O jednom trochu depresivním výprodeji

Je to vlastně mírně ambivalentní pocit. Na jednu stranu si říkám, že si to zrovna Bordeaux tak trochu zaslouží, na druhou je mi ho líto. Včera jsem zavítal do Lidlu na okraji Prahy, přiznávám tak trochu i podívat se, jak vypadá nabídka vína mimo speciální francouzské akce, a uviděl tam zvláštní věc. Mezi mýdlem, příšernými sladkými aromatizovanými víny, ochucenou malinovou vodkou a dětským ovocným čajem se ve výprodeji, byť stále za 999 Kč, opírala na stojáka láhev Château Giscours 2007 z Margaux, 3éme Cru Classé z roku 1855 (tedy stejná skupina jako Château Palmer, Langoa-Barton, d’Issan nebo Kirwan). Bylo mi jí líto. Ani ne tak pro obsah lahve, který v tomto ročníku úplně zásadní není (resp. bych do lahve asi neinvestoval, ani kdyby byla nabízena za tuto cenu v krásné vinotéce z chladného sklepa, byť na Margaux se jim vzhledem k podmínkám celkem zadařilo udělat solidní víno), ale spíše pro to, co signalizuje.

Víno se v minulé nabídce francouzských specialit asi neprodalo a tak šlo do koutku zbytků ve slevě. Víno, které je svým způsobem součástí francouzské kulturní historie a pro mnohé vínomilce představuje jednu z lahví, kterou někdy v budoucnu určitě chtějí zkusit, ale zatím je pro ně třeba finančně nedostupná nebo chtějí nejdříve získat zkušenosti s nižšími kategoriemi. Víno, které by mělo symbolizovat jeden z vrcholů klasických klaretů, a mělo by se s ním nakládat odpovídajícím způsobem, deklasováno na výrobek typu průmyslové mýdlo či jogurt. Před pár lety jsem ho také měl v kategorii „jednou možná“, když zkoumal v encyklopedii klasifikovaná château při popíjení levnějších Cru Bourgeois nebo, pocitově v lepším případě a kvalitou vína to tak vůbec nemuselo být, druhých vín slavných jmen. Stojí tam, v teple, nechtěné, a marně čeká. Zatímco mašina kampaně En Primeur v Bordeaux se pomalu rozjíždí a snaží vyvolat dojem, že je třeba slavné značky nakoupit předem, protože ceny budou stoupat, ročník není velký ale vína je málo a mohlo by se snadno vyprodat… Ale kdo ví, jak to vlastně je. Nárůst cen pár let po příchodu na trh oproti En Primeur ceně v poslední době nějak zásadně nevypadá (Giscours 2007 stálo v en primeur, pokud si dobře pamatuji, zhruba devět stovek s daní) a na trhu jsou kvanta starších vín leckdy za ceny nižší, než současné nabídky vín mladých (když zrovna nechcete něco jako Lafite, že jo).

Někdo by možná řekl, že současné Bordeaux už si skoro zaslouží být hned vedle lahví s aromatizovanými víny. Jiný zase, že vinařství, která produkují stovky tisíc lahví jednoho vína, jsou právem v podobných regálech, protože v podobném objemu už jde nutně více o „produkt“ než terroirovou záležitost. Že je to karma a Château Giscours se vrací události z ročníku 1995, kdy prý do dvou set tisíc lahví druhého vína přimíchali hrozny z jiné apelace (mělo by to být čisté Margaux, ale údajně do něj šel i přilehlý Haut-Médoc; soud rozhodl, ale výsledek není veřejný). Já vám nevím. Giscours jsem si nekoupil, z obchodu odešel s jednou z nejdražších běžně nabízených lahví (svatovavřineckým od Michlovského okolo stovky) a měl o čem v sobotu přemýšlet.