moc pěkně postavené. Tohle se mi líbilo velmi.
Červená vezmu vzestupně podle cen. Rioja Viña Collada 2010 je už jménem určena pro mladou „koktejlovou“ generaci, odrůdově stejně jako jejich Reserva a v sudech jen čtyři měsíce. Ovocné do třešní a jahod, ale již trochu naleželejší a lehce oxidativní tóny. Suché, uhlazené, čisté nekomplikované červené s měkčím tříslem. Riscal 1860 Roble 2011 je akvizice v oblasti Castilla y León, 85 % Tinta de Toro (Tempranillo) a k tomu 15 % Merlot a Syrah, šest měsíců v nových sudech z amerického dubu. Mladistvá barva, fialový tón, čerstvé a velmi expresivně ovocité, čerstvé drcené tmavé ovoce, k tomu toastové tóny. Suché, plnější, čerstvé, slušná kyselina, tříslo, dřevo. Solidní kousek, za dvě stovky. Marqués de Arienzo Crianza 2008 pochází z vinic, které se značkou Arienzo získal Riscal v roce 2007, odrůdově opět jako jejich reserva, v sudech rok a půl. Tmavě ovocné, naleželejší, decentně oxidace, suché, čisté, ovocné, s dobrou kyselinou. Ale tak nějak celkově dost jednoduché a moc nezaujalo.
Následovala by Reserva, ale o té jsme si něco řekli výše, takže poskočíme rovnou na Rioja Finca Torrea 2007, odrůdově Tempranillo a trochu Graciano ze starých keřů okolo současného sídla vinařství, nijak dlouhá macerace, školení v sudech rok a půl, ale místo (dnes už můžeme říct tradičních) amerických jsou francouzské, Allier. Poměrně čerstvá vůně, jemnější a elegantně červeněji ovocná, dotyk čokolády a balzamika. Suché, s velmi příjemnou kyselinou a strukturou, vyvážené, skvěle zakomponované dřevo i vyšší alkohol, elegantnější, dobře pitelné. Zaujalo opravdu hodně, vlastně víc než jejich klasičtější produkce. Asi mám něco proti vlezlejšímu americkému dřevu :o) Rioja Gran Reserva 2005 pochází ze starších keřů, odrůdově opět hlavně Tempranillo a k tomu Graciano a Mazuelo, školení v nových sudech z amerického dubu dva a půl až tři roky a následně ještě alespoň tři roky v lahvi. Výrazná, naleželá hutnější záležitost, tmavě ovocná a kořenitá. Suché, plné, výrazné v chuti, s docela dost tříslovinami ale přitom poměrně uhlazené, vyvážené, dlouhé, i přes tu důraznou tomu nechybí jistá elegance. Inu proč ne.
Rioja Reserva Barón de Chirel 2006 spojuje velmi staré výsadby (80 až 110 let) odrůdy Tempranillo s Cabernetem Sauvignon, právě zde se debata o tradici vedla nejvíce. Ale upřímně… když tam už takhle staré keře cabernetu máte a dávají vám skvělé hrozny, pak vás nutně apelační předpisy musí trochu štvát. Pokud náhodou nemáte štěstí na specifické výjimky, které umožňují zapracovat Cabernet v případě, že ho producent měl ve vinicích a vínech ještě před zformováním Consejo Regulador a apelačních pravidel. Zpracování v dřevěných tancích o objemu 20.000 litrů, macerace ne delší než 12 dní, školení 20 měsíců ve francouzských dubových sudech a rok na lahvi než jde na trh. Komplexní, hutnější výrazná vůně, vyzrálé tmavé ovoce, kořenité tóny, toastované dřevo, čokoláda. Bohaté, výrazné v chuti, suché, plné, s výraznější tříslovinou, čokoláda, délka. Efektní „moderní“ záležitost, strukturovaná a daleko od bodu, kdy by se měla otevírat. Také už dost drahá, na můj vkus.
Za mne tedy bílá Rueda Finca Montico a červená Rioja Finca Torrea, v obou případech vlastně věci mírně netradiční. Co naděláte, že jo. Každopádně i přes velikost produkce je Marqués de Riscal kvalitativně dost vysoko a platí to i o profláklé (okolo pěti milionů flašek ročně toho udělají!), zlatě osíťované a na skoro každém letišti nabízené reservě :-)
