Láhev postarší nevinnosti

Včera jsme slavili narozeniny syna, tak jsem mu/si nadělil nějaké ty vláčky a otevřel opravdu dobrou láhev, člověk se musí chytit každé příležitosti, že jo. Volba padla na Valdespino Fino Inocente, tedy klasické suché sherry vyzrávané pod flórem, jednoho z ikonických představitelů „nemocných vín“ Jerezu (nemůžu tohle označení, se kterým operoval jeden náš významný sommelier, dostat z hlavy; byť zároveň dodával, že má fino rád a nemluví o víně s vadou, za takové překroucení mne vyloženě vypeskoval). Značka Inocente byla registrována již v roce 1894, byť víno jako takové existuje déle, celou dobu pochází ze stejné vinice a solery. A výjimečné je i v několika dalších ohledech, v zásadě bych ovšem opakoval informace detailněji sepsané již u Amontillado Tio Diego, co je vlastně sourozenec dnešní lahve vznikající z totožného základního vína. Stejná vinice, stejná v regionu již unikátní metoda spontánní fermentace v dřevěných sudech místo řízené v nerezu, opět solera o deseti criaderas (pro fino je to hodně). A také poměrně vysoký věk vína při lahvování, který dosahuje zhruba deseti let, byť celou dobu je víno chráněno před oxidací vrstvou flóru.

Takže papírově to v podstatě nemá chybu, teď ještě jak to doopravdy chutná… :-) Barva citronová žlutá, trošku tmavší. Vůně poměrně čerstvá, štiplavě flórová, se zemitějším kouřovým, vlakově vagónovým štychem, mineralita, celek ale poměrně uměřený, jemnější, elegantní, s acetaldehydovým projevem krásně zakomponovaným. Dokonale suché v chuti, poměrně bohaté, působí oproti dnes typickému projevu fino stylu znatelně plnějším, kulatějším a více „vinným“ dojmem, ne tak křehce jak je běžné. Dobrá délka, struktura, kyseliny ale relativní hladkost, velmi pěkná délka. Složitější, vyžaduje pozornost. Je to prostě trochu jiné. Ale paradoxně může být případnému začátečníkovi s fino sherry přístupnější, než třeba základní a má velmi oblíbená La Ina. Schválně jsem vyzkoušel tip vinařství nepít víno z typických malých tulipánových sklenek, ale normálně z velké sklenice na burgundské. Efekt byl v zásadě takový, že část oné slané štiplavosti ve vůni odešla a celé se to ještě zjemnilo. A vypil jsem půl lahve na posezení.

Mimochodem Inocente existuje v ještě zajímavější podobě. Zajímavý podnik Equipo Navazos, s hromadou specialit v sortimentu, opakovaně lahvuje víno z této solery, vybrané špičkově se vyvíjející sudy s flórem v ideální podobě, jako malé šarže bez filtrace. Není to tedy levné, jako nic od nich, ale někdy musím vyzkoušet.

Fino by se mělo pít spíše čerstvé, relativně krátce po lahvování, ale Inocente je jeden z těch výjimečných případů, kdy se dokáže poměrně dobře udržet a dokonce pozitivně vyvíjet lahvi a uložení před otevřením okolo tří let není problém. U lahví pětiletých a starších bych nakupoval s rozvahou. Datum lahvování jde snadno vyčíst z čísla šarže, výše popisované bylo L113332 = ročník 2011, přesněji jeho 333 den, tedy konec roku a zimní období (z čehož vyplývá méně aktivní flór a možná stylově mírně hutnější víno). Na domácím trhu bylo ještě nedávno oficiálně Inocente s číslem šarže L052732, tedy již poměrně staré, pro mne určitě už v kategorii „raději předem ochutnat, než šest stovek investuji“. Základní lehčí fino od Valdespina se dovozci dařilo otočit trochu častěji, stále ale již věkem trpět začínalo. Doufejme už brzy snad budou mít čerstvou zavážku i Inocente. Možná se mi podaří přechutnat i ten archivní kousek, třeba nakonec bude zajímavý…